Po 13 letech soudních sporů a 122 letech čekání vláda Spojených států konečně vyplatí původním obyvatelům Ameriky zisky z 54 milionů akrů indiánské půdy, kterou federální vláda od roku 1887 drží „ve svěřenectví“. Urovnání hromadné žaloby Cobell vs. Salazar ve výši 3,4 miliardy dolarů oznámili 8. prosince bankéřka národa Blackfeet Eloise Cobellová, ministr vnitra Ken Salazar a generální prokurátor Eric Holder. Urovnání odškodní více než 300 000 indiánských vlastníků půdy v západních státech, jejichž rodiny dostávaly nedostatečné nebo žádné platby za pronájem pastvin, ropy, plynu a rekreačních pozemků, které federální vláda držela ve svěřeneckém fondu nebo spravovala jejich jménem prostřednictvím „individuálních indiánských peněžních účtů (IIM)“ za posledních 122 let od schválení Dawesova zákona Kongresem.
Dawesův zákon z roku 1887 měl za cíl rozdělit rezervace na malé individuálně vlastněné pozemky, které by spravovala federální vláda. Zisky z těžby, těžby zemního plynu, rančerství, těžby dřeva a dalších hospodářských činností na těchto pozemcích by vláda vybírala a poměrně rozdělovala mezi domorodé vlastníky půdy a jejich rodiny. Vláda však své závazky nedodržela, a to ani pokud jde o úplné vyúčtování zisků, ani pokud jde o jejich rozdělení mezi vlastníky půdy. Eloise Cobellová podala v roce 1996 jménem indiánských vlastníků půdy hromadnou žalobu, aby přiměla vládu k nápravě obou nedostatků. Vyrovnání z tohoto měsíce, ačkoli je mnohem vyšší než předchozí nabídky, je původními obyvateli Ameriky všeobecně považováno za velmi nízké ve vztahu ke skutečné hodnotě půdy. Ve svém prohlášení pro média zveřejněném 8. prosince Cobellová poznamenala, že „není pochyb o tom, že je to podstatně méně než celá částka, na kterou mají jednotliví indiáni nárok. Přesto nás nyní nutí k dohodě střízlivé vědomí, že naše třída se zmenšuje… každým dnem, jak naši stařešinové umírají a je jim navždy znemožněno získat spravedlivé odškodnění. Rovněž čelíme … nevyhnutelné skutečnosti, že velký počet majitelů účtů v současné době přežívá v největší chudobě, a toto vyrovnání může začít tuto extrémní situaci řešit a poskytnout jim určitou naději a lepší kvalitu života pro jejich zbývající roky.“
Podle podmínek vyrovnání vláda vyčlení 1,4 miliardy dolarů „na kompenzaci jejich historických účetních nároků a na vyřešení případných nároků, že předchozí američtí úředníci špatně spravovali svěřenecká aktiva“. Z fondu budou hrazeny poplatky za právní zastoupení a správní poplatky a jednotliví majitelé účtů mohou očekávat, že každý z nich obdrží přibližně 1 000 dolarů za pronájmy, jejichž hodnotu žalobci a vědci odhadli na 47 miliard až stovky miliard dolarů. Úplné vyúčtování dlužné částky bylo považováno za nemožné, protože úředníci ministerstva vnitra ztratili nebo zničili mnoho záznamů. Tři předchozí tajemníci kabinetu z ministerstev vnitra a financí byli obviněni z pohrdání soudem za to, že neochránili a neposkytli odpovídající dokumentaci o svěřeneckých povinnostech vlády.
Fond Native American Rights Fund, jedna z původních neziskových organizací, která žalobu v roce 1996 podala, vyjádřil podporu urovnání, ale upozornil, že v současné době probíhá 100 podobných případů a že NARF v současné době zastupuje 42 kmenových vlád v podobné žalobě Nez Perce a další. v. Salazar, v níž se tvrdí, že došlo ke špatné správě účtů kmenových svěřenských fondů – oproti svěřenským účtům IIM.
„Čekali jsme, až prezident Obama a jeho administrativa splní svůj předvolební slib, že urovná soudní spory týkající se indiánských svěřenských fondů, a on tento závazek splnil,“ uvedl John Echohawk, výkonný ředitel NARF, v prohlášení zveřejněném 9. prosince.
Cobellová vyjádřila naději, že „významná a trvalá reforma“ způsobu, jakým ministerstva vnitra a financí spravují své svěřenecké povinnosti, bude v budoucnu pravidlem, a uvedla, že je „obzvláště ráda, že se uznává potřeba vyčlenit prostředky na podporu možností vysokoškolského vzdělávání pro indiánskou mládež“. Podle ministerstva vnitra bude až 60 milionů dolarů vyčleněno – „s cílem poskytnout vlastníkům další pobídku k prodeji jejich frakcionovaných podílů“ – na vzdělávací stipendijní fond, který má pomoci indiánským studentům navštěvovat vysoké a odborné školy.
Některé zprávy z podnikatelské sféry charakterizovaly vyrovnání jako „almužnu“, zejména ve srovnání s nedávnou záchranou pojišťovacího gigantu AIG ve výši 180 miliard dolarů, a poznamenaly, že „částka 3,4 miliardy dolarů představuje zhruba třetinu vládní záchrany Goldman Sachs. Je to jen o málo více než desetina ztráty, kterou vláda očekává ze záchrany AIG.“
Dawesův zákon z roku 1887, neboli General Allotment Act, rozbil komunální pozemkové vlastnictví navzdory vášnivým protestům kmenových vůdců. Pozemky o rozloze 40 až 160 akrů, které byly přiděleny jednotlivým kmenovým občanům, se od té doby „rozdrobily“ mezi dědice šesti následujících generací, takže některé pozemky mají nyní mnoho stovek – nebo dokonce tisíce vlastníků – což má za následek „rozdělené pozemkové zájmy“, na které upozorňuje ministerstvo vnitra.
Dawesova legislativa, kterou prezident Theodore Roosevelt v té době charakterizoval jako „mocný rozmělňovací motor k rozbití kmenové masy“, někdy nazývaná „Indian Homestead Act“, ve skutečnosti během 47 let po svém zavedení usnadnila prodej 90 milionů akrů kmenové půdy předků neindiánským osadníkům za nízké ceny. Peníze z prodeje těchto „přebytečných“ pozemků – všeho, co zbylo v hranicích rezervace po přidělení pozemků jednotlivým kmenovým občanům – byly poté použity na financování státních internátních škol, které měly asimilovat indiánské děti a zničit původní kulturu a jazyk.
Další informace:
http://www.cobellsettlement.com/
http://www.bloomberg.com/apps/news?pid=newsarchive&sid=am2L.MPQibzY
.