Intenzivní hněv způsobil, že 39letá Florence Terryová z Londýna uhodila svého manžela. Kurz zvládání hněvu jí pomohl dostat ho pod kontrolu a změnil jí život.
„Poprvé jsem manžela uhodila asi před 14 lety. Byla jsem na něj naštvaná a přestala jsem se ovládat. Byl naštvaný a já se cítila hrozně, plakala jsem a omlouvala se. Cítila jsem se vyděšená a styděla jsem se, ale myslela jsem si, že to bylo jednorázové.“
„Nějakou dobu se to neopakovalo, možná až 18 měsíců. Během té doby se ode mě ozývala slovní kritika a křižování, ale nic násilného. Vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem ho udeřil podruhé. Bohužel se z toho stal vzorec.
„Když se ohlédnu zpět, byla jsem pod velkým stresem ze své práce rozvodového právníka a svůj volný čas jsem zaplňovala dalšími závazky, například charitativní prací.
„Začala jsem ztrácet nervy zhruba každých pár měsíců. Když se to stalo, myslela jsem si, že přestože jsem rozzlobená, jsem klidná a mluvím racionálně. Ve skutečnosti jsem se ale rozzuřil, aniž bych si to uvědomoval. V jednu chvíli jsem mluvil zvýšeným hlasem a vzápětí mé končetiny dělaly věci, které jsem nechtěl.“
„Vzpomínám si, že jsem měl pocit, jako bych byl mimo své tělo, pozoroval jsem sám sebe a říkal si, abych přestal, ale nemohl jsem. Jednou jsem zvedl stůl a praštil s ním tak silně, až se zlomil. Jindy jsem vylila na koberec plechovku manželova šumivého nápoje, protože jsem se rozčílila kvůli jeho nezdravé stravě.
„Říkal, že mé výbuchy nejsou velký problém, ale já jsem cítila, že je to naprosto nepřijatelné. Styděla jsem se a s nikým jsem nemluvila o tom, co se děje. Bylo to tajemství. Připadal jsem si jako pokrytec. Všichni si mysleli, že jsem milý a klidný člověk.
„Po ztrátě sebeovládání jsem se rozplakala a omlouvala se, ale také jsem musela říct: ‚Nemůžu ti říct, že se to už nestane, protože vím, že se to stane‘. Věděl jsem, že se neovládám.
„Zlom nastal, když jsem uviděl leták Britské asociace pro zvládání hněvu (BAAM). Hledal jsem pomoc, ale nezdálo se, že by ji kromě probační služby někde nabízeli. Kontaktoval jsem dokonce i skupinu zabývající se domácím násilím, ale ta pomáhala pouze mužům.
„Přihlásil jsem se na víkendový kurz s názvem Beating Anger, který pořádala BAAM. Na stejném kurzu jako já bylo asi 15 dalších lidí. Zpočátku jsem se bála, ale opravdu mi to pomohlo. Uvědomila jsem si, že nejsem sama, a naučila jsem se, že hněvivé chování je fyzická reakce, kterou můžete ovládat.
„Myslela jsem si, že od mluvení přecházím rovnou k bití, ale od jednoho k druhému existuje stupňování, a pokud rozpoznáte varovné signály, můžete ustoupit. Pro mě je varovným znamením zrychlený tlukot srdce. Když to cítím, vím, že musím opustit místnost.
„Po kurzu jsem byla schopná říct manželovi: „Omlouvám se a už se to nestane.“
„Stalo se to znovu, dva roky po kurzu. Příliš jsem si věřila a myslela jsem si, že svůj hněv zvládnu, aniž bych ustoupila, i když jsem cítila, jak mi srdce bije rychleji. Najednou moje ruka udeřila do jeho tváře. Od té doby se to nestalo. Teď se zlobím méně často, a když už se tak stane, tak mnohem méně.“
„Kurz mi také pomohl podívat se na další oblasti mého života, jako je práce a péče o sebe sama.
„Rozhodla jsem se, že si budu ve svém volném čase dělat méně závazků, a také věnuji větší pozornost zdravému stravování. Vyhýbám se konzumaci velkého množství kofeinu, protože mě může rozrušit. Kurz nastolil některé otázky týkající se mého dětství a terapie mi opravdu účinně pomohla se s tím vyrovnat.
„Klíčovým problémem je pro mě spánek. Manžel chodil spát později než já a já se budila, což mě unavovalo a rozčilovalo, takže teď často spím v jiné místnosti. Někomu to může znít divně, že nespíme každou noc ve stejné posteli, ale nám to vyhovuje.
„Uvědomila jsem si, že práce mě hodně stresuje, a tak jsem nyní samostatně výdělečně činná. Stále pracuji v oblasti práva, ale věnuji se také mediaci a vedu kurzy zvládání hněvu. Je to náročné, ale dělá mi hlubokou radost, když vidím, jak ostatní lidé získávají kontrolu.
„S nadšením pomáhám lidem naučit se zvládat hněv a konflikty. Kdybych tento kurz našla dříve, ušetřila bych si tolik bolesti.“