Je to živoucí demokracie s populací zhruba stejně velkou jako Austrálie, ale jen málo Australanů by dokázalo pojmenovat její hlavní město, natož její nově zvolenou prezidentku.
Ještě méně lidí ho navštívilo, přestože je blíže našim břehům než Japonsko nebo Amerika.
Tajwan je téměř podle všech měřítek úspěšný.
Jeho obyvatelstvo je vysoce vzdělané a jeho roční HDP je vyšší než HDP Nizozemska, Švédska nebo Norska.
Má silnou výrobní a elektronickou základnu – pokud vlastníte iPhone nebo Xbox One, vaše zařízení bylo vyrobeno v továrně provozované obří tchajwanskou elektronickou společností Foxconn.
Taiwan má svobodné a silné mediální prostředí, rozsáhlý katalog národních parků, živé kulturní odvětví, dobré jídlo a prvotřídní infrastrukturu.
Má také silné pokrokové zázemí: (ABC RN: Antony Funnell)
Na papíře vypadá Tchaj-wan jako vzorný občan světa. Ale zatímco má mnoho obchodních partnerů, má jen velmi málo mezinárodních přátel – přinejmenším ne takových, kteří by byli ochotni stát veřejně po jeho boku.
Je to již několik desetiletí, co některý západní vůdce oficiálně uspořádal večeři pro svůj tchajwanský protějšek, natož aby zorganizoval společné fotografování.
Přes to, že je strategickým spojencem USA, nemá Amerika v tchajwanském hlavním městě Tchaj-peji žádné oficiální velvyslanectví – stejně jako Austrálie, Kanada, Spojené království nebo Německo.
Tchaj-wan je takový „přítel“, se kterým si rádi popovídáte na tlumeně osvětleném večírku, jen dokud nikdo nezveřejní vaši společnou fotografii na Facebooku.
Tchaj-wan má problém v tom, že žije ve stínu, který na něj vrhá jeho obří soused, Čínská lidová republika (ČLR).
Čína už desítky let vede soustředěnou a úspěšnou diplomatickou kampaň s cílem izolovat a vyřadit tchajwanský národ.
Čína má jedno z pěti stálých míst v Radě bezpečnosti OSN, což jí dává právo veta při všech významných rozhodnutích OSN.
Tchaj-wan se tak ocitl v jedinečném postavení jediné ekonomicky vyspělé země prvního světa, které je znemožněno členství v OSN a všech dalších významných mezinárodních organizacích.
Ale jasná většina Tchajwanců nyní požaduje větší mezinárodní uznání – i za cenu rizika, že se z jejich ostrova stane bojiště.
A roste pocit, že Čína možná přešlapuje na místě.
Základ čínského nároku na Tchaj-wan
Komunistická strana Číny si nárokuje vlastnictví ostrova ze dvou důvodů.
První se týká etnického složení tchajwanského obyvatelstva. To tvoří v drtivé většině Chanové – asi 97 procent.
Druhý se opírá o skutečnost, že Tchaj-wan byl kdysi součástí Velkého císařství Čching.
V 50. letech 20. století Mao Ce-tungovy rudé armády postupovaly tak, aby dobyly všechna ztracená císařská území a převedly je pod komunistickou vládu. To se týkalo i Tibetu a Sin-ťiangu.
Jeho vojskům se však nepodařilo dobýt Tchaj-wan, který se na konci brutální čínské občanské války stal poslední výspou bývalé nacionalistické vlády a jejích stoupenců.
Od té doby Peking označuje Tchaj-wan za odpadlickou provincii a ignoruje historickou skutečnost, že Tchaj-wan nikdy nebyl součástí Čínské lidové republiky a již sedm desetiletí funguje jako nezávislý politický subjekt.
Pro čínského prezidenta Si Ťin-pchinga představuje Tchaj-wan také osobní politickou nepříjemnost.
„Klade na lopatky představu čínské komunistické strany, že čínská kultura, čínská civilizace není v souladu s demokracií,“ říká Michael Mazza z American Enterprise Institute.
„Působí jako potenciální světýlko na kopci pro lidi v Číně, kteří mají zájem o svobodnější budoucnost.“
Proč ale západní země dopustily, aby byl Tchaj-wan izolován?“
Na počátku 70. let 20. století vlády Tchaj-wanu (tehdy diktatura) i ČLR odmítaly uznat legitimitu té druhé.
Každá z nich si nárokovala suverenitu nad oběma stranami Tchajwanské úžiny.
Nakonec zvítězilo uznání velikosti a potenciální vojenské síly ČLR a Tchaj-pej přišla o své místo v OSN ve prospěch svého rivala.
Ale Roger Lee Huang z Macquarie University říká, že v případě jakéhokoli pokusu o formální návrat Tchaj-wanu do mezinárodního společenství je ve hře ještě jeden významný faktor.
„Je zřejmé, že Austrálie je velmi závislá na čínské ekonomice,“ říká doktor Huang, který kdysi pracoval pro Demokratickou pokrokovou stranu na Tchaj-wanu.
„Vzhledem k tomu, že Čína je největším obchodním partnerem Austrálie, je Austrálie velmi opatrná v čemkoli, co se týká Číny. Tchaj-wan je tam jednoznačně jedním z velkých problémů.“
A Peking se nezdráhá dát najevo svou nelibost, když se některý stát pokouší zlepšit své vztahy s Tchaj-pejí.
„Tchaj-wan a Austrálie byly před několika lety skutečně velmi blízko vytvoření dohody o volném obchodu a Čína aktivně zasáhla a v podstatě řekla Austrálii, aby toho nechala,“ říká doktor Huang.
Dr Huang říká, že Peking také vede soustředěnou kampaň s cílem odstranit ze světového dění jakoukoli zmínku o tchajwanské svrchovanosti.
Na velkých sportovních akcích mají například tchajwanské týmy zakázáno soutěžit pod svým jménem.
Proto když Matildas nedávno hráli olympijskou kvalifikaci proti Tchaj-wanu, byl tchajwanský národní tým eufemisticky označován jako „Chinese Taipei“.
V roce 2018 se Komunistické straně Číny rovněž podařilo přimět více než 40 mezinárodních leteckých společností, včetně společnosti Qantas, aby změnily své protokoly o pojmenování tak, aby byl Tchaj-wan označován jako čínské území, nikoli jako nezávislý stát.
I přes tento tlak Tchaj-wan přežil a prosperuje.
Ve třetím čtvrtletí roku 2019 ostrovní stát předstihl Singapur i Jižní Koreu a zaznamenal hospodářský růst ve výši 2,9 %.
Klid pod tlakem
Při návštěvě Tchaj-wanu je nejvíce patrné, jak je obyčejný – obyčejný ve smyslu normální, každodenní, funkční.
Na rozdíl od pevninské Číny si policie a armáda neudržují vysoký veřejný profil.
Během lednové celostátní volební kampaně nebyl patrný pocit zvýšené bezpečnosti.
Ve skutečnosti měla kampaň často výrazně karnevalový charakter, kdy kandidáti používali hlasité hlásiče, blikající světla a hudbu, aby upoutali pozornost, když projížděli ulicemi Tchaj-peje v otevřených vozidlech.
Volby znamenaly významný zlom v demokratickém vývoji Tchaj-wanu, když rekordních 57 % voličů hlasovalo drtivou většinou pro Demokratickou pokrokovou stranu Tsai Ing-wen, která tak získala druhé funkční období.
Odmítli tak hlavní opoziční stranu Kuomintang (KMT), kterou analytici obecně považovali za mnohem více propekingskou.
„KMT musí přesvědčit širokou veřejnost, že se s pevninou angažuje pouze za účelem vytvoření míru a že by Tchaj-wan nikdy neprodala,“ přiznal po volbách v rozhlasovém rozhovoru vysoký představitel strany Čang Ja-čung.
Zaměření na diverzifikaci a budování vztahů
Dr Tsai v kampani soustavně zdůrazňovala, že je třeba, aby byl Tchaj-wan méně závislý na hospodářských vztazích s pevninskou Čínou (která je navzdory napětí jeho hlavním obchodním partnerem) a aby rozšířil své obchodní dohody s dalšími asijskými demokraciemi, jako je Japonsko a Jižní Korea.
Profesor Frank Čcheng-šan Liou z tchajwanské Národní univerzity Sun Yat-Sen říká, že to sice na voliče působilo přesvědčivě, ale voliči byli ovlivněni také solidaritou a obavami, které cítili k prodemokratickým demonstrantům v Hongkongu.
„Tchajwanci neignorují tržní potenciál pevninské Číny, ale loňské léto změnilo perspektivu mnoha lidí,“ říká.
Peking již dlouho hovoří o tom, že donutí Tchaj-wan stát se součástí Číny v rámci hongkongského uspořádání ve stylu „jedna země, dva systémy“, ale tvrdý způsob, jakým bylo v Hongkongu naloženo s protestujícími, tchajwanské voliče podle profesora Liua znepokojil.
„Situace v Hongkongu ve skutečnosti zmenšila pozitivní přesvědčení lidí, že prioritou jsou ekonomické příležitosti,“ říká.
Januárové volby také potvrdily existenci demografického posunu v tom, jak běžní Tchajwanci vnímají sami sebe a svou národní identitu.
Předchozí generace Tchajwanců, zejména ti, kteří koncem 40. let utekli z pevniny, aby unikli komunistické vládě, se stále považovali v podstatě za Číňany.
Ale dnešní mladí lidé, říká profesor Liou, se nyní v drtivé většině identifikují jako „Tchajwanci“, nikoliv jako Číňané.
„Prezidentka Tsai velmi dobře reflektovala nový konsenzus zahrnout Tchaj-wan do své identity,“ říká. „Přitáhnout k sobě přesvědčení mladé generace, že je ochránkyní Tchaj-wanu.“
Vlastní cíl Pekingu
Doktor Huang se domnívá, že Peking možná podcenil inteligenci a politické schopnosti tiše mluvící doktorky Tsai, zkušené kampanistky, která získala doktorát na London School of Economics.
Zatímco Peking pravidelně vyhrožuje válkou a obviňuje tchajwanské vedení z bezohledné separatistické politiky, doktorka Tsai je ve své kritice Pekingu odměřená.
Ve svém předvolebním projevu doktorka Tsai hovořila o potřebě učinit mír, paritu, demokracii a dialog hesly všech budoucích vztahů mezi Pekingem a Tchaj-pejí.
„Pozitivní vztahy mezi státy průlivu založené na vzájemném respektu jsou tím nejlepším způsobem, jak sloužit našim národům,“ řekla.
„Všechny země by měly Tchaj-wan považovat za partnera, nikoli za problém.“
V rozhovoru pro BBC několik dní po volbách byla konkrétně dotázána na hrozbu konfliktu ze strany Pekingu, pokud ona a její vláda přistoupí k vyhlášení formální nezávislosti.
V odpovědi tento návrh postavila na hlavu.
„Nemáme potřebu se prohlásit za nezávislý stát,“ odpověděla.
Doktor Huang tvrdí, že agresivní a vysoce nacionalistický styl politiky Si Ťin-pchinga se nyní může vymstít.
V obecné rovině se podle něj mezinárodní společenství naučilo čínské vládě nedůvěřovat, přičemž poukazuje na události v Hongkongu a také na nedávné obavy ohledně postupu ČLR při řešení současné epidemie koronaviru.
„Domnívám se, že Čína v posledních několika letech možná přehrála svou roli,“ říká.
A tvrdí, že návštěva zvoleného viceprezidenta Tchaj-wanu Williama Lai Ching-teho ve Washingtonu tento měsíc by mohla být symbolem rodící se změny v globálních náladách.
„Tradiční spojenci a přátelé Tchaj-wanu, země, které zjevně sdílejí podobné hodnoty, se nyní konečně znovu probouzejí,“ říká.
Ačkoli neoficiálně, pan Lai se zúčastnil různých akcí a setkal se s mnoha vysokými politickými představiteli včetně vlivné předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové.
A existují i další nesmělé známky globálního oteplení vůči Tchaj-wanu.
V reakci na obavy z šíření koronaviru premiéři Japonska i Kanady veřejně vyjádřili podporu začlenění Tchaj-wanu do Světové zdravotnické organizace.
Profesor Liu se domnívá, že bude hodně záležet na tom, jak obratně bude doktorka Tsai zvládat rostoucí národní asertivitu tchajwanského lidu.
Dr Tsai otevřeně hovořila o tlaku, který na ni vyvíjejí elementy uvnitř její strany, které chtějí, aby nyní šla v prosazování suverenity země ještě dál.
Profesor Liu se obává, že by mohlo dojít k eskalaci napětí, pokud politici na obou stranách Tchajwanské úžiny nebudou schopni kompromisu.
Doktor Huang však pochybuje, že Peking chce válku.
„Hlavním zájmem strany zůstává politická stabilita v Číně,“ říká.
„Pokud Lidová osvobozenecká armáda nedokáže dosáhnout rozhodného a rychlého vítězství, s největší pravděpodobností to oslabí legitimitu ČKS uvnitř Číny.“
V USA obě politické strany potvrdily svůj závazek zajistit, aby byla tchajwanská armáda dobře vyzbrojena a připravena na případný čínský vpád.
Jak by na konflikt mezi Čínou a Tchaj-wanem reagovalo širší mezinárodní společenství, zůstává nejasné.
Čínská armáda v posledních měsících testovala vody tím, že krátce vyslala do tchajwanského vzdušného prostoru stíhačku a podnikla dva samostatné námořní konvoje přes Tchajwanský průliv.
Je však třeba poznamenat, že přes všechny řeči o míru doktorka Tsai jednoznačně vyjádřila postoj své administrativy k válce.
„Invaze na Tchaj-wan je něco, co bude pro Čínu velmi nákladné,“ řekla BBC.
„Zachování ‚statu quo‘ zůstává naší politikou. Myslím, že je to velmi přátelské gesto vůči Číně.“