SouhláskyEdit
Dvěma společnými fonetickými rysy ugrických jazyků jsou změna uspořádání protouralského (PU) systému sykavek a lenalizace velárních souhlásek:
- PU *s a *š splynuly a vyvinuly se v nesibilantní zvuk (případně nebo ), čímž vzniklo mansijské /t/, chantské *ɬ → /t/ nebo /l/ (v závislosti na dialektu) a v maďarštině se ztratilo.
- PU *ś se depalatalizovalo na *s.
- PU mediální *x, *k, *w obecně lenovaly na *ɣ.
Bylo však poukázáno na to, že tyto změny platí i pro samojedské jazyky.
Souhláskový shluk *lm je v ugrofinských jazycích většinou redukován na prosté /m/ (např. PU *śilmä ‚oko‘ → maďarské szem, mansijské сам /sam/, chantské сем /sem/). Zvláštní výjimkou je číslovka ‚3‘, u níž maďarština (három) a mansijština (хурэм /xuːrəm/) ukazují na původní shluk *rm, zatímco zbytek uralské rodiny naznačuje původní *lm (chantské холәм, finské kolme, estonské kolm, inarsko-samijské kulma, eržské колмо atd.) To bylo často uváděno jako argument pro to, aby se maďarština považovala za příbuznější s mansijštinou než s chantštinou. Navrhuje se i opačný postup – maďarština a Mansi si zachovávají původní podobu číslovky, zatímco Chanty a všechny ugrofinské jazyky by z nějakého důvodu inovovaly /l/.
Maďarština a současný literární standard Mansi a Chanty mají společnou spirantizaci protouralského *k na /h/ nebo /x/ před zadními samohláskami, např. před ‚ryba‘: PU *kala → maďarské hal, Mansi хул /xuːl/, Khanty хул /xul/. To samo o sobě není běžný ugrofinský rys – /k/ zůstává i v jiných mansijských a chantských dialektech (např. východní Chanty /kul/, jižní Mansi /koːl/ ‚ryba‘), ale tvrdí se, že je výsledkem protougrického rozštěpení *k na přední a zadní alofony ~ , přičemž ty se pak v každém ze tří případů nezávisle spirantizují.
Tři ugrofinské variety také sdílejí lateralizaci protouralského *δ na *l (stejně jako permské jazyky), ale je možné, že to postuluje vznik retroflexního *ɭ z PU *l v chantštině. Dalším možným protiargumentem je podobná lateralizace palatalizovaného protějšku *δ́ → mansijského /lʲ/, která pravděpodobně proběhla současně s lateralizací *ð. V Chantsku je reflex /j/, zatímco existují i případy /lʲ/, což může naznačovat samostatný vývoj. Původní *ĺ však již není pro starší stádia uralštiny rekonstruováno, což ponechává původ chantského /lʲ/ otevřenou otázkou.
Inovací zjevně omezenou na ugrofinské jazyky je vývoj *ŋ na *ŋk, ačkoli v každém z těchto jazyků existují četné výjimky.
SamohláskyEdit
Vývoj samohláskového systému zůstává předmětem výkladu. Všechny tři ugrofinské větve mají kontrastní samohláskovou délku; v maďarštině je pozdní, obecně vzniklá kompenzačním prodlužováním po ztrátě nedůrazných samohlásek a *ɣ. Ugrofinské jazyky však odvozují své kvantitativní kontrasty především z kvalitativních kontrastů PU: tak např. v severní mansijštině PU *peljä ‚ucho‘ → *päĺ → /palʲ/, ale PU *pälä ‚polovina‘ → *pääl → /paːl/.
Kontrasty mezi PU kmenovými samohláskami (*a/*ä vs. *i) se jako takové v moderních ugrofinských jazycích nedochovaly, ale běžně zanechávají stopy na samohláskových kvalitách v první slabice, což naznačuje zachování kontrastu přinejmenším do protougrofinské fáze. Například PU *ńïxli ‚šíp‘ → maďarské nyíl, ale PU *mïksa ‚játra‘ → maďarské máj. Zbytky původních kmenových hlásek se nacházejí i v nejstarších maďarských dokladech, například PU *konta ‚skupina, lovecká družina‘ → staromaďarské hodu ‚vojsko‘ (→ moderní maďarské had).