Poté, co byli Mohamed a první konvertité k islámu nuceni opustit Mekku, přivítali komunitu v Medíně ansárové, skupina pohanů, kteří konvertovali k islámu. Přestože byla Medína již obsazena četnými židovskými a polyteistickými kmeny, příchod Mohameda a jeho následovníků nevyvolal u obyvatel Medíny žádný odpor. Po příchodu do Medíny Mohamed spolu s vůdci různých kmenů ustanovil medínskou ústavu, aby z mekkánských přistěhovalců a medínských obyvatel vytvořil jediné společenství, ummu. Namísto omezení členů ummy na jediný kmen nebo náboženskou příslušnost, jak tomu bylo v době, kdy se umma poprvé vytvořila v Mekce, medínská ústava zajistila, aby se umma skládala z různých lidí a přesvědčení a byla v podstatě nadkmenová. Islámský historik Tabarí předpokládal, že Mohamedovým prvotním záměrem po příchodu do Medíny bylo založit mešitu, což je však nepravděpodobné Tabarí také tvrdil, že Mohamed v Medíně dodržel první páteční modlitbu. Stalo se tak v pátek, protože pátek sloužil v Medíně jako tržní den, aby Židé mohli dodržovat šabat. Členství v ummě se neomezovalo na vyznávání muslimské víry, ale zahrnovalo všechny kmeny, pokud slíbily, že budou uznávat Mohameda jako komunitu a politickou autoritu. Medínská ústava prohlašovala, že židovské kmeny a medínští muslimové tvoří „jednu ummu“. Je možné, že medínská umma byla čistě světská (ve srovnání s pozdější transformací ummy v Mekce) vzhledem k různorodosti víry a praktik jejích členů. Účelem medínské ústavy bylo udržovat politické závazky a sociální vztahy mezi jednotlivými kmeny. Členové komunity v Medíně, ačkoli nevycházeli ze stejné víry, byli navzájem zavázáni touhou hájit společné dobro komunity. Jinými slovy, komunita byla sjednocena podle zachování společných zájmů. Lidem jiného náboženského vyznání, zejména těm, kteří jsou považováni za „lid Knihy“, byla prostřednictvím smlouvy dhimma poskytnuta zvláštní Boží ochrana. Těmto ostatním náboženským skupinám byla Bohem a Mohamedem zaručena bezpečnost díky jejich společné náboženské historii jakožto „lidu Knihy“. Dhimma sloužila jako druh spojenectví mezi muslimy a nemuslimy. V dřívějších smlouvách dhimmah byly obě skupiny považovány za rovnocenné v postavení a obě byly povinny pomáhat té druhé. V pozdějších smlouvách, poté co islám získal větší moc v celé Arábii, byl však dhimmah vnímán jako plnění náboženských povinností muslimů spolu s placením zakátu. S novou smlouvou o dhimmě se ochrana nemuslimů ze strany Boha a Mohameda stala závislou na jejich placení.
Medínská ústavaEdit
Medínská ústava je dokument vytvořený Mohamedem, který upravoval společenský a politický život v Medíně. Zabývá se různými kmenovými otázkami, jako je organizace a vedení zúčastněných kmenových skupin, válčení, krvavé peníze, výkupné za zajatce a válečné výdaje. Na začátku dokumentu se uvádí, že muslimové z Kurajše (ti z Mekky) a muslimové z Jathribu (ti z Medíny) jsou prohlášeni za ummu neboli jedno společenství. Slovo umma se znovu objevuje, když se dokument zmiňuje o smlouvě s Židy a uvádí, že Jahúd Banī ‚ Awf neboli Židé jsou umma, která existuje vedle ummy muslimů nebo může být zahrnuta do stejné ummy jako muslimové. V dokumentu se však uvádí, že Židé, kteří se připojí k muslimům, obdrží pomoc a stejná práva. Kromě toho bude Židům zaručena bezpečnost ze strany muslimů a je jim přiznáno zachování jejich vlastního náboženství, stejně jako muslimové budou zachovávat své náboženství. Z toho vyplývá, že umma není striktně náboženským společenstvím v Medíně. Ústava Medíny uvádí různé medínské kmeny odvozené od Awsů a Chazrajů a také několik židovských kmenů, kterým je přiznáno zachování jejich kmenové organizace a vedení. Z dokumentu také vyplývá, že každá skupina, muslimové i Židé, je zodpovědná za své vlastní finance s výjimkou doby války, kdy se mohou o výdaje dělit.