Uvedeno se svolením autora z knihy Becoming a Jew (Jonathan David Publishers, Inc.).
Mudrci říkají, že jednou z ctností Židů v egyptském vyhnanství bylo, že si nezměnili svá jména. To by signalizovalo změněný pohled na svět, přijetí nového životního stylu, rychlé a účinné sešrotování minulosti.
Změna jména konvertity podle této logiky signalizuje přijetí nové filozofie, nové identifikace, cílevědomé, uvědomělé vyjádření záměru pro dlouhou budoucnost. „Konvertita je jako nově narozené dítě, k’tinok she’nolad“. Nový člověk potřebuje nové jméno. Proto rabíni ustanovili, aby si konvertité pro svůj nový židovský život zvolili hebrejská jména. 
Změna křestního jména volba, ne povinnost
Mnozí rabíni zastávají názor, že konvertité by si měli nejen přidat hebrejské jméno, ale také upravit křestní jméno používané v letech před konverzí. Jiní rabíni jsou jiného názoru a poukazují na Rút, nejznámější konvertitku k judaismu, která si své moabské jméno vůbec nezměnila. Ještě jiní rabíni zastávají názor, že všichni konvertité by se měli jmenovat Abraham nebo Sára, tedy stejná jména, která dostali, když „konvertovali“ ke službě Bohu. Tradice jim přisuzuje neustálou činnost při obracení mužů a žen k uctívání Boha. Židovské obce se však touto radou nikdy neřídily.
V dobách Talmudu se objevují poněkud zvláštní jména pro konvertity. Jedno z nich zní „syn Hay Hay“, jiné „syn Bog Bog“. Nabízí se teorie, že těmto konvertitům hrozily represe za přeběhnutí k judaismu, a aby skryli svůj status konvertity, nepoužívali svá hebrejská jména ani své duchovní patronymum „syn Abraháma, našeho otce“. Spíše si vymysleli jména, která nenápadně vyjadřovala jejich konvertitský původ, jako například „syn Hay, Hay“, což naznačuje, že je duchovním dědicem dvou lidí, kteří měli ke svým jménům přidáno hebrejské písmeno hay, Abrahama a Sáry. „Syn Bog Bog“ udělal totéž, jen skrytěji – číselný součet hebrejských písmen bet a gimel, vyslovovaných bog, je pět, stejně jako hay.
Volba je nakonec na konvertitovi a měl by ji učinit s plnou znalostí rozsahu dostupných jmen, a to nejen z hlediska příjemně znějících slov, ale i jejich významu.
Konvertité přijímají Abrahama a Sáru jako duchovní rodiče
Co není volbou konvertitů, je identita rodičů. V židovském životě je člověk formálně nazýván svým jménem a jako syn nebo dcera rodiče. (Obvykle se odkazuje na otce – s výjimkou nemoci nebo nebezpečí, kdy je třeba vyvolat soucit a o osobě se mluví jako o dítěti matky.)
Ačkoli je jméno konvertity jeho vlastní volbou, judaismus vyžaduje ve všech formálních dokumentech, právních jednáních a náboženských úkonech, jako je například povolání k Tóře, identifikaci rodičovství.
Jelikož je konvertita technicky vzato považován za novorozené dítě, odkaz na rodiče se musí týkat duchovního původu přijatého vstupem do Abrahámovy smlouvy. Musí existovat formální označení obrácení, které je jasně patrné. Proto se obrácený nazývá „ben Avraham Avinu“, „syn našeho otce Abrahama“, nebo „bat Sára Imenu“, „dcera naší matky Sáry“. V židovské manželské smlouvě nebo při rozvodu nestačí napsat „dítě Abrahamovo“, ale „Abraham, náš Otec“ a „Sára, naše Matka“, aby se předešlo případné duplicitě, která by mohla někoho vést k domněnce, že otec byl ve skutečnosti Žid a osoba se jmenovala prostě Abraham. Někdy se ke jménu připojuje slovo ha’ger, „obrácený“.
Tento vzor pojmenování byl vyžadován pouze od první generace obrácených. Všechny následující generace se odkazují na židovské jméno svého vlastního otce, bez přívlastku konvertita. Titul konvertita připojený ke jménu by se měl nosit jako odznak duchovní odvahy a dosaženého idealismu. Je však třeba poznamenat, že tento titul se vyžaduje pouze při formálních příležitostech a v dokumentech. Nemusí ho získat v osobním, rodinném a společenském životě.
Někteří se domnívali, že doba obřadu pojmenování je stejná jako u mužů narozených v židovství – při obřadu obřízky. Protože však konvertita v této chvíli ještě není plně obrácený – nedokončil ponoření – a není tedy ještě Židem, měl by být obřad pojmenování raději odložen až na dobu bezprostředně po ponoření. V té době se obvykle recituje jak u konvertitů mužského, tak ženského pohlaví.
Recituje se následující modlitba (u mužů nahraďte správné zájmeno):
„Náš Bůh a Bůh našich otců:
Udržuj tuto ženu v Tóře Všemohoucího a v Jeho přikázáních a kéž je její jméno v Izraeli _____________, dcera Abrahama, našeho Otce. Ať se raduje v Tóře a jásá v přikázáních. Vzdej Bohu díky, neboť je dobrý a jeho laskavost trvá po všechny věky.
Kéž ____________, dcera Abrahama, našeho Otce, vyroste ve velikou. Ať tedy vstoupí do Tóry Všemohoucího s jeho přikázáními a dobrými skutky.“
Na závěr celého obřadu některé verze přidávají tuto modlitbu:
„Bože náš a Bože našich otců:
Udělej, aby se toto obrácení podařilo. Rozšiř nad ní svou laskavost. Jako jsi ji ovlivnil, aby našla útočiště pod Tvými křídly a připojila se k Tvému lidu, tak jí vštíp do srdce lásku a úctu k Tobě. Otevři její srdce svému učení.
Uveď ji na cestu svých micvot. Kéž si zaslouží chovat se v souladu s Tvými vlastnostmi a kéž si vždy získá přízeň v Tvých očích.“
Kéž se jí daří chovat se v souladu s Tvými vlastnostmi.