Klinický význam
Testování tolerance na zátěž (známé také jako zátěžové testování nebo zátěžový test) se rutinně používá při hodnocení pacientů s bolestí na hrudi, u pacientů s bolestí na hrudi při námaze a u pacientů se známou ischemickou chorobou srdeční.
Diagnostické indikace pro zátěžové testování
-
Vyšetření bolesti na hrudi u pacientů se střední pravděpodobností ischemické choroby srdeční
-
Provokace arytmie
-
Vyšetření symptomů (např, presynkopa) vyskytující se během zátěže nebo po ní
Prognostické indikace pro zátěžové testování
-
Stratifikace rizika po infarktu myokardu
-
Stratifikace rizika u pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií
-
Vyhodnocení revaskularizace nebo farmakologické léčby
-
Vyhodnocení tolerance zátěže a srdeční funkce
-
Vyhodnocení kardiopulmonální funkce u pacientů s dilatační kardiomyopatií nebo srdečním selháním
-
Vyhodnocení léčby arytmie
Pacient cvičící na běžeckém pásu
Cvičební testy mají senzitivitu 78 % a specificitu 70 % pro detekci ischemické choroby srdeční. Nelze jej tedy použít k vyloučení nebo vyloučení ischemické choroby srdeční, pokud není zohledněna pravděpodobnost ischemické choroby srdeční. Například v populaci s nízkým rizikem, jako jsou muži ve věku do 30 let a ženy ve věku do 40 let, je pozitivní výsledek testu pravděpodobněji falešně pozitivní než pravdivý a negativní výsledky přidávají jen málo nových informací. U vysoce rizikové populace, jako jsou lidé ve věku nad 50 let s typickými příznaky anginy pectoris, nemůže negativní výsledek vyloučit ischemickou chorobu srdeční, i když …
.