Režisér Trevor Nunn věří, že Shakespearovy hry napsal Shakespeare. Herec Mark Rylance si myslí, že existují i jiní kandidáti – a objevuje se v připravovaném filmu Anonym, který hovoří ve prospěch jednoho z nich. Oběma mužům naslouchá Susanna Rustinová.
Trevor Nunn:
Mark Rylance: Opírá se případ autorství hraběte z Oxfordu o dějové souvislosti mezi jeho životem a hrami? V jeho prospěch hovoří především tato mimořádná návštěva Itálie. Dalo by se očekávat, že dramatik, který 14 z 37 her zasadil do Itálie, tam byl, a ty znalosti jsou přesné.
TN: Takže on do Itálie cestoval a William Shakespeare, pokud víme, ne. Ale když se podíváte na hry odehrávající se v Itálii, Shakespeare věří, že je možné, aby dva pánové z Verony cestovali do Padovy po moři, což samozřejmě nejde. A píše hru odehrávající se v Benátkách a nezmiňuje se o kanálech. A Čechám věnuje pobřeží, ale Sicílii ne. Zeměpis je velmi chudý.
MR: Myslím, že nejnovější vědecké poznatky dokazují, že kvůli loupežím lidé skutečně cestovali lodí na moře a pak se vraceli po řece. V Romeovi a Julii umístil Shakespeare Romea do platanového háje za hradbami Verony. Shakespearovský badatel Richard Rowe prošel všechna místa v Itálii, a když se vydal do Verony, zjistil, že je tam obrovský starobylý platanový háj. Někteří lidé říkají, že to Shakespeare převzal od nějakého cestovatele, ale který cestovatel, který viděl Benátky a všechny starožitnosti, by si všiml háje platanů za Veronou? To by neudělal nikdo. To je postřeh někoho, kdo tam byl.
TN: To všechno je argument, že gymnazista poměrně nízkého původu, o němž víme, že se stal hercem v Londýně poměrně brzy po vzniku tohoto nového rozmachu divadelní zábavy, nemohl mít vzdělání ani zkušenosti z první ruky, aby mohl tuto látku napsat. Myslím, že je naopak naprosto zřejmé, že hry napsal člověk, který se v divadle pohyboval prakticky každý den svého života. Když Hamlet hovoří s hráči, mluví především o neutěšeném stavu londýnského divadla, přestože se hra má odehrávat v Dánsku. Rady, které dává hráčům, jsou úžasné rady!“
MR: „Mluvte tu řeč, prosím vás, tak, jak jsem vám ji vyslovil, klopýtavě na jazyku …“
MR: „Mluvte tu řeč, prosím vás, tak, jak jsem vám ji vyslovil. Pointa o divadle je dobrá, inscenace je naprosto pozoruhodná, ale ten, kdo dává hráčům tuto radu, není herec, je to Hamlet, princ dánský. Existovali velcí pozorovatelé divadla, kteří nemuseli být nutně každý den v divadelních hrách.
TN: První folio byla sbírka Shakespearových her sestavená dvěma hereckými kolegy a je celkem jasné, že tam dali všechno, na čem se Shakespeare podílel. Takže Jindřich VI. 1. a 2. část tam jsou, i když je jasné, že Shakespeare byl v té fázi přispěvatelem. Ale v době, kdy se dostanete k Jindřichu VI. 3. dílu, už píše mnohem delší části, a když mluví o tom, jak krásný by byl život pastýře, mluví samozřejmě chlapec z Warwickshiru.
MR: Ve všech hrách se ani jednou nezmínil o Stratfordu a jen jednu hru zasadil do Anglie!“
TN: Víš, jak Hamlet říká: „Je tu božstvo, které utváří naše cíle, drsně si je hněte, jak chce“? Jeden můj přítel herec šel před mnoha lety ve Warwickshiru po venkovské cestě a míjel dva muže pracující na živém plotě, z nichž jeden byl dvacet stop od toho druhého. Zastavil se a zeptal se, co vy dva děláte? A jeden z nich řekl, že je to docela jednoduché, já je hrubě okopávám a on tvaruje konce. Každá stránka má venkovanův imprimatur.
MR: Tak někdo narazil na někoho, kdo stříhal živý plot. Bacon to mohl udělat, měl místo v St Albans – místo, které je ve hrách zmíněno třináctkrát. Podívej, to je krásná cesta, po které se dá jít, ty souvislosti mezi životem autora a věcmi ve hrách. Souhlasím s tím, že lidé nemohou nepsat o tom, co zažili a četli. Ale pokud se vydáte touto cestou, obávám se, že ostatní kandidáti vítězí na plné čáře. Několik takových věcí se týká venkova, ale pokud mluvíte o znalostech, musíte se podívat na jeho znalosti všeho možného od práva až po astronomii. Mnohé ze znalostí, které se v dílech projevují, byly výhradní doménou vyšších vrstev, a přesto mezi nimi žádný záznam pana Shakespeara delší dobu neuvádí.“
TN: Existovaly knihy. Mladý Shakespeare by chodil skoro každý den na hřbitov svatého Pavla, kde byly všechny knižní stánky. Stejně jako filmový scénárista v dnešní době, který prochází a přemýšlí, z čeho by mohl udělat scénář.
MR: Ale to je fantazie! Kdo ho viděl? Víme, že se zajímal o peníze, víme některé věci, které ortodoxní učenci nechtějí, abychom věděli, ale nevíme, že by někdy vlastnil nějakou knihu. Nebo že někdy napsal či dostal dopis!“
TN: O Shakespearovi toho víme víc než o mnoha jeho současnících. Robert Greene na smrtelné posteli napsal o ostatních spisovatelích poněkud žlučovitý dokument a řekl: Tygří srdce je chybná citace Shakespearovy vlastní věty z Jindřicha VI., 3. část: „Je tu jeden výrostek, okrášlený naším peřím, který se svým tygřím srdcem zabaleným v hráčské kůži se domnívá, že umí stejně dobře bombardovat prázdný verš jako nejlepší z vás; a protože je absolutní Johannes Factotum, je ve své vlastní domýšlivosti jediným Shake-scénem v zemi.“ Je to jasná, zřetelná narážka na herce, který píše hry.
MR: Ne, on krade cizí hry a vydává je za své vlastní, to je to, co se tam píše! Vrána se obléká do cizího peří. Ve zbytku pamfletu je dále popsán zprostředkovatel her, který se na stratfordského člověka hodí mnohem jasněji. Někdo, kdo platil učencům, aby pro něj psali hry a prodávali je společnosti.
Susanna Rustinová: Trevor si myslí, že hry napsal Shakespeare, kdo je podle vás napsal?“
MR: Myslím, že existují důvodné pochybnosti, a je to naprostá ostuda učenců, že to odmítají přiznat. Tato otázka je ve společnosti opravdu na pováženou. Jsem obviňován z nenávisti k Shakespearovi a můj přítel, který právě vytvořil první magisterský kurz, který to považuje za důvodnou pochybnost, má plnou schránku nenávistných dopisů. I kdyby ten člověk ze Stratfordu hry napsal – což je možné -, pak se zcela záhadným způsobem zamaskoval. Záhadou byl od počátku. Je to úžasná záhada! Nyní nejsem přesvědčen ani o jednom případu a případ ze Stratfordu má pro něj velmi jasné body. Ale před padesáti lety byste neslyšeli mluvit o spolupráci. Teď je spolupráce v módě, takže je tu změna. Nechápu, jak to, že se na hrách nepodílel Bacon, nechápu, jak to, že se na nich nepodílel Oxford nebo Mary Sidneyová, sladká labuť z Avonu.
TN: Takže to byl výbor?“
MR: Ne, nevěřím, že by výbory psaly hry, ale myslím, že je dost dobře možné, že tam spolupráce byla.
TN: Pokud by měl být kandidátem Oxford, i oxfordovci by připustili, že je tu potíž, protože chudák Oxford zemřel v roce 1604. Ale myslím, že převratem je, že když Hemminge a Condell chtěli vydat První folio, obrátili se na Bena Jonsona, aby jim napsal předmluvu, a Jonson napsal své věnování „Památce mého milovaného, autora pana Williama Shakespeara“. Proč by tento pravdoláskař, který se věnuje odhalování všeho dvojsmyslného a zkaženého, psal zcela falešnou chvalořeč? Aby ušetřil ruměnec oxfordské rodiny?“
MR: Proč Jonson nic neřekl, když Shakespeare zemřel? Jonson neřekl nic, dokud nezemřel.
SR: Proč to oba tak silně vnímáte?“
MR: Respektuji Trevorovy názory, ale nemám pocit, že by byly respektovány mé názory, nebo že když vyjde kniha o otázce autorství, že by se jí dostalo spravedlivého projednání. Zamilovaný Shakespeare nebyl podroben žádné kritice ani kampani, jaké bude podroben Anonym, a přesto byl plný stejně velké biografické fantazie. Ben Jonson byl blízkým přítelem Francise Bacona a napsal, že Bacon je „vrcholem anglického jazyka“, že se lidé v jeho přítomnosti zdržují kašlání ze strachu, aby jim něco neuniklo. Baconovo a Shakespearovo psaní má asi tisíc paralel. Bacon uspořádal první známé představení Komedie omylů v Gray’s Inn. Přesto se o něm nikdy nezmínil. Je blízkým Jonsonovým přítelem a zjevně se vyzná v divadle, přesto se o Shakespearovi nikdy nezmíní. Je to velmi zvláštní záhada.
TN: Ale po stylistické stránce zde u Bacona nenajdeme nic, co by naznačovalo nějakou energii nebo odvahu s jazykem, používání metafor. Baconovo psaní je suché, naprosto intelektuální.“
MR: Othello říká: „Ale já tě miluji!“ A když tě nemiluji, přichází opět Chaos. Je to místo v textu, o jehož významu se lidé přou. Bacon píše: „Hmota není bez jistého sklonu a chuti rozpustit svět a upadnout zpět do starobylého Chaosu; ale že přehnaná shoda věcí (kterou představuje Amor neboli Láska) omezuje její vůli a působení v tomto směru a omezuje ji na řád.“ Nyní je to zcela jiný způsob, jak v próze říci totéž. Samozřejmě psal různými styly! Nechtěl být známý jako dramatik. Psát pro veřejné divadlo bylo ponižující. V té době jste měl připomínky, lidé říkali, že existují dvořané, kteří píší hry, ale skrývají se. Oxford je označován za nejlepšího autora komedií …
TN: … v jeho univerzitním souboru! Dochovalo se něco málo z Oxfordova díla a je to hrozné, že?“
MR: Není to přesvědčivé, souhlasím. Ze Shakespeara se bohužel nedochovalo nic, žádné písmo kromě šesti podpisů, z toho čtyř na závěti. A o těch si mnozí lidé myslí, že je sepsal notář.
TN: Takže muž vybraný do čela Oxfordu byl negramotný?
MR: Což je možná důvod, proč se tak brzy vrátil do Stratfordu a nebyl přítomen veřejným představením, před králem Jakubem, svých her. Ani ho to nezajímalo!“
TN: Nebo možná proto, že byl nemocný. Bouře je tak jasným Shakespearovým rozloučením s londýnským divadlem. A je to neobyčejně dojemné, protože si uvědomíme, že je to sám Shakespeare, který říká: Končím kariéru a vracím se do Stratfordu.
MR: Cítím to stejně, to máme společné. Ale když se podíváte na alchymistické znalosti, renesanční znalosti, zednářské znalosti v té hře. Když jsem byl stratfordista, tak jsem se na nic z těch ostatních věcí nedíval a nikdo ve zkušebnách RSC mě k tomu ani nenabádal, protože to byly zakázané věci, protože se to nehodilo do jejich představy o autorovi. Ale když jsem si rozšířila obzory a řekla si, že nevím, kdo je autor, a šla jsem se setkat s lidmi, kteří měli jiné představy, říkala jsem si, že je to úžasné. Nechme si otevřenou mysl.
SR: Proč se Shakespearovo autorství tak zuřivě obhajuje?
MR: Myslím, že je to částečně proto, že se hry tolik zabývají identitou. Mně jako mladému muži, a předpokládám, že i Trevorovi, a nám všem, kteří máme Shakespeara rádi, se pocit identifikace potvrdil, když jsme hry poprvé pochopili. Dal mi slova, abych vyjádřil věci, které jsem cítil, a tak jsem si toho člověka a jeho psaní zamiloval a představoval jsem si ho podle své podoby. Kdyby se tato místnost zaplnila tisíci Stratforďany, nikdo z nás by neviděl stejného muže, tak proč záleží na tom, že mám pro muže, kterého vidím, jiné jméno a že v něm vidím zapojenou ženu?“
TN: Tohle je nejblíže tomu, abychom se s Markem shodli. Ale tvrdím, že při čtení těch her je jasné, že měly jednoho autora.
MR: Protože Trevor a já tvoříme hry, je přirozené, že nás zajímá, jak to udělal ten, kdo vytvořil nejlepší nové hry! A jestli spolupracoval, nebo využíval badatele, nebo třeba měl skvělého redaktora – třeba Bacon nenapsal ani slovo verše, ale byl úžasný opravář – to je pro mě zajímavé a důležité.
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.