2. července 2010 — Navzdory povzbuzujícímu impulsu, který přinesla ropná skvrna v Mexickém zálivu, Waxman-Markeyho zákon o klimatu, který loni schválila Sněmovna reprezentantů, leží v Senátu.
Zákon o čisté energii, pracovních místech a americké energetice se zdá být nefunkční.
Všechny tyto patové situace ve Washingtonu nás přiměly k zamyšlení:
Našim voleným zástupcům a jejich voličům připomeňme významné právní předpisy v oblasti životního prostředí, které dokázaly schválit minulé Kongresy.
Nemluvíme ani o zákonu o nezávadné pitné vodě, federálním zákonu o insekticidech, fungicidech a rodenticidech nebo zákonu o kontrole toxických látek.
Našimi pěti nejúčinnějšími právními předpisy v oblasti životního prostředí jsou zákon o čistotě ovzduší, zákon o ohrožených druzích, Montrealský protokol, zákon o čisté vodě a reformní plán č. 3 z roku 1970.
Díky těmto zákonům se výrazně zlepšilo zdraví Američanů a životní prostředí, které obývají.
Zákon o čistotě ovzduší
V době, kdy prezident Lyndon Johnson podepsal v prosinci 1963 první zákon o čistotě ovzduší – později byl novelizován v letech 1966, 1970, 1977 a 1990 – bylo ovzduší v Americe v obležení již několik desetiletí.
„Dá se říci, že naše ovzduší bylo špatné a stále horší,“ říká Frank O’Donnell, prezident neziskové ekologické organizace Clean Air Watch. „Mnoho měst se dusilo ve smogu.“
Environmentalist: V roce 1948 došlo k incidentu v Donoře v Pensylvánii. O halloweenské noci zablokovala nezvyklá teplotní inverze emise z vysoké pece na zinek. O týden později „donorská smrtící mlha“, jak se jí začalo říkat, konečně zmizela – ne však dříve, než zahynulo 20 lidí a u více než 600 byla diagnostikována vážná onemocnění.
V Los Angeles byl celý říjen 1954, kdy oblast zahalil nejhorší z řady smogových útoků. Letadla byla odkláněna z letišť. Děti zůstávaly doma ze školy. Během jediného dne došlo k více než 2 000 automobilových nehod. O dva roky později průzkum mezi losangeleskými lékaři ukázal, že téměř 95 procent z nich léčilo „smogový komplex“ – podrážděné oči, kašel, nevolnost a bolesti hlavy.
Americké ovzduší potřebovalo sprchu.
Dostalo se jí díky zákonu o čistotě ovzduší, zásadnímu zákonu řešícímu znečištění ovzduší, včetně emisí oxidu uhličitého.
„Když pomineme klimatické změny, lze doložit, že vzduch je dnes podstatně čistší,“ říká O’Donnell. „Na zákonu o čistotě ovzduší se stále pracuje, ale není pochyb o tom, že zachránil životy.“
Jedním z hlavních ustanovení novely z roku 1970 bylo postupné vyřazení olovnatého benzinu. Podle údajů Centra pro kontrolu a prevenci nemocí klesl do roku 1995 podíl amerických dětí se zvýšenou hladinou olova v krvi z 88 % na 4 %.
Dobré zprávy se tím nezastavily.
V roce 2002 zpráva časopisu Journal of American Medical Association připsala zákonu o regulaci automobilových emisí zásluhu na snížení počtu úmrtí souvisejících s oxidem uhelnatým, který v letech 1968-1998 zachránil 11 700 životů.
A jak je to s budoucností zákona?
O’Donnell říká, že se zlepšováním standardů měření znečištění by se měl zlepšovat i zákon. „Zákon o čistotě ovzduší byl a má být dynamickým zákonem. Nemá ustrnout v čase.“
Jistě, živý dýchající dokument pro živou dýchající společnost.
Stovky druhů zachránil zákon o ohrožených druzích
Zákon o ohrožených druzích
Sokol stěhovavý. Klíčník jelení. Medvěd grizzly. Vlk červený. Ne, tohle není sestava postav pro příští animovaný film studia Dreamworks. Je to jen zlomek ze stovek druhů, jejichž populace se zvýšily díky zákonu o ohrožených druzích (Endangered Species Act, ESA).
„Je to jeden z mála zákonů, který výslovně oceňuje život mimo člověka,“ říká Peter Galvin, ředitel ochrany přírody Centra pro biologickou rozmanitost.
V jistém smyslu lze ESA vysledovat až do 20. června 1782, kdy Kontinentální kongres odhlasoval, že se orel bělohlavý stane symbolem vznikající země. Otcové zakladatelé Ameriky si vybrali ptáka majestátní krásy a velké síly – a který se o něco více než 150 let později ocitl na pokraji vyhynutí (díky moc, DDT). V roce 1940 přijal Kongres zákon na ochranu orla bělohlavého.
Pod vlivem tohoto zvýšeného povědomí jednal Kongres o tři desetiletí později rychle, když se jiný pták, jeřáb popelavý, přiblížil příliš blízko k hranici vyhynutí.
Galvin říká, že největším úspěchem ESA – zákon podepsal prezident Richard Nixon 28. prosince 1973 – je, že „žádný druh nevyhynul poté, co byl zařazen na seznam.“
Zjednodušeně řečeno, zákon obsahuje dvě klasifikace – ohrožené druhy a ohrožené druhy. První z nich jsou nyní na pokraji vyhynutí. Ty druhé se na pokraji ohrožení pravděpodobně ocitnou v blízké budoucnosti.
Podle amerického Úřadu pro ochranu ryb a volně žijících živočichů jsou ohroženým druhům poskytovány všechny ochranné prvky zákona. Mnohé z těchto ochran, ale ne všechny, jsou dostupné také ohroženým druhům.
Zákon o ochraně mořských savců byl prvním zákonem, který nařizoval ekosystémový přístup
Sesterský zákon Agentury pro ochranu životního prostředí, zákon o ochraně mořských savců, byl podepsán v roce 1972 a byl prvním zákonem na světě, který nařizoval ekosystémový přístup k řízení mořských zdrojů.
Dnes existuje hlavní hrozba pro ESA již od jejího vzniku: odpor dobře financovaných aktivistů za územní rozvoj a vlastnická práva.
„Budoucnost je v lepším financování, přiměřenějším prosazování a aktivnějším úsilí o předstih,“ říká Galvin.
Montrealský protokol
Montrealský protokol – oficiálně známý jako Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu – podepsaný v roce 1987, sedmkrát revidovaný a ratifikovaný 196 státy, byl Kofi Ananem, bývalým generálním tajemníkem OSN, označen za „možná dosud nejúspěšnější mezinárodní dohodu“.
Vědecky řečeno, postupně ukončila používání látek poškozujících ozonovou vrstvu, konkrétně chlorfluoruhlovodíků (CFC) a hydrochlorfluoruhlovodíků (HCFC). To zase zabraňuje pronikání škodlivého ultrafialového záření – neviditelných paprsků, které jsou součástí sluneční energie – do zemské atmosféry.
Laicky řečeno, zbavila se spousty špatných látek používaných v každodenním životě; freony se nacházely v klimatizačních systémech, rozpouštědlech proti požáru a nádobkách s laky na vlasy.
1,5 milionu případů rakoviny kůže. 330 000 úmrtí na rakovinu. 129 milionů případů šedého zákalu. To je součet lidského utrpení, kterému se svět díky implementaci této smlouvy vyhne, uvádí Institut pro správu věcí veřejných &Udržitelný rozvoj.
Zákon o Montrealském protokolu by mohl zabránit tomu, aby se do zemské atmosféry dostalo 11 miliard tun CO2
„Kdyby Montrealský protokol neexistoval, nemohli byste za deset minut vyjít ven, aniž byste se nespálili,“ říká Durwood Zaelke, prezident Institutu pro správu věcí veřejných & Udržitelný rozvoj, s ohledem na současné atmosférické podmínky. Zaelkeho odpověď zní jako hyperbola, ale je v souladu se simulací NASA z roku 2009.
Takže tohle Montrealský protokol pro lidi udělal.
Stejně působivé?
Dva údery, které zasadil ve prospěch životního prostředí.
V 70. letech 20. století chemici teoreticky předpokládali, že molekuly freonů mohou být slunečním zářením rozštěpeny na atomy chlóru, které by časem mohly zničit ozonovou vrstvu. Aerosolový a halokarbonový průmysl se podle očekávání ohradil a označil tuto teorii za „science fiction“. Další studie tuto hypotézu podpořily a v roce 1985 britští vědci objevili „ozónovou díru“ nad Antarktidou. Zpráva zveřejněná v časopise Nature podnítila nálady veřejnosti. Bylo třeba něco udělat. O dva roky později byl přijat Montrealský protokol.
Díky postupnému vyřazování – které je podle Zaelkeho z 98 procent dokončeno – se ozonová vrstva od roku 1998 neztenčila. Protože však freony mají dlouhou životnost v atmosféře, ozonová vrstva se plně obnoví až „…po roce 2050,“ říká Zaelke.
Jako bonus navíc smlouva pomohla zpomalit klimatické změny.
CFC a HCFC mají vlastnosti zachycující teplo, které jsou výrazně silnější než C02. Z tohoto důvodu se odhaduje, že Montrealský protokol zabraňuje každoročnímu vstupu 11 miliard tun CO2 do zemské atmosféry – což se rovná oddálení klimatické katastrofy o 7 až 12 let.
Ropná skvrna na řece Cuyahoga v roce 1969 podnítila občanskou akci
Zákon o čistých vodách
Ptejte se odborníka na stav amerických sladkovodních systémů – jezer, řek a potoků – na přelomu 60. a 70. let 20. století a dostanete strohou odpověď:
„V podstatě to byly záchody,“ říká Jennifer Clary, politická analytička neziskové organizace Clean Water Action.
„Řeky této země byly stoky!“ říká Stuart Udall, bývalý ministr vnitra, v pořadu American Experience „Earth Days“, speciálu PBS, který měl premiéru na Den Země 2010.
Jedna řeka byla konkrétně také v plamenech.
Ano, díváme se na tebe, řeko Cuyahoga – nebo alespoň na tvou špinavou, olejnatou a plynnou verzi z roku 1969.
Dvaadvacátého června 1969 se na řece Cuyahoga v Ohiu vznítila ropná skvrna a přitáhla pozornost celé země. Úředník Federálního úřadu pro kontrolu znečištění vod s jazykem na tváři řekl časopisu Time: „Na dolním toku Cuyahogy nejsou žádné viditelné známky života, dokonce ani nízké formy, jako jsou pijavice a kaloví červi, kterým se obvykle daří na odpadech.“
„Jsme velmi vizuální společnost,“ říká Clary. „Ten oheň skutečně podnítil akci. Bylo to opravdu volání po změně zdola.“
Na pozadí těchto nejasných událostí podepsal prezident Nixon v roce 1972 zákon o čistotě vody, hlavní federální zákon, který řeší normy kvality vody v národních vodních tocích.
Zákon byl mnohokrát novelizován, nejvýznamněji v roce 1987, aby se zvýšila kontrola toxických znečišťujících látek, a v roce 1990, aby se adekvátněji řešily úniky ropy po katastrofě společnosti Exxon Valdez.
Studie: Kvalita vody se zlepšila, ale růst populace a změna klimatu brání účinnosti zákona
Nejdůležitější je, že zákon ukládá státům povinnost vypracovat plány na ochranu svých povodí před nebodovým znečištěním. Na rozdíl od bodového znečištění, například z továrny, které se do životního prostředí dostává z jednoho místa, nebodové zdroje znečištění, například kukuřičné pole, pokrývají velkou plochu a hůře se kontrolují.
Na některých úrovních byl zákon o čistotě vody úspěšný. Pryč jsou doby říčních požárů a legislativa zabránila tomu, aby se do našich vodních toků dostalo nespočet milionů kilogramů znečištění.
Je však stále co dělat.
V roce 2002, při 30. výročí přijetí zákona, EPA zjistila, že 39 % sledovaných řek, 45 % jezer a 51 % ústí řek je znečištěno.
Komplexní studie provedená Dukeovou univerzitou v roce 2009 dospěla k závěru, že i když se kvalita vody zlepšila, „růst populace, omezená jurisdikce a nepředvídané stresové faktory ve vodě, jako jsou nové kontaminující látky a změna klimatu“, přesto trápí účinnost zákona.
Reorganizační plán č. 3 z roku 1970
Na seznamu s takovými ekologickými váhami, jako je Montrealský protokol, zákony o čistotě ovzduší a vody a zákon o ohrožených druzích, se tento podivně pojmenovaný právní předpis zdá být nemístný, ne?
Podepsal jej 9. července 1970 prezident Nixon a dal tak vzniknout Agentuře pro ochranu životního prostředí.
Milým vedlejším přínosem bylo, že se jím zřídil také Národní úřad pro oceány a atmosféru.
Reorganizační plán č. 1 z roku 1970 byl přijat v roce 1970. 3 vyrostl z Národního zákona o politice životního prostředí, který Nixon symbolicky podepsal 1. ledna 1970 na znamení toho, že sedmdesátá léta budou desetiletím životního prostředí.
O šest měsíců později se Nixon rozhodl, že všechny volné konce amerického zákona o politice životního prostředí (National Environmental Policy Act) jsou v pořádku. Nixon prohlásil: „Naše národní vláda dnes nemá takovou strukturu, aby koordinovaně útočila na znečišťující látky, které znehodnocují vzduch, který dýcháme, vodu, kterou pijeme, a půdu, na níž rostou naše potraviny.“
„Naše národní vláda dnes nemá takovou strukturu, aby koordinovaně útočila na znečišťující látky, které znehodnocují vzduch, který dýcháme, vodu, kterou pijeme, a půdu, na níž rostou naše potraviny,“ řekl Nixon.
Úspěchů EPA je příliš mnoho na to, aby se daly vyjmenovat, ale pokud chcete ochutnat crème de la crème, zde jsou:
Za 20 let, kdy EPA spustila program Energy Star na pomoc spotřebitelům s energeticky účinnými výrobky, ušetřili Američané 16 miliard dolarů na účtech za energii.
Od roku 1970 do roku 1990 zabránilo snížení množství olova díky programům EPA v rámci zákona o čistotě ovzduší 205 000 úmrtí a ztrátě 10,4 milionu bodů IQ u dětí.
Co se týče škodlivin způsobujících smog, jsou auta v roce 2010 o 98 % čistší než benzínová auta, která jezdila po silnicích v roce 1970, kdy se EPA zrodila.
Podle údajů EPA jsou auta v roce 2010 o 98 % čistší než benzínová auta v roce 1970.