The Daily Aztec

Randění bisexuální dívky je náročné

Relationships in college are nothing short of a roller coaster. Jde o to poznávat lidi od začátku, učit se být nezávislý a případně strávit část vztahu na dálku, když na léto skončí škola.

Kromě toho všeho je vysoká škola také dobou, kdy musíte znovu objevit sami sebe a zjistit, kdo jste. To může být pro každého náročné zvládnout.

Vezměte si tohle všechno, přidejte objevování své sexuální identity a máte můj první rok na vysoké škole v kostce.

Strávil jsem 18 let tím, že jsem se zbavoval všech náznaků, že nejsem heterosexuál. Během prvního semestru na vysoké škole v Santa Cruz jsem byl obklopen podporujícími, většinou LGBT+ spolubydlícími, kteří mě povzbuzovali, abych byl sám sebou. Rychle jsem zjistila, že nejopravdovější verze mě samé je queer bisexuální žena.

Neměla jsem tušení, kam dál. Přicházím na to dodnes a nebylo to vždycky snadné.

Jak se orientuješ ve světě jako queer žena, když se všichni kolem tebe teprve rozkoukávají?“

Ještě teď, poté, co se už více než tři roky veřejně hlásím ke své queer orientaci, se setkávám především s muži a v poslední době si kladu otázku proč.

Je to proto, že se to považuje za „normální“? Je to prostě nejpohodlnější? Vím, jaké to je chodit s muži, ale co když se upřímně bojím začít chodit se ženami?“

Rozhodování, kdy a jak odhalit svou sexuální identitu, je vždycky zajímavá situace. Mnohokrát jsem se na svých veřejných sociálních sítích označila jako „queer“ a stejně často jsem to odstranila. Ne že by to bylo tajemství, ale někdy mám problém přijít na to, jak svou identitu zakomponovat do online i offline života.

Před dvěma lety jsem se rozhodla vyzkoušet online seznamování, i kdyby to mělo znamenat jen to, že si najdu pár dalších LGBT+ přátel. Stažení a vytvoření profilu na Tinderu se ukázalo jako nejfrustrující zkušenost mého života. Jediné, co to ve mně vyvolalo, bylo, že jsem se cítila jako objekt, se kterým mohou páry experimentovat, a neustále bojuji proti směšným stereotypům, které bisexuální lidé denně dostávají.

Jsou dny, kdy mám pocit, že to, kým jsem, bude vždycky spojeno s bojem s ignorancí a stereotypy. Když jsem přestoupila na státní univerzitu v San Diegu, odstranila jsem ze všech svých životopisů na sociálních sítích slovo „queer“. Upřímně řečeno, byla jsem prostě unavená z toho, že jsem se musela neustále přiznávat svému okolí, a donutilo mě to zpochybnit, jak hlasitě chci být sama sebou. Pak jsem si uvědomila, že pokud lidé nechtějí být v mém životě jen proto, že chodím s jinými lidmi než s muži, pak to stejně nebyli ti nejlepší lidé, kterými bych se měla obklopovat.

Vždycky si připomínám, že mám být tím, koho jsem potřebovala, když jsem byla mladší. Zajímalo by mě, jak by se můj život změnil, kdybych vyrůstala a sledovala, jak ve světě žije a prosperuje více lidí z komunity LGBT+.

Nedávno jsem si uvědomila, že takovou osobou mohu být pro někoho jiného. Normalizace přítomnosti queer lidí v seznamce nám usnadňuje najít člověka, se kterým strávíme život, bez ohledu na pohlaví. V současné době mám na svých účtech na sociálních sítích uvedeno „queer“. Na reprezentaci a nalezení své komunity záleží a já chci, aby lidé věděli, že jsem s nimi, že je podporuji a že jsem někdo, za kým mohou v případě potřeby přijít.

Jak se blížím ke konci své vysokoškolské kariéry, naučila jsem se toho o sobě hodně. Také jsem se naučila, jak být lepší kamarádkou, přítelkyní, studentkou a sestrou. To nejlepší, čím můžeš být, jsi ty sama a bez ohledu na to, jak ses rozhodla veřejně se označit, jsi platná.

Zjistila jsem, že skutečné štěstí pramení z toho, že jsem sama sebou a že na sobě každý den pracuji.

Alexa Oslowski je studentka posledního ročníku, která studuje žurnalistiku. Sledujte ji na Twitteru @AlexaROslowski.

.