Svojí dlouho očekávanou sedmou řadovou deskou Collapsible Lung se Relient K vrhají do směsi popu, tance a rocku a představují rozmanitou kolekci písní, která se nepodobá ničemu z jejich dosavadní tvorby. Sedl jsem si s frontmanem Mattem Thiessenem a kytaristou Mattem Hoopesem, abychom probrali nové album, letní turné a „Hru o trůny“.
Pokud byste mohli uvést své jméno a roli v kapele. A kdo v tomto vztahu nosí kalhoty?“
Matts: (Směje se)
Hoopes: Aww, to je roztomilé.
Thiessen: Jo, to je bohužel zřejmé. Já jsem Matt, jsem zpěvák a v tomhle vztahu nenosím kalhoty.
Hoopes: (Směje se) Jak myslíš.
Thiessen: To je jedno: To je pravda.
Hoopes: Jsem Matt Hoopes, hraju na kytaru, zpívám a dělám další věci. Ale nevím, jestli se budu hlásit k roli kalhot. Asi jsem něco jako táta kapely. Dělám věci, když je potřeba je udělat.
Thiessen:
Jaký byl včerejší Den otců u vás? Dělali jste něco zvláštního?
Hoopes: Minulý týden jsem byl vlastně na návštěvě u rodiny v Ohiu, takže jsem tam měl své dvě děti a hodně jsem si s tátou užil – a to víte, že si kluci užili s prarodiči. Pak jsme se vlastně včera odpoledne vrátili do Nashvillu. Jeli jsme asi devět hodin, z čehož se stala dvanáctihodinová cesta.
Thiessen: To ne.
Hoopesová: Jo, bylo to šílené. Dalo nám to zabrat. Moje dcera… Měla nějaké problémy a můj syn měl nějaké problémy – dostali jsme se domů v pořádku, víte. A to je dobře, takže jsem si užil Den otců, když jsem se poflakoval.
Musíte být vyčerpaný.
Hoopes: Viděli jsme „Wreck It Ralph“ asi třikrát.
Thiessen: To ne. (Směje se)
Hoopes: Stella mi řekla, ať ti řeknu, Matte, že se jí moc líbí ta písnička na konci, takže …
Thiessen: „To je skvělý film: Aww. Zlatíčko. Jo, taky jsem měl dobrý Den otců. Navštívil jsem svého bratra, který žije v Kalifornii.
Hoopes: Bezva.
Thiessen: Je asi o deset let starší než já.
Hoopes: To je úžasné.
Takže vaše nejnovější album, Collapsible Lung, vznikalo dlouho. Jak probíhalo jeho nahrávání a proč byla mezi jednotlivými deskami čtyřletá pauza?
Thiessen: Jaké byly vaše plány? Po vydání našeho posledního alba jsem věděl, že chci mezi původními nahrávkami udělat nějaký prostor. Vydali jsme mezi tím tu coververzi a tak nějak jsme ten čas překlopili. Já nevím. Prostě jsem nechtěl nic nutit, chtěl jsem jít ven a najít písničky, napsat je nenuceně. A myslím, že to byl opravdu skvělý proces, bohužel ano, jen nám chvíli trvalo, než jsme byli schopni tuhle věc vydat.
Hoopes: Ve studiu jsme si užili spoustu legrace při práci s Aaronem Sprinklem a Paulem Moakem – oba jsou naši přátelé – s oběma jsme nikdy předtím nespolupracovali. Byl to jiný proces a snažili jsme se vymanit z toho, co jsme dělali v minulosti a kde jsme se cítili dobře. Myslím, že je to opravdu zajímavé, a myslím, že jsme na to hrdí. Jsme zvědaví, co si o tom lidé pomyslí.
Thiessen: Několik písní jsme také napsali společně s externími autory, což je něco, co jsme nikdy předtím neudělali. Takže nám to dává jinou mentalitu písní.
A jaké to bylo?
Thiessen: Bylo to skvělé! Bylo období, kdy jsme se oba s Mattem dva týdny jen tak poflakovali v L.A. a psali s lidmi, které jsme nikdy předtím neviděli, a vznikly nám z toho super písničky.
Takže jsem si na tomhle albu všiml, že se spousta písniček od sebe liší. Je to kvůli tomu, že jste měli různé spoluautory? Nebo to bylo kvůli různým vlivům? Bylo to experimentování se zvukem, nebo to prostě přišlo samo?
Hoopes: Myslím, že když jsme šli do studia, snažili jsme se brát každou píseň takovou, jaká je, a když jsme na ní pracovali, neříkali jsme si nutně: „Dobře, tahle píseň potřebuje dvě kytary, klavír a bicí“. Snažili jsme se o každé písničce přemýšlet takto: „Co přesně tahle písnička potřebuje? Potřebuje jednu kytaru nebo sedm kytar nebo bicí nebo žádné bicí nebo … ?“. Brát každou věc tak, jak byla, a snažit se být kreativní v tom procesu skutečného získávání zvuků a vytváření skladeb a zpívání na ně. Takhle nějak to nakonec dopadlo. Snažili jsme se brát každou písničku jako svou vlastní věc a snažili jsme se s každou udělat to nejlepší, co jsme mohli.
Adam Young (z Owl City )se objevil na „That’s My Jam“ a také se na ní podílel, je to tak?
Hoopes: Myslím, že se na tom nepodílel jako spoluautor. Byl to Matt?
Thiessen:
Jak k tomu došlo?
Thiessen: Ne, Adam na té písničce nebyl autorem, ale určitě se na ní podílel: Adam je opravdu dobrý přítel kapely. Vzali jsme Owl City na jejich vůbec první turné a já jsem s Adamem pro Owl City hodně psal. Jo, nikdy předtím se na žádné naší písničce neobjevil, takže to přišlo na přetřes. Souhlasil s tím. Je to vážně hezké. Víš, on má můj hlas ve spoustě písniček Owl City, takže je super, že to jde i obráceně.“
Když se ohlédneš za úplně prvním albem, které jste jako kapela nahráli, a porovnáš ho s novým albem Collapsible Lung, jak bys řekl, že se vaše hudba změnila? Co jste se za ta léta naučili?
Thiessen: Wow. Na našem prvním albu jsme nevěděli, co děláme, což je polovina zábavy. A byly to písničky, které jsme začali psát, když nám bylo patnáct, šestnáct let. Vlastně je legrační, jak je to podobné tomu, že jsme museli čekat tři roky, než ty písničky skutečně vyšly. A pak (u) tohoto alba jsme také psali písničky a museli jsme čekat tři roky, než vyšly. Ale tentokrát, jak jsme říkali, byl ten proces jiný. Psali jsme společně s dalšími lidmi, měli jsme několik různých producentů. Víte, Matt opravdu převzal otěže, pokud jde o vedení produkce alba, koordinaci všeho a zajištění toho, aby bylo hotovo. Je super, že na první desce jsme byli děti a na té poslední se už cítíme jako dospělí.“
Většina vašich fanoušků vyrostla s vámi, od teenagerů až po dospělé. Jak věková demografie změnila způsob, jakým píšete hudbu?“
Thiessen: Nikdy jsme si nenechali od fanoušků nutně diktovat, co budeme psát. Ale vždycky máme přehled o tom, kdo jsou a podobně. Zvláštní je, že spousta dětí s námi vyrostla, ale z nějakého důvodu nám stále přibývají noví fanoušci, kteří jsou mladší. Pořád máme hodně fanoušků, kterým je méně než dvacet let. Roky plynou a hudba se mění a kultura se mění a všechny tyhle věci se musí promítnout do toho, co se chystáte vydat.
Hoopes: Myslím, že se nám tak nějak podvědomě daří neopakovat se přesně. Nemyslím si, že bychom se někdy pustili do desky – možná se nám to povedlo s Forget and Not Slow Down – kde bychom byli opravdu záměrní a (řekli si): „Uděláme takovouhle věc“. Vždycky to prostě vyšlo určitým způsobem a vždycky to bylo jiné než to předchozí, víš? Takže to byl zábavný proces. Myslím, že na nové desce jsou písně, které jsou paralelní s naší první deskou… ale zároveň je cítit, že kapela žije novým životem. V některých ohledech je to dokonce jako začínat znovu. Mám pocit, že je to vzrušující období, a je vzrušující jít do toho a posunout se dál, neudělat jenom stejnou desku, nesnažit se opakovat nic z toho, co jsme udělali, ale pokusit se posunout dál.“
Vím, že spousta fanoušků, jako jsem já, vás objevila prostřednictvím křesťanské hudební scény. Jak tato komunita formovala Relient K jako kapelu i jako jednotlivce? A nakolik ovlivňuje váš hudební a osobní život dnes?“
Hoopes: „Víte, jak moc je to pro vás důležité? Naše víra pro nás byla vždycky důležitá a vždycky se projevovala v naší hudbě. Když jsme začínali, určitě nás ovlivnila spousta kapel na scéně, od MxPx až po spoustu kapel na Tooth & Nail v té době. Víš, dělali jsme spoustu křesťanských festivalů a podobných věcí a většinou to byla opravdu pozitivní věc.
Thiessen: Jo, a kapele to za ta léta dalo docela velkou identitu. Začínali jsme v oboru, kde to bylo založené na textech. Spoustu lidí jsme poznali díky křesťanskému hudebnímu průmyslu, a jak šel čas, byli jsme tak trochu známí tím, že jsme křesťanská kapela. Ale myslím, že jsme chtěli být známí jako jiný druh křesťanské kapely. To se pro nás stalo tak nějak přirozeně a myslím, že jsme v této části kultury sehráli jedinečnou roli. Myslím, že spousta dětí k nám má určitý respekt, co se týče způsobu, jakým jsme přistupovali (ke scéně). Chci říct, že pro spoustu lidí je to taky trochu divný: „Vy jste pořád křesťanská kapela?“ „Ne. Všichni pak vždycky chtějí vědět: „Proč o tom na vašem albu není víc písniček?“ nebo tak podobně. Ve skutečnosti jsme prostě byli sami sebou, a když potkáme děti, je zábava si s nimi po koncertech povídat. Zvlášť když má člověk trochu času a může si prostě pořádně popovídat – to se to pak opravdu rozjede.
Hoopes: Myslím, že jsme si v určitém bodě naší kariéry uvědomili, že když je to něco vynuceného nebo vymyšleného, tak to není opravdové a vlastně to z naší víry dělá méně důležitou věc v našem životě. Takže jsme se to nikdy nesnažili do naší hudby vnucovat. Alespoň jsme se snažili to nedělat, a když už to tam je, tak je to upřímné a opravdové. Celá ta křesťanská kultura je, jak naznačil Matt, někteří lidé nechtěli, abychom byli něčím, čím nejsme. A já to lidem vysvětluji, když s nimi mluvíme. Jsou prostě různé části Kristova těla. Někteří lidé jsou povoláni k tomu, aby byli pastory nebo vedoucími bohoslužeb, a my se prostě snažíme být tím, kým jsme, a používat svůj talent k tomu, abychom povzbuzovali lidi a prostě dělali hudbu.
A vy s The Almost vyrážíte na to nadcházející turné, že ano?
Hoopes: Jo, jo, tihle kluci vyjedou. Ještě nikdy jsme s nimi nejeli na turné. Hráli jsme na pár festivalech a tak, takže by to měla být zábava!
Thiessen: Těšíme se na to.
Taky letos hrajete na vybraných koncertech Warped Tour. Jak se festival změnil od doby, kdy jste na něm hráli poprvé? (Směje se) Dřív kapely zpívaly o něco víc než dnes. Hodně se tam křičí. Někdy to zní jako… Říkám tomu Soundtrack z Mordoru, jako z „Pána prstenů“. Zní to, jako by všude mučili lidi. Ale jo, je to super. Letos budeme určitě veteráni Warped Tour. Už je to skoro osm let, co hrajeme na Warped Tour.
Páni. Vážně?
Thiessen: No, ne každý rok, ale naše první Warped Tour byla v roce 2005, takže už je to nějaká doba.
Hoopes: Jo, viděli jsme, jak se věci mění. Vzpomínám si, že první rok, kdy jsme na ní byli, jsem se snažil každý den sledovat, jak hrají Thrice, a chodil jsem se dívat na opravdu skvělé kapely, které tam hrály. Teď už spousta těch kapel neexistuje, takže je to tak trochu o chození ven a sledování, co lidi dělají. Vidět, co se chytá, a snažit se najít věci, které se dějí a jsou super.
Pamatuješ si na první Warped Tour, na kterou jsi jel jako teenager, a ne jako kapela, která na festivalu hrála?
The Matts:
Ko jste viděli? Na koho jste se opravdu těšili, až uvidíte hrát na svém prvním Warped Tour?
Hoopes: Koho jste viděli hrát na svém prvním Warped Tour? Vzpomínám si, že jsem na tu show šel. Koho jsme viděli, Matte? Viděli jsme Less Than Jake a Blink 182.
Thiessen: Počkej chvíli. Musel jsi jít na jinou akci, protože Blink 182 jsem neviděl.
Hoopes: Nikdy jsi je neviděl? Aha, byl jsem tam se Stephenem. Byl to náš původní bubeník. Jo, a viděl jsem Less Than Jake, Blink 182. Viděli jsme Eminema.
Thiessen:
Hoopes: Jo, ten rok jsme tam byli: Viděli jsme, co to bylo za kapelu… Avail? Poslouchali jsme je?
Thiessen: Aha, jo! Super.
Hoopes: Viděli jsme je. Byli fakt super.
Thiessen: Byl jsem tam v roce, kdy vyšla Ocean Avenue od Yellowcard, takže jsem Yellowcard viděl. Vzpomínám si na Brand New; měli něco, kde museli hrát akusticky, protože jim to nešlo…
Hoopes: Aha, jo! Byl jsem na tom koncertě s tebou.
Thiessen: „To bylo skvělý: To byla sranda. Pak jsme viděli The Used a vzpomínám si na Suicide Machines, ti byli fakt super.
Kromě Warped Tour jedete turné po východním pobřeží. Plánujete nějaké turné i na západní pobřeží? Na podzim máme další plány. Pořád se to snažíme vyřešit s tím, jaké další kapely by to mohly dělat, a taky s časovým rámcem. Ale určitě bychom rádi vyrazili na západ a odehráli nějaké další koncerty na podporu desky a uvidíme, co se bude dít. Písničky, které jsme zatím hráli, byly opravdu zábavné a zdá se, že je lidé rádi poslouchají. Bude zajímavé sledovat reakce na různé písně poté, co deska vyjde.
Jaká je vaše nejoblíbenější skladba z nové desky?
Thiessen: Hmm.
Hoopes: Uhh. To je těžké.
Thiessen: Nevím proč, ale hodně se mi líbí „If I Could Take You Home“. Nevím proč, prostě se mi líbí.
Hoopes: Myslím, že ta písnička je docela zajímavá a jednoduchá a rozhodně je to pro nás nové území. Na té písničce se mi líbí i to, že nezní jako nic, co by mě napadlo.
Thiessen: Jo.
Hoopes: To se mi docela líbí. Mhmm. Je to legrační, protože jsme tu písničku dělali s producentem, který nikdy nic podobného ani vzdáleně neprodukoval, a vzpomínám si, jak hledal na YouTube, jak sidechainem komprimovat klávesy, víš, dělat takové věci. Přišel na to, ale byl to jiný přístup, než když pracuješ s někým, kdo obvykle dělá tenhle typ hudby.
Thiessen: Jo. Super pop.
Když jste na turné, čím si rádi krátíte čas? Co zrovna čtete, sledujete nebo posloucháte?
Hoopes: V autobuse vlastně většinou jezdíme, takže za jízdy spíme. Dny jsou podobné těm ostatním. Matt rád běhá, já rád jezdím na kole a tak nějak prostě žiju. (K Thiessenovi) Nevím, jestli nějaký máte?
Thiessen: Nedávno jsem četl novou autobiografii Slashe. Bylo to dobré.
Hoopes: Pěkné.
Thiessen: Četl jsem malou obrázkovou knížku od Demetriho Martina. Taky mě to pobavilo. Ta kapela Gypsy & The Cat, hodně jsem je poslouchal.
Máš nějaké guilty pleasures? Hudbu, filmy nebo televizi? Jste všichni tajně fanoušky Pretty Little Liars?“
Hups: Myslím, že Taylor Swift je mi nejbližší. Mám ji ráda.
Thiessenová: „Mám ráda Swift:
Hoopesová: Máš ji ráda a trochu i novou J.T.? Jo, určitě se mi líbí nový Justin Timberlake. Je veselý.
Thiessen: Poslouchám Miguela. Miguel se mi líbí. To není úplně jako Miley Cyrus, ale je to pro tebe nečekané album. Na televizi se moc nedíváme, což je úžasné.
Hoopes:
Thiessen: Já se na televizi moc nedívám: Myslím, že na minulém turné jsme televizi nezapnuli. Ani jeden den. Myslím, že jsme tu televizi nezapnuli ani jednou.
Hoopes: To je šílené. Bylo to hezké.
Thiessen:
Thiessen: Je to dobré.
Takže vám chybí celý ten humbuk kolem „Hry o trůny“? Jo.
Hoopes: Já jsem vlastně vešel dovnitř, když se můj spolubydlící a další kamarádi dívali na jeden z dílů, kde se tuším začaly dít všechny ty šílené věci, a slyšel jsem, jak křičí a řvou z vedlejšího pokoje. (Směje se.) Je mi to celkem jedno, ale baví mě, že se jim to líbí.
Na YouTube je celá videoreakce na tuhle epizodu. Je to docela vtipné.
Hoopes: Můj spolubydlící Michael natáčel Tori a její reakci na to. Bylo to dost vtipné. Bylo to vtipné, protože on už to viděl. Ani pořádně nevím, jak to dopadlo, vůbec ten seriál nesleduju, ale bylo to zajímavé.
Jaké je tvé nejoblíbenější město, které navštěvuješ na turné?
Thiessen:
Mám rád New York.
Hoopes:
Thiessen: To je dobré:
Hoopes: Jo, je to docela velké město: V Tokiu jsme se s Mattem dobře bavili.
Thiessen: Líbí se mi Hollywood.
Hoopes:
Thiessen: Hollywood je pěkný.
Co rád děláš v New Yorku nebo v Hollywoodu? V Hollywoodu mám prostě přátele, které rád navštěvuji, takže se stal tak trochu mým druhým domovem. A New York je prostě neskutečný. Je prostě tak velký a je tam takový puls, že se tam člověk vlastně cítí fyzicky jinak. Připomíná mi to také Tokio v Japonsku. To je vlastně moje nejoblíbenější místo, které na turné určitě navštívím, ale byli jsme tam jen jednou.
Máš v těch městech nějaká oblíbená místa, kde se dá najíst?
Thiessen:
Hoopes: To je právě to, že každý den můžeš hrát ruletu a najít nové místo, které je opravdu úžasné: Když jsem na turné, tak jsem hodně na Yelpu, takže ho hodně používám. V devíti případech z deseti mě to nasměruje správným směrem. Je to prostě zábava zkoušet objevovat a snažit se jít někam na nové místo. Obvykle se nesnažím jezdit na stejná místa znovu a znovu.
Řekni nám něco o Relient K, co moc lidí neví.
Thiessen: „Víte, co je to Relient K?
Hoopes: Když jsme začínali, měli jsme tanečníky: To je pravda. Měli jsme čtyři.
Takové záložní tanečníky?
Thiessen:
Thiessen: Jo, byly to naše kamarádky.
Takové mouchy? Byli to kluci, bohužel.
Hoopes:
Thiessen: Bylo tam pár čestných dívek, ale vždycky to bylo trapné: Ale bylo to super, protože jsme byli místní kapela a naši kamarádi tanečníci chodili do obchodu se smíšeným zbožím a všichni si pořizovali stejné oblečení a pak dělali choreografie na jednu z našich písniček. A když jsme tu písničku zahráli, skočili do davu a všechny roztančili, což je těžké, když jste místní kapela. Víte, získat energii. Ta absurdita celé věci byla opravdu hezká. Málo známý fakt.