Bájný six pack. I zarytí nadšenci značky Mopar budou souhlasit, že šestiválec 440 je pro Chrysler stejnou legendou jako Hemi. Koncem šedesátých let se Chrysleru docela dařilo, dokonce i jejich levné vozy řady valiant a dart bylo obtížné udržet na skladě u dealerů. V roce 1969 se Chrysleru a jeho automobilovým řadám dařilo velmi dobře, velmi dobře. Přesto měli inženýři pocit, že musí něco udělat, aby si zasloužili svůj plat, a to, s čím přišli, byla v podstatě dodatečná výbava pro 440 Magnum. Největší kubický motor, který kdy Chrysler vyrobil, fungoval dobře se čtyřválcovým karburátorem, byl silný a prakticky neprůstřelný ve svém výkonu, ale s vhodným vybavením by se z něj stalo monstrum. Inženýři se začali zabývat předchozími sestavami s třemi motory, například těmi, které v předchozích letech nabízel Pontiac, a ve spolupráci s firmami Edelbrock a Holley vytvořili pro nadšence značky Mopar soulad na nebesích a pro konkurenci peklo na zemi.
Inženýři společnosti Chrysler a inženýři společnosti Edelbrock vyvinuli vlastní hliníkové sání s vysokým náběhem a ve spolupráci s firmou Holley byla namontována trojice karburátorů, přičemž prostřední karburátor byl „napájecím“ karburátorem pro motor. Po úplném sešlápnutí plynového pedálu se přední a zadní karburátory otevřely, podobně jako sekundární desky u čtyřválce, a umožnily vstup více než 1200 C.F.M vzduchu smíchaného se správným poměrem paliva do motoru.
Ryk, který byl slyšet z motoru, se nepodobal žádnému jinému motoru Chrysler do té doby ani později, při plném výkonu. Díky tomuto nastavení se celkový výkon motoru 440 zvýšil na 390 koní a s neuvěřitelným točivým momentem 490 liber stop dokázal tento motor utáhnout největší vozy s karoserií B ze stáje Chrysler. V polovině roku 1969 byl motor nabízen, v omezeném počtu paketů pro vozy. Pouze Road Runner a Super Bee se dočkaly volitelné výbavy pro šestiválec 440 a právě Bee si zaslouží uznání za to, že byl prvním vozem, na kterém se objevily nálepky s šestiválcem 440. Motor měl obrovský úspěch a z prvních modelů zůstaly rozebrané drsňácké závoďáky, kterým patřily tratě, na nichž se závodilo. Nebyly to luxusní vozy s přišpendlenými laminátovými kapotami, ocelovými koly s chromovanými maticemi obutými do masitých pneumatik Goodyear G70-15. Tyto vozy byly postaveny tak, aby jezdily rychle, i když jste jeli jen do obchodu s potravinami.
Motor 440 six pack se od ostatních dosavadních motorů 440 mírně lišil. Tým konstruktérů chromoval vodítka ventilů, aby zvýšil odolnost proti opotřebení a zlepšil výkon ve vysokých otáčkách, pro dodržení tohoto vzoru motoru s vyššími otáčkami byly použity ventilové pružiny Hemi a vačkový hřídel byl mírně odlišně frézován. K utěsnění spalovací komory byly použity Mollyho kroužky a zapalování pocházelo z dvoubodového rozdělovače. Jednalo se skutečně o motor navržený pro výkon, skutečný výkon hot rodů. Před těmito revizemi si základní 440 vedla dostatečně dobře, pro závodníky vytvářela pěkný výkon a díky hodnotám točivého momentu byl motor velmi oblíbenou volbou pro nákladní automobily a obytné vozy. Tento motor, 440 six pack, byl však zkonstruován tak, aby byl hlasitý a děsivý, a měl k tomu všechny předpoklady. S čísly blížícími se výkonu Hemi a za přibližně třetinovou cenu vystřelil prodej do nebes a daleko předčil očekávání všech, dokonce ani Edelbrock nedokázal udržet krok s poptávkou. Kvůli omezením výroby, která částečně vycházela ze schopnosti společnosti Edelbrock vyrábět sací potrubí v dostatečně velkém množství, byla výroba omezena na 3 384 kusů. To by v žádném případě nemělo vrhat špatné světlo na společnost Edelbrock, nikdo netušil, že poptávka po něčem nabízeném v polovině roku bude tak vysoká.
Koncem modelového roku Chrysler rozhodně věděl, že se mu něco povedlo, a když byly představeny vozy modelového roku ’70, byl šestiválec 440 výrazně zastoupen v mnoha vozech, jedním z nich byl Coronet R/T. Inženýři do motoru také nacpali několik novinek a ve výsledku přinesli první motor, který Mopar postavil a který byl navenek vyvážený. Díky novějším, těžším ojnicím motoru musel být klikový hřídel vyvážen externě. Sací potrubí bylo nyní litinové, nikoli hliníkové. Kromě toho a výkonnějšího tepelného regulačního ventilu v pravém výfukovém kolejišti se motor prakticky nezměnil. Bohužel Chrysler nabízel šestiválec 440 už jen jeden rok a v roce 1972 tato konkrétní konfigurace 440 odešla a zanechala nám pokračující pokles výkonu motoru, který trval ještě několik desetiletí.
Precision Restorations je velmi potěšena, že se může podílet na stavbě modelu Coronet R/T z roku 1970, který je v současné době v naší dílně. Spolu s proslulým šestiválcem 440 má tento klient to štěstí, že je jedním z mála vozů spojených se čtyřstupňovou převodovkou a postavených zde v St Louis.
Tento Coronet R/T má také zadní část Dana, která využije veškerý výkon motoru a přenese jej na zem. Jedinou modernizací tohoto vozu je elektronický systém zapalování, po dokončení se bude jednat o svěží tovární renovaci.
Majitel tohoto Coronetu R/T plánuje s tímto vozem jezdit, ale také s ním plánuje dělat to, k čemu byl určen, závodit. Díky našim přátelům z allpar.com, webu zaměřeného na vše kolem Moparu, máme k dispozici čísla, která odrážejí schopnosti tohoto vozu. Mnozí z vás možná znají Ronnieho Soxe, pokud ne, musí ho znát.
Ronnie byl řadu let továrním jezdcem Chrysleru a zároveň vlastnil vlastní závodní tým. Pan Sox je obrovská osobnost a velmi vážený řidič. Poté, co mu byla poskytnuta možnost testovat tyto šestiválcové vozy 440, dokázal s vozem Roadrunner z roku 69 zajet čas pod 13 sekund, přičemž dosáhl času 12,98. Následovala jízda s Roadrunnerem z roku 1970, při které dosáhl času 13,46 na čtvrt míle.
Cítím se jistě, že tento Coronet R/T se může těmto časům trvale vyrovnat, zejména s motorem o výkonu přes 400 koní a točivém momentu přes 500 liber stop po sériové přestavbě. Naším jediným přáním od tohoto zákazníka je spousta videí a fotografií, až se s tímto krasavcem pustí na trať.
V budoucích příspěvcích hledejte další příspěvky o tomto voze a o tom, co tento zákazník udělal pro zachování a obnovu tohoto vozu.
.