Rocková kapela
Pro záznam…
Nepravděpodobná frontmanka
Spojila se s baskytaristou Farndonem
Upevněná sestava
Vřelé přijetí v USA. Publikum
Napětí se stupňuje
Skupina se dala dohromady
Samostatné jádro Pretenders
Vybraná diskografie
Zdroje
Jako žena pronikající do rocku nabídla zakladatelka a zpěvačka Pretenders Chrissie Hynde tolik potřebný rozruch proti nadvládě mužů v tomto žánru. I když litovala svého domnělého nedostatku komerční „krásy“, dokázala tento zdánlivý nedostatek využít ve svůj prospěch – a prosadila se tak jako seriózní skladatelka a hudebnice. V roce 1981 řekla Fredovi Schruersovi v článku pro časopis Rolling Stone: „Nedívají se na mě, jako bych byla nějaký sexsymbol nebo holka s obrovskýma prsama, která poskakuje po pódiu….. A tahle věc , to není žádný přístavek nebo falický symbol.“ Hynde také trvá na tom, že je ve své hudbě nekompromisně přímočará. Spolupracovník časopisu Newsweek Jim Miller si všiml jejího útoku na sexismus převládající v rockových textech: jsou zapamatovatelné nejen pro obratný způsob, jakým Hynde přetváří známé riffy, ale také pro věcný, nesentimentální způsob, jakým je sex popisován z pohledu ženy s vlastními choutkami a vůlí. Její nejlepší texty, něžné i drsné zároveň, jsou osvěžující změnou oproti běžným rockovým erotickým textům, v nichž často vystupuje machistický hřebec, který ničí nepřítele.“
Pro záznam…
Hynde pracoval pro londýnský rockový bulvár New Music Express; Honeyman-Scottová pracovala v obchodě s hudebninami; Chambersová byla instruktorkou autoškoly; skupina vznikla v Londýně, asi 1978; vydala singl „Stop Your Sobbing“ a album Pretenders, 1979; podepsala smlouvu se Sire Records, asi 1980; koncertovala v USA, 1980.
Odměny: Zlatá deska za album Pretenders; platinová deska za album Learning to Crawl.
Adresy: Nahrávací společnost -Sire Records, 75 Rockefeller Plaza, New York, NY 10019.
Stejně jako jiné klíčové postavy populární hudby Hynde zpočátku nezapadala přesně do soudobé hudební scény, respektive do své vlastní kapely; zatímco zbytek původních Pretenders byli Angličané – kapela je obecně známá jako anglická – Hynde se narodila v Akronu ve státě Ohio. Její výchova probíhala na pozadí typického středozápadního prostředí s modrými límečky. Otec Hyndeové, Bud, pracoval pro Ohio Bell; její matka Dee pracovala na částečný úvazek jako sekretářka. V raném věku se jejími idoly stali rockoví hudebníci – Iggy Pop, kytaristé Jeff Beck a Jimi Hendrix, angličtí rockoví průkopníci Kinks a Brian Jones z prvních Rolling Stones; její touha hrát v rockové kapele dala vzniknout světu fantazie, který se pro Hynde stal útočištěm před tím, co považovala za statickou povahu života v Ohiu.
Nepravděpodobná frontmanka
Přes svou ranou oddanost se však Hynde musela do skutečného hudebního světa pomalu probojovávat. Zatímco mužští přátelé hráli v garážových kapelách v Akronu a Clevelandu, Hynde se musela sama naučit zpívat a hrát na rytmickou kytaru bez zpětné vazby kapely nebo publika. Jako teenagerka psala písně, ale neměla žádné fórum, kde by je mohla vyzkoušet. Plachost ji dále omezovala; kdykoli chtěla zpívat, stáhla se do skříně, a to i poté, co všichni odešli z domu. Hynde měla v USA pouze jednu příležitost zahrát si s kapelou – a to jen na jeden večer, kdy vystoupila s místní skupinou Sat. Sun. Mat., jejíž člen Mark Mothersbaugh se nakonec proslavil s bláznivou novovlnnou kapelou Devo.
Po několika letech strávených studiem umění na Kentské státní univerzitě v Ohiu – během nichž byla svědkem smrtelného zastřelení čtyř studentských protiválečných demonstrantů během nechvalně proslulého incidentu Národní gardy v roce 1970 – opustila Hynde školu a zkusila to v clevelandském rockovém okruhu, kde také několik let vykonávala řadu příležitostných zaměstnání. Z londýnského rockového bulváru New Music Express se Hynde dozvěděla o živé anglické hudební scéně a rozhodla se hledat štěstí v Londýně. Tisíc dolarů, které si našetřila jako investici do své budoucnosti, vložila do přestěhování. Přestože přestěhování bylo riskantní, řekla Schruersovi: „Raději bych si nechala ustřelit hlavu, než abych seděla… v Akronu v Ohiu a dívala se na televizi nebo chodila do obchoďáku.“ Většina jejích prvních let v Londýně byla tak hubená, že kdysi považovala drobné krádeže za jednu z možností. Hynde však v té době měla několik zaměstnání. Psaní pro New Music Express ji spojilo s několika anglickými hudebníky a producenty; nějakou dobu také pracovala v malém obchodě s oblečením s Malcolmem McLarenem, který měl koncem sedmdesátých let výrazně figurovat v punkrockovém hnutí.
Mezi lety 1973 a 1978 se však Hyndeové odhodlání stát se členkou rockové kapely setkalo jen s těsnými prohrami. Navzdory pozvánkám na různé koncerty, během nichž ji její vrstevníci uznávali jako silnou hudebnici a skladatelku, žádný z mužů tvořících kapelu nechtěl Hynde přijmout za plnohodnotnou členku. Po jednom neúspěšném pokusu o založení kapely s kytaristou Mickem Jonesem se znovu spojila s McLarenem, který ji přizval ke svému poslednímu počinu Masters of the Backside. Hynde byla členkou této skupiny dost dlouho na to, aby s ní mohla zkoušet, ale ne dost dlouho na to, aby si užila její úspěch jako známá punková skupina The Damned. Jones se k nim nakrátko vrátil a požádal Hynde, aby hrála na turné s jeho novou kapelou The Clash; dočasné členství se však ukázalo jako frustrující, protože Hynde byla opět propuštěna dříve, než se kapela uchytila.
Spojila se s baskytaristou Farndonem
V Daveu Hillovi, který nedávno založil Read Records, Hynde rozpoznala příležitost sestavit vlastní kapelu. Hill se jí v roce 1978 nabídl jako manažer a vyzval ji, aby si dala na čas s náborem hudebníků, které potřebovala k nahrání demokazety. Nejprve se Hynde prostřednictvím svého přítele doslechla o baskytaristovi Peteru Farndonovi. Farndon hrál v australském Sidney s folkrockovou skupinou Bushwackers. Po návratu do rodného Herefordu si sám hledal novou kapelu; s Hyndem našel první skutečný hudební průlom ve svém životě a na chvíli i milostný vztah. Farndon popsal svůj první dojem z Hynde Kurtu Loderovi z časopisu Rolling Stone: „Vešel jsem do hospody a na druhé straně baru stál Američan s velkou pusou….. Jakmile jsme se dostali dolů do její zkušebny, což byl ten nejhnusnější sklep, v jakém jsem kdy byl, první věc, kterou jsme zahráli, byla ‚Groove Me‘ od Kinga Floyda….. Nikdy na to nezapomenu: vešli jsme dovnitř, zahráli jsme soulové číslo, country a westernové číslo a pak jsme zahráli „The Phone Call“, což je ten nejtěžší… punk-rocker, který se dá zahrát v 5/4 taktu. Zapůsobilo to na vás? Byl jsem ohromen.“
Farndon přivedl výjimečného sólového kytaristu Jamese Honeymana-Scotta, kterého později James Henke z časopisu Rolling Stone označil za „kytaristu, jehož lyrická hra tvoří základ zvuku skupiny“. S irským bubeníkem Jerrym Mcleduffem dali Hynde, Farndon a Honeyman-Scott dohromady demo s řadou skladeb, které se staly klasikou Pretenders: „Precious“, „The Wait“ a „Stop Your Sobbing“. Zpěvák a skladatel Nick Lowe, jeden z Hyndeových známých z New Music Express, souhlasil s produkcí singlu „Stop Your Sobbing“ podpořeného skladbou „The Wait“. Léta Hyndeova odhodlání se konečně začala vyplácet v lednu 1979, kdy Lowe vydal první singl Pretenders; „Stop Your Sobbing“, coververze skladby skupiny Kink, zaznamenala ve Velké Británii okamžitý úspěch.
Upevněná sestava
Před vystřižením singlu však skupina našla bubeníka, který dokázal vytvořit přesně ten zvuk, který hledali. Martin Chambers mlátil do kůží tak silně, že i v rocku byl průměrný bubeník, takže si nechal postavit bicí soupravu „speciálně tak, aby vydržela jeho nápory“, napsal Loder v Rolling Stone. Chambers a Honeyman-Scott odešli z rodného Herefordu o několik let dříve s kapelou Cheeks. Přestože Cheeks vydrželi tři roky, kapela nikdy nevydala album, takže bubeník a kytarista zůstali bez skutečných hudebních zásluh. Honeyman-Scott pracoval v obchodě s hudebninami, když ho kontaktoval baskytarista Farndon; Chambers byl instruktorem autoškoly, když ho Farndon a Honeyman-Scott požádali o konkurz.
Singly vydané po „Stop Your Sobbing“ byly přijaty s rostoucím ohlasem. V roce 1980 dosáhly skladby „Kid“, „Talk of the Town“ a „Brass in Pocket“ ve Velké Británii statusu bestselleru. „Brass in Pocket“ se dokonce dostala na první místo britské hitparády. Tyto střípky uznání se nakonec přetavily v jistý základ, když začátkem roku 1980 vyšlo první album Pretenders. Na obalu desky nazvané jednoduše Pretenders byli Hynde, Farndon, Honeyman-Scott a Chambers oblečeni do kožených bund – většinou bez úsměvu. Obal i hudba byly příkladem nelítostného postoje, který Pretenders jako směs britského punku a amerického rocku vnesli na hudební scénu počátku 80. let. Chris Thomas, který nahradil Nicka Lowea na postu producenta kapely, vtiskl albu stejné produkční hodnoty, jaké pomohly vytvořit zvuk slavných britských kapel Sex Pistols a Roxy Music. V Británii se album okamžitě dostalo na první místo.
Vřelé přijetí americkým publikem
V USA rostla pověst kapely pozvolněji než v Británii, ale neméně stabilně. Jakmile vydavatelství Sire Records získalo americká práva na Pretenders a vydalo je v USA, úspěch alba vedl ke zlaté desce a propagačnímu koncertnímu turné. Mikal Gilmore z časopisu Rolling Stone vysvětlil přitažlivost kapely: „Hlavní předností The Pretenders na pódiu, stejně jako na nahrávce, byla jejich rytmická vynalézavost….. Hynde, Scott a baskytarista Pete Farndon splétali napjatou síť stupňovitých, hybných rytmů, které bubeník Martin Chambers zpestřoval šlachovitými výbuchy virblu a tombolu. V podstatě šlo o převrácení rytmických standardů, kdy bicí místo kytary diktovaly prudké melodické linky.“
Kritici i fanoušci přijali debutové album skupiny se značným nadšením a vynesli ho na deváté místo amerických hitparád. Pretenders byli později, když se umístili na dvacátém místě žebříčku „100 nejlepších alb desetiletí“ časopisu Rolling Stone, označeni za „rozmanitější než kulometné rytmy punku, protože tři Britové byli zkušení hudebníci a Hynde vyrostla na stravě AM rádia“. Američtí fanoušci okamžitě uvítali Pretenders jako ztělesnění bezbřehé rebelie, po které toužili. Gilmore o jejich přijetí na koncertě v oblasti Los Angeles uzavřel: „Pochopil jsem, že smyslem bylo zvěstovat tyto angloamerické New Wavers jako něco jako předurčené, dobyvačné popové hrdiny, a svým způsobem přesně takoví byli.“
V zákulisí byl tón turné také rebelský. Členové kapely hojně popíjeli a zároveň sklízeli plody svého rostoucího bohatství. Honeyman-Scott i Farndon se mohli volně oddávat své závislosti na heroinu. Hynde se proslavila tím, že po zatčení za výtržnictví vykopla okna policejního auta. Ačkoli si tempo cesty vybralo svou daň – Chambers nakonec zkolaboval vyčerpáním -, nikdo si po turné nedal pauzu. Místo toho se Pretenders vrátili do Londýna, aby okamžitě začali nahrávat materiál pro další album.
Tensions Mount
V roce 1981 vyšla další dvě úspěšná alba a pokračovalo turné. Pretenders II a Extended Play upevnily pověst kapely, která se vyznačuje zručností a pracovitostí. Tenor turné z roku 1981 se však výrazně lišil od jeho předchůdců. Zejména Chambers a Hynde se začali „usazovat“. Hudba byla tvrdá jako vždy, ale životní styl, který za ní stál, se měnil. Chambers se oženil se ženou, která pracovala pro Sire, a Hynde se v jednom newyorském nočním klubu seznámila s Rayem Daviesem z Kinks – jedním ze svých dětských idolů. Toto setkání vedlo k vážnému vztahu a v roce 1983 k narození prvního dítěte Hyndeové, Natalie. I přes zklidnění Chamberse a Hynde však turné předznamenalo budoucí potíže. Když se Chambers pořezal na ruce při otevírání okenního křídla (Hynde později přiznal, že vzácný záchvat vzteku bubeníka inspiroval k úderu pěstí do lampy), zranění bylo tak vážné, že řadu týdnů nemohl hrát. Kapela se rozhodla turné raději odložit, než aby Chamberse nahradila. Farndon a Honeyman-Scott mezitím pokračovali v excesech, které jim umožňovalo nově nabyté bohatství a sláva. Zejména první jmenovaný se stále více vzdaloval zbytku kapely a jeho závislost na heroinu stále více ovlivňovala jeho hraní. Začal být podrážděný a snadno se rozčílil, což se zdálo být ještě intenzivnější, když Hynde obrátila svou náklonnost k Daviesovi.
Ať už byl zdroj jeho chování jakýkoli, Farndon se nakonec stal tak podrážděným, že s ním Honeyman-Scott odmítl spolupracovat; ačkoli sólový kytarista rovněž užíval heroin, dokázal si zachovat profesionalitu. Když se kapela po turné v roce 1981 vrátila do Londýna, Hynde učinil těžké rozhodnutí Farndona vyhodit. Protože zbývající trio chtělo opět začít ihned nahrávat materiál pro další album, navrhl Honeyman-Scott jako náhradu za Farndona svého přítele Robbieho Mclntoshe. Pretenders však byli zdrceni, když hned následující den Honeyman-Scott zemřel na selhání srdce způsobené kokainem. Skupina, která ožila jako hnací motor píle a pozoruhodným tempem chrlila turné, hitové singly a alba, si mezi vydáním druhého a třetího alba dala tříletou pauzu.
Tragédie udeřila znovu v roce 1983; 14. dubna se Pete Farndon utopil ve vaně v důsledku intoxikace heroinem. Přestože jeho smrt zasadila jeho bývalým spoluhráčům těžkou ránu, práce na přípravě nového alba již byly v plném proudu. Chambers a Hynde dali dohromady dočasnou kapelu pro nahrávání na začátku léta 1982. Výsledný singl byl dobrým znamením; „Back on the Chain Gang“, podpořený skladbou „My City was Gone“, se stal prvním hitem Pretenders ve Spojených státech, kde pronikl do první pětky.
Group Picked Up the Pieces
Robbie Mclntosh přišel jako první stálý náhradní člen Pretenders – na sólovou kytaru – koncem léta 1982. Na konkurz přivedl Malcolma Fostera, který hrál na baskytaru. Po opuštění zběsilého tempa, ale s nedotčenou oddaností starých Pretenders, měla kapela v roce 1984 připraveno k vydání silné album. Learning to Crawl debutovalo s příznivým ohlasem kritiky v USA i ve Velké Británii a v prvním případě se stalo platinovým, a to i přes nevyhnutelné výhrady k absenci Farndona a Honeymana-Scotta. Různé pokusy analyzovat album z hlediska hlubokých emocí spojených s narozením dcery Hyndeové a traumatu ze smrti Farndona a Honeyman-Scottové vedly frontmanku Pretenders k poznámce v časopise Rolling Stone: “ Jen kolekce deseti mizerných písní. Není to skutečně důležitá věc. Nesnáším tenhle romantický nebo sentimentální pohled lidí – víte, tragický zánik, znovuprobuzení. Tak to vůbec nebylo.“
Hynde už ale nebyla tou vzdorovitou punkerkou jako dřív. Po rozchodu s Daviesem se seznámila s Jimem Kerrem, zpěvákem skupiny Simple Minds, a vzala si ho. V dubnu 1985 se Hyndeové narodila druhá dcera Yasmin. Její aktivity během pauzy mezi vydáním alba Learning to Crawl a jeho následovníkem Get Close upevnily Hyndeinu rostoucí pověst mluvčí liberálních politických zájmů a hudebnice, která vyžaduje kvalitu.
Samostatné jádro Pretenders
Pro Get Close Chambers i Foster ustoupili stranou, protože Hynde si k práci na skladbách pro album přizvala celou řadu session muzikantů. Jimmy lovine a Bob Clearmountain nahradili dlouholetého producenta Thomase. Nahrávka kladla důraz na klávesové nástroje a v jedné skladbě se dokonce objevily indické housle L. Shankara. Album Get Close však bylo nakonec odmítnuto. Kritikům se zdálo, že novinka postrádá sílu prvních dvou alb Pretenders a neprokázala konzistenci alba Learning to Crawl. Jiní tvrdili, že formát alba se snažil pokrýt příliš velkou škálu hudebních stylů a že produkce experimentovala s příliš mnoha hudebními efekty, což odvádělo pozornost od Hyndeova vokálu. Přesto se první singl „Don’t Get Me Wrong“ dostal do Top Ten.
Přispěvatel časopisu High Fidelity Ken Richardson v roce 1988 uvedl, že Hynde sestavila „zcela novou kapelu Pretenders“. Z této sestavy, která měla v roce 1990 vydat album Packed!, zmizel i Mclntosh. Jak dokazují recenze na album Packed!, kritici se konečně smířili s tím, že původní Pretenders – a jejich zvuk – už nikdy nikdo nenapodobí. A když se ukázalo, že album Packed! je skladbu od skladby působivější než Get Close – i když rozhodně mainstreamovější než první tvorba skupiny -, kritici i fanoušci si zřejmě uvědomili, že Chrissie Hynde se vlastně stala Pretenders. Richardson charakterizoval dualitu zvuku skupiny takto: „
Vybraná diskografie
Na Sire Records
Pretenders (obsahuje „Stop Your Sobbing“ a „Brass in Pocket“), 1980.
Extended Play, 1981.
Pretenders II, 1981.
Learning to Crawl (obsahuje „Back in the Chain Gang“ a „My City Was Gone“), 1984.
Get Close (obsahuje „Don’t Get Me Wrong“), 1987.
The Singles, 1988.
Packed!, 1990.