O maminku se starám asi 10 let. Maminku mám velmi ráda. Starám se o ni celý den (vařím, peru, uklízím, bavím se, zvládám návštěvy u doktora… atd. nějakou dobu toleruji její nehody. ale jakmile nehodu roznese po celém domě, začnu křičet, řvát -neustále ječet… chudák máma se mě snaží uklidnit… (nenáviděla jsem se… snaží se mě uklidnit a já vím, že to tak nechce)….Mnohdy mám pocit, že jsem zlá. Teď jsem si začala klást otázku, jestli mám mámu opravdu ráda… proč tak křičím vzteky….Vím, že je to spousta práce… uklidit dům mi s touhle slečnou zabere 4-6 hodin … Mám pocit, že jsem pak strašně unavená. Moje sestra, když věděla, co jsem udělala, křičela na mě a říkala, že mě Bůh potrestá… Moje matka pro nás udělala hodně a já bych měla očekávat, že se to může stát, že. Moje sestra trvá na tom, že bych měla mít doma asistenta na několik hodin. Já to odmítám. Potřebuji si úplně odpočinout a ne cizího člověka v domě. Cítím se vůči mámě provinile….Lituji mámu, vím, že je nejlepší máma na světě, ale lituji sebe…nikdo nechápe, jak je to těžké
.