V roce 1898 byl Wilmington v Severní Karolíně, ležící ve východní Karolíně, kde se řeka Cape Fear vlévá do Atlantického oceánu, prosperujícím přístavním městem. Téměř dvě třetiny jeho obyvatel tvořili černoši a žila zde malá, ale významná střední třída. Černošští podnikatelé ovládali restaurace a holičství a vlastnili krejčovské dílny a drogerie. Mnoho černochů pracovalo jako hasiči, policisté a státní úředníci. Dobré vztahy mezi rasami existovaly, dokud stát politicky ovládali bílí demokraté. Když však koalice převážně bílých populistů a černošských republikánů v roce 1896 porazila demokraty a získala politickou kontrolu nad státem, demokraté v roce 1898 přísahali pomstu. Pro mnohé demokraty byli černí
 |
 |
| politická moc, jakkoli omezená, byla nepřijatelná. Daniel Schenck, vůdce strany, varoval: „Bude to nejpodlejší, nejpodlejší a nejšpinavější kampaň od roku 1876. Heslem Demokratické strany od hor až k moři bude jen jedno slovo … Negr.“ Demokraté zahájili svou kampaň apelem |
na nejhlubší strach bělochů – že bílé ženy jsou ohroženy černými muži. Bělošské noviny ve Wilmingtonu zveřejnily pobuřující projev, který o rok dříve pronesla feministka z Georgie Rebecca Feltonová: „Pokud je třeba lynčovat, abychom ochránili nejdražší majetek ženy před dravými, opilými lidskými bestiemi, pak říkám lynčovat tisíc černochů týdně … pokud je to nutné“. Článek rozzuřil Alexe Manlyho, redaktora afroamerických novin ve Wilmingtonu. Odpověděl redakčním článkem, v němž sarkasticky poznamenal, že mnoho z těchto takzvaných lynčů za znásilnění bylo zástěrkou pro odhalení dobrovolných mezirasových sexuálních vztahů. Manlyho článek rozdmýchal zuřivý požár. Bílí radikálové přísahali, že volby vyhrají všemi možnými prostředky. Přestože černošští voliči přišli k volbám v hojném počtu, demokraté naplnili volební urny a v celém státě si došli pro vítězství. Ve Wilmingtonu však politické vítězství bělošský hněv nezmírnilo. Běloši provedli státní převrat a vyhnali všechny černošské úředníky z úřadů. Dav zapálil Manlyho novinovou kancelář a vypukly nepokoje. Běloši
 |
 |
| Vyprávění Afro Američanů, kteří museli uprchnout z Wilmingtonu. |
|
začali na ulicích střílet černochy. Harry Hayden, jeden z účastníků výtržností, uvedl, že mnozí z davu byli vážení občané. „Muži, kteří včera sundali brokovnice a odklidili černochy z úřadů, nebyli davem špuntových škarohlídů. Byli to lidé majetní, inteligentní, kulturní… duchovní, právníci, bankéři, obchodníci. Nebyl to dav, byli to revolucionáři, kteří se domáhali posvátného privilegia a práva.“ Druhý den zabíjení skončilo. Oficiálně zemřelo dvacet pět černochů. Možná jich však byly zabity stovky a jejich těla byla naházena do řeky.
— Richard Wormser