Těžbu a používání cínu lze datovat do počátků doby bronzové kolem roku 3000 př. n. l., kdy bylo zjištěno, že měděné předměty vytvořené z polymetalických rud s různým obsahem kovů mají různé fyzikální vlastnosti. Nejstarší bronzové předměty měly obsah cínu nebo arsenu nižší než 2 %, a proto se předpokládá, že vznikly neúmyslným legováním v důsledku stopového obsahu kovů v měděné rudě Brzy se zjistilo, že přidání cínu nebo arsenu do mědi zvyšuje její tvrdost a výrazně usnadňuje odlévání, což způsobilo revoluci v technikách zpracování kovů a přivedlo lidstvo z doby měděné neboli chalkolitu do doby bronzové kolem roku 3000 př. n. l. Zdá se, že raná těžba cínu se soustředila na náhorní ložiska kasiteritu.
První důkazy o používání cínu k výrobě bronzu se objevují na Blízkém východě a na Balkáně kolem roku 3000 př. n. l.. Dodnes není jasné, kde se nejstarší cín těžil, protože ložiska cínu jsou velmi vzácná a důkazů o rané těžbě je málo. Zdá se, že nejstarší těžební revír v Evropě se nachází v Krušných horách na hranicích Německa a České republiky a je datován do roku 2500 př. n. l.. Odtud se s cínem obchodovalo na sever k Baltskému moři a na jih do Středomoří po obchodní Jantarové stezce. Z Krušnohoří se znalosti o těžbě cínu rozšířily do dalších evropských cínových revírů a kolem roku 2000 př. n. l. se začínají objevovat doklady o těžbě cínu v Bretani, Devonu a Cornwallu a na Pyrenejském poloostrově. Tato naleziště byla více využívána, když se mezi třetím stoletím př. n. l. a prvním stoletím n. l. dostala pod římskou kontrolu. Poptávka po cínu vytvořila ve středomořských kulturách klasického období rozsáhlou a prosperující síť. Ve středověku ztratila iberská a germánská ložiska na významu a byla do značné míry zapomenuta, zatímco Devon a Cornwall začaly dominovat evropskému trhu s cínem.
Na Dálném východě se někdy mezi třetím a druhým tisíciletím př. n. l. začalo využívat cínové pásmo táhnoucí se od Yunnanu v Číně až po Malajský poloostrov. Ložiska v Yunnanu se začala těžit až kolem roku 700 př. n. l., ale za dynastie Han se podle historických textů dynastií Han, Jin, Tang a Song stala hlavním zdrojem cínu v Číně.
V jiných oblastech světa se těžba cínu rozvinula mnohem později. V Africe bantuská kultura těžila, tavila a vyvážela cín mezi 11. a 15. stoletím n. l., v Americe se cín začal těžit kolem roku 1000 n. l. a v Austrálii s příchodem Evropanů v 18. století.
NovověkEdit
Ve středověku a opět na počátku 19. století byl hlavním producentem cínu Cornwall. To se změnilo poté, co bylo nalezeno velké množství cínu v bolivijském cínovém pásu a ve východoasijském cínovém pásu, který se táhne od Číny přes Thajsko a Laos až po Malajsko a Indonésii. Na Tasmánii se rovněž nacházejí historicky významná ložiska, především Mount Bischoff a Renison Bell.
V roce 1931 založili výrobci cínu Mezinárodní cínový výbor, po němž v roce 1956 následovala Mezinárodní rada cínu, instituce pro kontrolu trhu s cínem. Po zhroucení trhu v říjnu 1985 klesla cena cínu téměř na polovinu.
Cínová fólie byla kdysi běžným balicím materiálem pro potraviny a léky; na počátku 20. století ji nahradilo používání hliníkové fólie, která se nyní běžně označuje jako alobal, odtud pochází jedno z použití slangového výrazu „tinnie“ nebo „tinny“ pro malou dýmku pro použití drogy, například marihuany, nebo pro plechovku piva. Dnes se slovo „cín“ často nesprávně používá jako obecné označení pro jakýkoli stříbřitý kov, který se dodává v plechu. Většina každodenních materiálů, kterým se běžně říká „cín“, jako je hliníková fólie, nápojové plechovky, vlnité opláštění budov a plechovky, je ve skutečnosti vyrobena z oceli nebo hliníku, ačkoli plechovky (konzervované plechovky) obsahují tenkou vrstvu cínu, která brání korozi. Stejně tak takzvané „plechové hračky“ jsou obvykle vyrobeny z oceli a mohou mít vrstvu cínu proti korozi. Původní Ford Model T byl hovorově znám jako „Tin Lizzy“.
ElektronikaEdit
Protože se cín používá v pájce, má zásadní význam pro tablety, chytré telefony a další elektronická zařízení. (Například Apple iPad používá 1-3 gramy cínu, a to jen ve dvou součástkách ze 7000 pájecích bodů). Podle společnosti Apple Inc. je cín nejčastěji používaným kovem u dodavatelů této společnosti.