Nezáleží na tom, kolik má kdo zkušeností s krásou, každý má jednu věc, kterou prostě nemůže zvládnout. Pro někoho je to vytvoření dokonalého kočičího oka pomocí tekutých očních linek, pro jiného nošení červené rtěnky. Pro mě (a mnoho dalších) jsou to umělé řasy.
Bez ohledu na to, kolikrát to zkusím, bez ohledu na to, kolik různých značek řas si koupím, prostě tomu nemůžu přijít na kloub. Je to neuvěřitelně frustrující hned z několika důvodů. Zaprvé, někdo, kdo píše o kráse tolik jako já, by měl zvládat i ty nejsložitější aspekty líčení. A kromě toho, nezaslouží si snad každý dlouhé a bujné řasy, pokud po nich touží? Ty moje jsou od přírody krátké a rovné. Ačkoli většinu času jsem naprosto spokojená s tím, že je natočím účinnou kleštičkou na řasy a prodloužím svou oblíbenou řasenkou, někdy chci trochu větší drama. Často se dívám na Upíří deníky a vzdychám nad řasami Niny Dobrev nebo nad řasami Zooey Deschanel v seriálu New Girl. Jsem přesvědčená, že obě nosí řasenky, protože žádná lidská bytost nemá řasy, které by jí takhle sahaly až k obočí.
Nakonec jsem se rozhodla, že je čas to opravdu zkusit. S myšlenkou, že „cvičení dělá mistra“, jsem se rozhodla nosit umělé řasy každý den po dobu jednoho týdne. Doufám, že na konci týdne budu v nanášení umělých řas alespoň trochu lepší.
Nejprve jsem si shromáždila všechny své zásoby: umělé řasy, nůžky, lepidlo na řasy a extraktor (o tom později).
Pro představu, takhle vypadají moje přirozené řasy normálně bez řasenky:
Používala jsem hlavně tyhle řasy, které jsou super levné na eBay, i když se zmíním i o těch e.l.f. řasách, které jsem také vyzkoušela.
Den 1:
Den jsem začala tím, že jsem si vzala úplně nové lepidlo na řasy, protože stará tuba, kterou jsem měla, začínala zapáchat. Vybrala jsem si lepidlo Duo Lash Adhesive, které údajně zasychá čiré (chvíli to trvá, ale většinou opravdu zasychá čiré).
Duo Lash Adhesive, 5 dolarů, Amazon
Naneštěstí, když jsem si poprvé nanášela řasy, uvědomila jsem si, že lepidlo na řasy má mít trochu štiplavou vůni. To, které jsem vyhodila, bylo nejspíš v pořádku. Přesto na lepidle na řasy nešetřete, protože je to polovina úspěchu.
Možná bylo ode mě ambiciózní, že jsem první pokus udělala před rande. Začala jsem se připravovat o 30 minut dřív, ale stejně jsem nakonec přišla pozdě, protože jsem se snažila linku řas zalít tekutou tužkou na oči. Přesto jsem byla na výsledek pyšná. Díky řasám jsem se cítila velmi moderně a šmrncovně – ideální na sledování filmu The Man From U.N.C.L.E.
Den 2:
Druhý den jsem přišla na to, že pinzeta při nanášení řas trochu pomáhá, ale ne moc. Místo toho jsem dostala geniální nápad použít (nepoužitý a čistý) extraktor na zatupování báze řas. Problém je v tom, že jedna strana řas vyskočí, zatímco se snažím přilepit druhou stranu. Jemným přitlačením základny řas koncem extraktoru se mi podařilo přimáčknout řasy k víčkům, aniž by se mi řasy a celé lepidlo přilepily na prsty. Nikdy jsem nehodlala extraktor používat k jeho původnímu účelu (v podstatě k vylamování pupínků), protože mě to děsí, takže jsem byla ráda, že jsem mu mohla dát nové využití.
Po skončení druhého dne byl jediný problém, že základna mých řas byla po odstranění řas pokryta lepidlem. Nebylo to nijak zvlášť příjemné a bohužel něco, na co si budu muset v průběhu týdne zvyknout.
Den 3:
Třetí den už jsem byla z toho boje s nanášením řas unavená. Nezdálo se, že by to bylo snazší. Rozhodla jsem se vyzkoušet jinou sadu falsies. Jedná se o sadu e.l.f. Natural Lash Kit. Na fotkách to asi vypadá docela rozumně, ale rozhodně vám můžu říct, že naživo jsem si připadala jako jehněčí kotleta. Možná dlouhé natáčecí řasy opravdu nejsou nic pro mě…
Naštěstí jsem se tento den nikam nechystala, takže jsem je nosila jen po domě, abych zjistila, jestli si na ně zvyknu. Nezvykl jsem si. Neustále mě v periferním vidění děsily ty obří řasy.
E.l.f Natural Lash Kit, 4 dolary, Amazon
Čtvrtý den:
Čtvrtý den jsem si chtěla jen odskočit do Starbucks vyřídit nějaké pracovní záležitosti. Normálně bych si nanesla BB krém, podprsenku, sbalila notebook do tašky a mohla bych vyrazit, ale tentokrát ne. Musela jsem přetrpět další pokusy a omyly s umělými řasami, než jsem si mohla dopřát kofein a croissant.
Nakonec jsem byla příliš hladová na to, abych byla trpělivá, a aplikace umělých řas byla příšerná. Nanesla jsem na sebe tmavé oční stíny a oční linky, abych zamaskovala špatně nalepené řasy, ale nakonec jsem vypadala ještě šíleněji.
Zapomeňte na to, že lepidlo schlo celou věčnost (a tudíž se změnilo z bílého na čiré); černá linka, tmavé oční stíny a jedna sada řas byla tak směšně dlouhá, že mi sahala až k obočí (nevím, jak se to stalo), že se tento vzhled vůbec nehodil na výlet do Starbucks za bílého dne.
Všechno jsem to setřela, strhla řasy a nazvala ten den mytím.
Den 5:
Rozhodla jsem se dát „přírodním“ řasám od e.l.f. další šanci. V domnění, že je stačí trochu zastřihnout nůžkami, aby nebyly tak hloupé, jsem je nakonec udělala tisíckrát hloupější.
Ooops. Další den pro práci z domova, myslím. I tyhle jsem vyhodila (ještě že stály jen 4 dolary).
Den 6:
Zpět k řasám z eBay! Slyšela jsem, že někteří lidé si kupují drobné jednotlivé řasy nebo stříhají řasy na menší jednotlivé proužky a pak je pečlivě aplikují jeden po druhém. Připadalo mi to jako spousta práce, ale také jako řešení mého problému, kdy se mi nedaří přilnout k celé linii řas (a ano, proužky si zkracuji, aby se mi vešly na víčko).
Fungovalo to docela dobře, dokud jsem si nepokazila práci s posledním kouskem u středu oka; ten se přiložil celý vyviklaný a vypadal výrazně jinak než ostatní.
Také jsem při odstraňování řas musela jeden kousek přehlédnout, protože když jsem se druhý den ráno probudila a protřela si oči, zmateně a s hrůzou jsem zjistila, že mi do ruky vypadlo něco, co zprvu vypadalo jako malý černý pavouček. To je jednoznačný zápor této metody.
Den 7:
Nevěřili byste, jak jsem se těšila na poslední den tohoto experimentu. Protože to byl můj poslední pokus, snažila jsem se ze všech sil. Řasy jsem zastřihla, aby byl základ o něco kratší, před nanesením jsem dobrých 30 vteřin počkala, až lepidlo zaschne, pečlivě jsem je přitlačila extraktorem a pak jsem se alespoň 15 minut snažila zamaskovat linii řas očními linkami. Pak jsem řasy natočila a přidala řasenku.
Tady je konečný výsledek, na který jsem docela pyšná:
Jedinou nevýhodou je, že všechna ta oční linka tak trochu překáží plnému efektu umělých řas, ale bez oční linky je snadno vidět, kde končí základna řas a celá iluze je roztříštěná. Možná, že kdybych to s řasenkami zkoušela druhý týden, přišla bych na nějaké řešení, ale ne, končím. Taky. Moc. Námaha.
Řeknu, že jsem se v průběhu týdne nepatrně zlepšila (a zrychlila) v nanášení umělých řas, ale celkově mi to za ten čas a frustraci nestojí. Ve skutečnosti mě tento experiment naučil milovat své přírodní řasy ještě víc. Myslela jsem si, že chci dlouhé, mrskající se řasy, ale teď jsem si uvědomila, že moje krátké, rovné řasy jsou naprosto v pořádku. Chválím tě, jestli jsi zvládla efekt falsie, ale já odteď zůstanu u řasenky, díky.
Obrázky: Kelly Dougher