Bertolt Brecht se narodil v Bavorsku, v německém Augsburgu, v roce 1898 v rodině ředitele papírny a dcery úředníka. Už jako malý chlapec Brechten rád psal poezii a první básně mu vyšly v roce 1914.Brecht byl od chlapeckých let náruživým čtenářem, ovlivnili ho spisovatelé jako Paul Verlaine, Arthur Rimbaud a François Villon. Během studia na střední škole si Brecht vysloužil pověst enfant terrible neboli strašného dítěte. V roce 1917 Brecht vystudoval medicínu na Univerzitě Ludvíka Maxmiliána v Mnichově a během první světové války pracoval jako sanitář ve vojenské nemocnici. O rok později, během chaosu revoluce v Bavorsku, napsal Brecht svou první hru Baal, která byla uvedena v roce 1923. Po vojenské službě v nemocnici Brecht pokračoval ve studiu, ale v roce 1921 ho nadobro zanechal.
Brecht vstoupil v roce 1919 do komunistické Nezávislé sociálně demokratické strany. Po první světové válce byl Brecht velmi zklamán tím, jak se válka projevila na civilizačním stavu země,a vyvinul si prudký postoj k buržoazii neboli střední třídě, která byla označována za novou vládnoucí třídu. Spřátelil se se spisovatelemLionem Feuchtwangerem, který mu posloužil jako důležitý literární kontakt.Feuchtwanger Brechta vedl v oboru dramatické tvorby a brzy poté byl Brecht jmenován hlavním poradcem pro výběr her v mnichovském divadle. Brecht měl krátký románek, z něhož se mu narodil syn Frank. V roce 1922 se oženil s herečkou a operní pěvkyní Marianne Zoffovou. V roce 1923 se jim narodila dcera Hanna Hiobová, která se později stala slavnou německou herečkou.
Po přestěhování do Berlína v roce 1924 Brechtova spisovatelská kariéra prudce vzrostla, jakmile byl uveden Edward II. Přestože pracoval pro známé režiséry Maxe Reinhardta a Erwina Piscatora, Brecht si brzy vytvořil vlastní okruh spolupracovníků, přátel a milenců – mezi nimi byla i Helen Weigelová, herečka, která výrazně ovlivnila jeho tvorbu. V Brechtově tvorbě se odrážejí jeho chlapecké zájmy – gangsteři, sport, jazz a kabaret -, díla jeho oblíbených autorů a aktuální události.
Po první světové válce bylo Německo ochromeno válečnými reparacemi – míra nezaměstnanosti byla vysoká a jeho politická budoucnost nejistá.Brecht v roce 1927 studoval Marxův Das Kapital a jeho práce na Třígrošové opeře a následných inscenacích vznikaly ve službách komunismu a ve prospěch vzestupu proletariátu. Doufal, že dělnická třída získá moc a změní současný politický systém používaný vládnoucí třídou.
Brecht upravil Třígrošovou operu podle Žebrácké opery Johna Gaye poté, co tato hra prošla v roce 1920 úspěšným obnovením v londýnském Lyrickém divadle. Brechtova sekretářka Elizabeth Hauptmannová si o obnovení přečetla a objednala si kopii hry, aby ji přeložila do němčiny. předávala Brechtovi jednu scénu po druhé, zatímco on se věnoval jinýmprojektům. Po přečtení překladu Brecht zavolal Kurtu Weillovi, mladému skladateli, s nímž spolupracoval na jiné opeře, Mahogonny. Producent Ernst Josef Aufricht, který potřeboval nové dílo, aby přitáhl pozornost ke svému divadlu v centru Berlína Schiffbauerdamm, hru objednal. Do premiéry zbývaly pouhé tři měsíce, a tak se Brecht, Weill a jejich přátelé a rodiny uchýlili na Francouzskou riviéru, aby scénář dokončili.Zápletka se Brechtovi okamžitě zalíbila, a tak ji výrazně pozměnil, například zasadil hru do viktoriánské Anglie a změnil Macheathovo povolání z loupežníka na gangstera/zloděje.Navzdory mnoha předprodukčním zádrhelům (včetně narychlo přidané scény prologu na naléhání herce, který hrál Macheatha) měla hra v září 1928 premiéru s plným sálem.
Na jaře po premiéře Třígrošové opery zakázala německá většinová sociálnědemokratická strana každoroční prvomájové dělnické demonstrace v Berlíně.Když se komunistická strana zákazu vzepřela a demonstrovala, bylo zabito více než dvaatřicet dělníků. Následující rok krach na WallStreet urychlil mezinárodní krizi, zatímco v Německu Hitler a nacistická strana nabízeli příslib v době, kdy už to hůř vypadat nemohlo. Dne 27. února 1932 byli zatčeni komunisté, spisovatelé a intelektuálové, kteří se stavěli na odpor proti nacismu – včetně Thomase Manna a Alberta Einsteina. Brecht věděl, že jeho čas v Německu je omezený. Po vydání dekretu o požáru Říšského sněmu v roce 1933, který zbavil německé občany mnoha klíčových občanských svobod, Brecht s rodinou uprchl z Německa a usadil se nejprve v Rakousku, pak v Dánsku a nakonec ve Švédsku. Během let exilu Brecht často cestoval, hledal nové spolupracovníky a pracoval na dalších politických hrách. Německá invaze do Polska v září 1939 inspirovala Brechta k napsání Matky Kuráže během několika měsíců a v létě 1941 se Brechtova rodina přestěhovala do Kalifornie a usadila se v Santa Monice.
Brecht se snažil prosadit jak v Hollywoodu, tak na Broadwayi, a přestože vytvořil hry, romány, film a řadu kritik, toužil se po válce vrátit do Evropy. V roce 1947 obdržel Brecht předvolání od sněmovního výboru pro neamerickou činnost. Když byl Brecht požádán, aby odpověděl na obvinění z komunistických sklonů, zůstal neurčitý a zdůraznil, že je v Americe hostem. Následujícího dne odletěl do Švýcarska. V roce 1948 se vrátil do tehdejšího komunistického východního Německa, kde spolu s Helen Weigelovou založil Berliner Ensemble. Vznikla díla, která mnozí kritici považují za jeho nejlepší – Matka Kuráž a její děti, Kavkazský křídový kruh a Dobrá žena ze Sečuanu. V roce 1955 obdržel v Moskvě Stalinovu cenu míru. Zemřel na koronární trombózu14. srpna 1956.
Třígrošová opera je raným příkladem Brechtova využití „epického divadla“, na které poprvé upozornil veřejnost jeho bývalý zaměstnavatel Erwin Piscator.Brechtova verze epického divadla měla spíše vzdělávat než bavit a využívala specifické jevištní prostředky, které měly diváka vystavit Verfremdungseffekt neboli „efektu odcizení“.Tato technika odcizení provokuje diváky prostřednictvím cizí nebo zdánlivě vynucené akce na jevišti. Brecht využívá efektu odcizení tím, že zaměřuje děj hry na divákovu realitu (tj. skutečný život), místo aby zaměřil divákovu pozornost na realitu hry (tj. fantastický, falešný svět vytvořený na jevišti). Vzhledem k tomu, že Třígrošová opera neponechává divákům ani morální ponaučení, ani šťastný konec, jsou jednotlivci nuceni přemýšlet o těchto otázkách sami. Snad největší ironií opery The ThreepennyOpera je, že kombinace Brechtova komediálního načasování a Weillových chytlavých balad přinesla Brechtovi největší komerční úspěch.
Nejzřejmější spojnicí mezi Gayovými a Brechtovými díly je, že obě hry odsuzují pokrytectví vyšší třídy. HraBeggarova opera se vysmívala aristokracii a přehnanému charakteru italské opery, ale jejím účelem bylo pobavit. Brecht se naopak ponořil do marxistického myšlení poté, co se v roce 1929 stal marxistou. (Komunismus se vyvinul z marxismu.)Kapitalistickou společnost považoval za pokryteckou a zkaženou a navrhoval, že když bylo drama poraženo kapitalismem, mělo by se umění stát prostředníkem společenské změny. Ačkoli se děj opery The Threepenny Opera odehrává ve viktoriánské Anglii, její tón odráží atmosféru v Německu v době, kdy ji Brecht napsal – několik let před nástupem Hitlera. Jeho marxistické názory ho motivovaly k tomu, aby Třígrošovou operu natočil tak, aby inspirovala společenskou změnu. Jeho text skutečně odráží marxistické myšlení tím, že kritizuje nadstavbu buržoazní ideologie – konkrétně rodinu, vědu, charitu a náboženství.