Hromadná vymírání
K hromadným vymíráním docházelo v historii Země pravidelně. Tři z těchto událostí se týkají zejména historie savců. První bylo křídovo-třetihorní vymírání před 65 miliony let, které vedlo k zániku dinosaurů. Savci a dinosauři koexistovali přibližně 140 milionů let, během nichž dinosauři ovládali většinu nik velkých suchozemských obratlovců. Toto vymírání bylo s největší pravděpodobností důsledkem dopadu velkého meteoritu, který zlikvidoval více než polovinu všech druhů na planetě. Savci toto vymírání přežili relativně dobře, pravděpodobně proto, že většina druhohorních savců byly druhy s krátkou generační dobou a velkými mláďaty. V období třetihor savci prošli rychlou adaptační radiací , kdy zaplnili podobné niky, které uvolnili dinosauři.
K druhému velkému vymírání došlo v období eocénu a oligocénu před 30 až 35 miliony let. Toto vymírání bylo důsledkem globálního ochlazení v důsledku změn ve struktuře oceánských proudů. Před tímto obdobím tvořily moderní čeledi savců jen asi 15 % savčí fauny, po ochlazení tvořili moderní savci na úrovni čeledí více než 50 % fauny.
Třetí masové vymírání začalo přibližně před 15 000 lety a stále pokračuje. Velké druhy (mamuti, zemní lenochodi, koně, velbloudi a lvi) byly posledním vymíráním zasaženy negativněji než ostatní taxony. V jednadvacátém století žije v Severní Americe jen asi tucet druhů velkých savců (nad 100 kg). Ještě před 11 000 lety jich mohlo být třikrát tolik.
O tom, co bylo příčinou vyhynutí těchto velkých savců, se vedou spory. Mezi tři možnosti patří globální oteplování na konci posledního velkého zalednění, přemnožení ranými severoamerickými lidmi a nakažlivé choroby. Načasování každé z těchto událostí koreluje s dobou vymírání, proto určení, která hypotéza je nejpravděpodobnější, musí vycházet z předností jednotlivých argumentů. Zmenšení velikosti vhodného biotopu je nejpravděpodobnějším faktorem, pokud je vymírání způsobeno klimatickými změnami. Velká část Severní Ameriky byla během posledního glaciálu pokryta travnatým biotopem. S úbytkem tohoto stanoviště se největší druhy možná nedokázaly přizpůsobit novým podmínkám. Migrace lidí do Severní Ameriky je příčinou dalších dvou hypotéz. Podle těchto modelů megafauna vyhynula buď přímo v důsledku predace vysoce výkonným lovcem, nebo nepřímo v důsledku zavlečení exotických, infekčních organismů.
Na konci dvacátého a na počátku jednadvacátého století způsobilo rozsáhlé ničení biotopů v tropických lesích i jinde vyhynutí značného počtu druhů, z nichž mnohé nebyly zcela identifikovány. Tlak způsobený nárůstem populace, rozšiřováním zemědělství a čištěním lesů ohrožuje mnoho tisíc druhů na celém světě.