Východiska: Diagnostika syndromu tarzálního tunelu (TTS) není dostatečně objektivní a konzistentní.
Metodika: Byl navržen nový test, tzv. trojitý kompresní zátěžový test (TCST), který má vyvolat zátěž zadního tibiálního nervu a jeho větví ve snaze vyvolat známky jeho uvíznutí. Při tomto testu je kotník umístěn v plné plantární flexi a chodidlo v inverzi, přičemž je na zadní bércový nerv vyvíjen rovnoměrný, konstantní digitální tlak. Bylo provedeno základní klinické vyšetření padesáti pacientů s příznaky naznačujícími TTS na jedné nebo obou nohách. Do studie bylo zařazeno čtyřicet zdravých dobrovolníků (80 chodidel) jako kontrolní skupina. Poté jsme u všech pacientů a kontrol provedli námi navrženou klinickou TCST a také základní konvenční elektrodiagnostická vyšetření oboustranně. Postupně byla provedena elektrodiagnostická TCST u pacientů s negativními výsledky základního nervového vedení.
Výsledky: Klinická TCST byla pozitivní u 61 z 65 (93,8 %) symptomatických nohou. Vyvolala symptomy u 6 nových asymptomatických nohou. Elektrodiagnostický TCST byl pozitivní u 78 chodidel, z nichž 67 mělo pozitivní klinický test a 11 falešně negativní klinický test. Oba testy byly negativní u všech kontrolních chodidel. Senzitivita klinického TCST byla 85,9 %, zatímco specificita byla 100 %.
Závěr: TCST dosáhl jednoduchého, rychlého a velmi spolehlivého provokačního manévru ke zvýšení senzitivity diagnostiky TTS jak klinicky, tak elektrofyziologicky.