Tento africký císař ze 14. století zůstává nejbohatší osobou v dějinách

V rozsáhlém fiktivním světě Marvel Comics je T’Challa, známější jako Black Panther, nejen králem Wakandy, ale také nejbohatším superhrdinou ze všech. A přestože se dnes o titul nejbohatšího žijícího člověka přetahují miliardářští generální ředitelé, nejbohatší člověk v historii, Mansa Musa, má s prvním černým superhrdinou od Marvelu společného více.

Musa se stal vládcem říše Mali v roce 1312 a na trůn usedl poté, co se jeho předchůdce Abu-Bakr II, jemuž dělal zástupce, ztratil při plavbě po moři, kterou podnikl, aby našel okraj Atlantického oceánu. Musova vláda nastala v době, kdy se evropské národy potýkaly s problémy kvůli zuřícím občanským válkám a nedostatku zdrojů. V tomto období říše Mali vzkvétala díky dostatku přírodních zdrojů, jako bylo zlato a sůl.

A za Musovy vlády se prosperující říše rozrostla na značnou část západní Afriky, od atlantického pobřeží až po vnitrozemské obchodní centrum Timbuktu a části saharské pouště. S rozvojem území v době, kdy byl Musa na trůnu, rostlo i ekonomické postavení jeho obyvatel.

Teprve v roce 1324 měl svět za hranicemi Mali nahlédnout do králova rozsáhlého bohatství. Musa, zbožný muslim ve většinově muslimské komunitě, se vydal na cestu do Mekky na pouť hadždž. Král však necestoval sám.

Na cestu, která měla podle odhadů měřit 4 000 mil, se Músa vydal s karavanou, v níž byly desetitisíce vojáků, otroků a heroldů, zahalených do perského hedvábí a nesoucích zlaté hole. Ačkoli záznamy o přesném počtu lidí, kteří se cesty zúčastnili, jsou kusé, komplikovaná kolona, která Músu doprovázela, pochodovala vedle velbloudů a koní nesoucích stovky liber zlata.

Této podívané si samozřejmě všimli obyvatelé území, kterými Músa projížděl – koneckonců tak mohutnou skupinu nebylo možné přehlédnout. Dopad, který malijský císař zanechal v egyptském lidu, se bude odrážet ještě více než deset let.

Při příjezdu do Káhiry se Músův charakter naplno projevil při jeho neochotném setkání s káhirským vládcem al-Malikem al-Nasirem. Podle textů starověkého historika Šihába al-Umárího Músu v Káhiře přivítal al-Nasirův podřízený, který ho pozval na schůzku se spoluvládcem. Músa nabídku odmítl s tím, že tudy pouze projíždí na své pouti do Mekky.

Důvod proč se přihlížejícím brzy vyjasnil. „Pochopil jsem, že audience je mu odporná, protože by musel políbit zem a sultánovu ruku,“ uvedl muž jménem emír Abú, jak je zaznamenáno v kronice. „Nadále jsem ho přemlouval a on se stále vymlouval, ale sultánův protokol vyžadoval, abych ho přivedl do královské přítomnosti, a tak jsem na něj naléhal, dokud nesouhlasil.“

Setkání se stalo sporným, když Musa odmítl sultánovi políbit nohy, a uklidnilo se až poté, co se Musa rozhodl al-Nasira řádně pozdravit. Po rozhovoru mezi oběma muži nabídl al-Nasir Músovi a všem, kdo ho doprovázeli, ubytování a Músa na oplátku zanechal v Egyptě kus svého nepochopitelného bohatství.

Od káhirských trhů přes královské úřady až po zbídačené lidi, kteří mu v Egyptě zkřížili cestu, zanechala Músova štědrost a nákup cizího zboží ulice poseté zlatem – surovinou, která byla velmi ceněná a nedostatková. Lidé byli nadšeni – alespoň zpočátku. Ačkoli to Músa myslel dobře, jeho dary zlata ve skutečnosti snížily hodnotu tohoto kovu v Egyptě a ekonomika utrpěla velkou ztrátu. Trvalo 12 let, než se společnost vzpamatovala.

Králova cesta však nebyla jen o dávání. Na své cestě získal území Gao v rámci Songhajského království a rozšířil tak své území až na jižní okraj Sahary podél řeky Niger. Jeho říše pak zahrnovala několik území, kromě Mali také dnešní Senegal, Gambii, Guineu, Niger, Nigérii, Čad a Mauritánii.

Však Gao by mělo pro krále zvláštní význam. Na tomto území v dnešním Mali by Musa po absolvování hadždže postavil jednu z několika mešit. Timbuktu bylo také důležitým městem pro zámožného krále, který zde ze svého bohatství stavěl školy, univerzity, knihovny a mešity. Rozvíjející se obchodní centrum bylo místem, kde Musa nechal postavit mešitu Djinguereber, proslulé místo postavené z hliněných cihel a dřeva, které obstálo ve zkoušce času a zůstalo aktivní více než 500 let.

Správa o Musově bohatství a vlivu se rozšířila mimo Afriku až po jeho cestě do Mekky. Vyprávění o jeho obrovském konvoji a štědrosti se předávala ještě dlouho po jeho smrti, k níž pravděpodobně došlo někdy mezi lety 1332 a 1337. Koncem 14. století byl Musa zakreslen v Katalánském atlase z roku 1375, který byl důležitým zdrojem informací pro mořeplavce středověké Evropy. Atlas vytvořil španělský kartograf Abraham Cresques a zobrazil na něm Musu sedícího na trůnu se zlatým žezlem a korunou, který drží zlatý nuget.

Od hojnosti přírodních zdrojů, které kultivoval, až po růst a rozvoj komunit, které po sobě zanechal, má Musa legendu, která by mohla dát vale i fiktivnímu Černému panterovi. Co se týče bohatství, je téměř nemožné vyčíslit bohatství, které Musa za svého života měl. Rozsáhlost Musových pozemků a hmotných statků, jak vysvětlil docent historie na Michiganské univerzitě Rudolph Ware v časopise Time, se dnes zdá být přímo nepochopitelná: „Představte si tolik zlata, kolik si myslíte, že by mohl mít člověk, a zdvojnásobte ho, to se snaží sdělit všechny zprávy,“ řekl. „Tohle je nejbohatší člověk, jakého kdy kdo viděl.“