Vyznání mužské čarodějnice.

Je Halloween – a zatímco ostatní se oblékají do svých nejlepších čarodějnických kostýmů, já přemýšlím o tom, co znamená být čarodějnicí.

Protože ano, já se považuji za čarodějnici. Tady je můj příběh.

Když jsem byla v šesté třídě, koupila jsem si knihu s názvem Teen Witch: Wicca pro novou generaci od Silver Ravenwolf. Pozdě v noci, když rodiče spali, jsem ji propašovala do svého pokoje a začala jsem odříkávat magické kruhy a zapalovat svíčky. Každé ráno jsem knihu uklidila a vrátila ji pod postel. Tedy až do jedné obzvlášť pozdní noci plné kouzel, kdy jsem zapomněla vše vrátit na své místo. Druhý den můj křesťanský táta knihu na podlaze uviděl a řekl mi, abych se jí zbavil.

Už jsme o tom nikdy nemluvili.

Už tak jsem se dost lišil od svých vrstevníků tím, že jsem byl gay, nechtěl jsem být upálen i jako čarodějnice.

Vychováván jsem byl v nábožensky založené domácnosti, a přestože moji rodiče byli vždy hlasitě otevřeni tomu, abych zkoumal i jiná náboženství, zdálo se, že jejich flexibilita má své hranice. Teprve asi po patnácti letech jsem vzala do ruky další knihu o seriózním čarodějnictví. Jistě, byl jsem raným příznivcem Harryho Pottera a ano, Řemeslo byl můj oblíbený film na střední škole. Jako by mě čarodějnictví přímo volalo, protože jsem se celý život nemohla nabažit ničeho, co se týkalo kouzel, magie a čarodějnictví. Když Bette Midlerová v Hocus Pocus volala „SISTAHHHHS“, cítila jsem to až v kostech.

K čarodějnictví mě přitahoval především pocit děje. Sedět na podlaze v dětském pokoji a zpívat nad zapálenou svíčkou byl pro mě způsob, jak najít vnitřní sílu, jak se pokusit získat trochu kontroly nad světem, který se podle mě točil kolem mě. Nalezení a využití osobní síly je jádrem čarodějnictví. Učíme se, jak používat svou energii, svou vůli a své záměry, abychom ovlivnili skutečnou změnu ve světě, jak pracovat s energiemi přírody a vesmíru, aby se realita stala takovou, jakou ji chceme a potřebujeme mít.

Zatímco wicca je národně uznávané náboženství, čarodějnictví samotné je lidmi, kteří ho praktikují, považováno spíše za duchovní cestu. Toto rozlišení mi přišlo intuitivní, ale chápu, že mnoho lidí ten rozdíl nevidí. Moji rodiče určitě ne a já jsem si uvědomila, že své zájmy a přesvědčení budu muset před většinou lidí ve svém životě tajit. Studoval jsem tajně, aby mě přátelé a kolegové nesoudili nepříznivě (vyrůstal jsem přece na křesťanském Jihu). Čarodějnice (legitimní i domnělé) byly v minulosti pronásledovány jako vyvrhelové, ztělesnění „těch druhých“. Už tak jsem se dost lišil od svých vrstevníků tím, že jsem byl gay, nechtěl jsem být upálen i jako čarodějnice.

V této eseji se nesnažím rozkrýt prastarý archetyp (mnozí si na tom postavili celé kariéry). Protože tak dlouho, jak dlouho existují lidé, existují i čarodějnice. Vzpomeňte si na všechny způsoby, jakými jsou čarodějnice zobrazovány v naší populární kultuře: zlá dívka, svůdnice, prastará babizna s jablkem, jezdkyně na koštěti se zelenou kůží, kacířka. V našem vnímání čarodějnic je toho příliš mnoho zamotaného, než abychom to zde začali rozplétat. Čarodějnice jsou všechny tyto věci a zároveň žádná z nich. A je to inkluzivní – nebudete muset číst určitou knihu, nemusíte být pokřtěné, nemusíte chodit do nedělní školy a nemusíte být žena. Není tu bible, není tu papež, nejsou tu kostely. Čarodějnictví je ve své podstatě osobní: jde o to využít sílu, kterou máš v sobě jako božská bytost, a mluvit přímo s božstvím.

„Kouzla“ jsou kouzla, která čarodějnice používají ke změně vnímání lidí, často ve vztahu k sobě samým. Zamyslete se nad tím, o kolik mocnější se cítíte, když se necháte opravdu dobře ostříhat nebo vyzkoušíte nový odstín rtěnky či použijete novou vůni?“

Všichni můžeme být čarodějkami.

Překročte rok 2018 a čarodějnictví se zdá být v módě. „Čarodějnice jsou teď taková móda,“ řekla nedávno Kiernan Shipka, herečka hrající Sabrinu v novém seriálu společnosti Netflix Sabrina the Teenage Witch, deníku New York Times. Možná jste si tohoto trendu všimli i vy, od svých televizí až po místní knihkupectví a kanály na Instagramu: čarodějnice jsou silně trendy. Společnost Sephora se dokonce usilovně snažila (a neuspěla) na tomto trendu vydělat vlastní čarodějnickou kosmetickou startovací sadou, což bylo pro mnoho praktikujících čarodějek urážlivé.

Pro někoho, jako jsem já, kdo se celý život chová jako čarodějka, je tedy zvláštní – a vzrušující -, že se tohle všechno dostalo na veřejnost.

Nyní, obzvlášť jako redaktorka krásy, se cítím ještě víc přepadlá a oceňuji své čarodějnictví. Lze se divit, že krása a čarodějnictví jdou ruku v ruce? Kolikrát jste už slyšeli slova „okouzlující“ a „uhrančivý“ pro popis téže osoby? Půvab je jádrem čarodějnictví – a to doslova.

Ve skutečnosti jsou „půvaby“ kouzla, která čarodějnice používají ke změně vnímání lidí, často ve vztahu k sobě samým. Zamyslete se nad tím, o kolik se cítíte mocnější, když se necháte opravdu dobře ostříhat nebo vyzkoušíte nový odstín rtěnky či použijete novou vůni? Tato síla nepochází přímo z těchto věcí, ale je to vnitřní síla posílená sebevědomím, které tyto věci přinášejí. Váš vzhled je přímým odrazem toho, jak chcete, aby vás svět viděl, a jeho změnou můžete skutečně změnit to, co vidí ostatní. Jestli tohle není síla a čarodějnictví, tak nevím, co to je.

Pravé čarodějnictví nemůže začít, aniž by ses dostal do kontaktu sám se sebou.

I čarodějnické zásoby jsou spojeny s krásou. Používáme éterické oleje k léčení a sesílání kouzel; používáme voňavé kadidlo k vyvolávání pocitů a signalizaci božstvům; používáme zrcadla k věštění; dokonce používáme koupele a peelingy k očistě našich energetických těl a jako samotná kouzla (o tom později). Popravdě řečeno, není žádným překvapením, že kosmetický průmysl je jedním z prvních, kdo tento nový zájem o čarodějnictví přijal za svůj (nehledě na kontroverzi Sephory) – je s ním neodmyslitelně spojen.

A stejně jako se můžeme všichni spojit s krásou, můžeme se všichni nějakým způsobem spojit v čarodějnictví. Už jste někdy pocítili škubnutí v břiše chvíli předtím, než vám zazvonil telefon se špatnou zprávou, nebo se vám zdálo o dávno ztraceném příteli, jen abyste ho o pár dní později viděli objevit se ve schránce? Už jste si někdy dali koupel, abyste se „cítili lépe“, nebo zapálili vonnou svíčku, abyste změnili atmosféru v místnosti?

Všichni se podílíme na magii, ať už ji tak nazýváme, nebo ne. Všichni v sobě máme kousek čarodějnice.

Mohla bych pokračovat donekonečna – téma čarodějnictví je složité a mnohotvárné, a protože je tak rozsáhlé, je nekonečnou potravou pro populární kulturu a sociální média. Ale zanechám vás s tímto: pravé čarodějnictví nemůže začít bez kontaktu se sebou samým. Všichni v sobě máme sílu a musíme ji jen pěstovat.