Nádor se zmenšoval a on sílil. Navzdory všem předpokladům mohl dva roky po stanovení diagnózy cestovat přes celou zemi, aby se zúčastnil bar micva svého druhého vnuka. Ačkoli byl jen stínem sebe sama a na tanečním parketu výrazně chyběl, byl tam a byl nadšený.
S rodinou nablízku
Život pokračoval rozhodně pomalejším tempem a s ubývajícími silami… ale žil. Jednoho krásného lednového rána, téměř tři roky po stanovení diagnózy a jen pár dní před svými narozeninami, měl otec utrpět další mrtvici. O několik hodin později zemřel, matka, bratři a já po jeho boku.
Rakovina plic mého otce byla zakončena mrtvicemi. První mu život zachránila, druhá ho o něj připravila. Byl požehnán, že netrpěl konečným stadiem rakoviny plic, a za to jsme mu neskonale vděční. Měl královskou smrt a zasloužil si ji.
Otcova naděje na změnu
Vzhledem k rakovině plic přišli moji rodiče o možnost společně zestárnout. O radost z pozorování svých vnoučat, která oslavovala milníky dospívání, také přišli. Rakovina plic vzala život úžasnému člověku.
Už je to 13 let, co jsme ztratili mého tátu. Za ty roky zaznamenala hloubka poznání rakoviny plic obrovský nárůst. Pro některé se rakovina plic stala spíše chronickým onemocněním než rozsudkem smrti. Díky objevům mutací a novým, často velmi účinným terapiím žijí lidé déle. Jako dítě můj otec říkával, že doufá, že bude žít dost dlouho na to, aby viděl, jak se věci na světě změní. Přál bych si, aby žil dost dlouho na to, aby mohl těžit z pokroků ve výzkumu rakoviny plic.
Útěcha z otcovy odvahy
Podle všeho to byl skvostný chlapík s pohotovým úsměvem a objetím, které by vyléčilo vše, co vás trápí. Měl laskavou povahu, jemnou, velkorysou duši a přívětivého ducha. Zbožňovaný manžel, otec a dědeček poskytoval moudré rady a stálou útěchu a povzbuzení každému, kdo měl to štěstí, že mu zkřížil cestu. Jeho laskavost byla až na druhém místě za jeho důvěryhodností – nejhlubší tajemství u něj byla v bezpečí.
Svou diagnózu vnímal pragmaticky a často nám ostatním připomínal, že „na něco umřít musí“. Byl nadmíru pozorný, když každému z nás řekl, že nic nezůstalo nevyřčeno. Můj otec po sobě zanechal odkaz plný dobročinnosti.