8.2.1 Struktura společenstva makrobentosu
Byly pozorovány značné časové rozdíly ve vzoru osídlení, pokud jde o složení organismů, počet organismů usazených na testovacích panelech, rychlost růstu organismů, procento celkového počtu, procento pokrytí plochy a biomasu. Během tohoto šetření bylo zjištěno, že celkový počet taxonů pozorovaných v pobřežních vodách Kalpakkamu byl přibližně 115. Zde je vhodné zmínit, že z východního a západního pobřeží Indie byly zaznamenány velké rozdíly v počtu druhů (Balaji, 1988). Například z přístavu Visakhapatnam bylo zaznamenáno 121 taxonů, z Kakinady 37 taxonů (Rao a Balaji, 1988), z bombajských vod 85 taxonů (Venugopalan, 1987) a z přístavu Goa 42 a 65 taxonů (Anil a Wagh, 1988) a z přístavu Cochin (Nair a Nair, 1987). Zde je zajímavé zmínit, že některé dřívější zprávy z této lokality studované ve stejném ročním období vykazovaly podstatně odlišný počet taxonů (Sasikumar a kol., 1989; Rajagopal a kol., 1997). Přímé srovnání výše uvedených údajů není opodstatněné z věrohodných důvodů, jako jsou rozdíly v metodice expozice, substrátu a úrovni kompetence v systematickém určování.
Barvínci: Bylo zjištěno, že z různých skupin jsou nejběžnějším a dominantním společenstvem sudokopytníci; jejich hromadění na testovacích panelech bylo pozorováno po celou dobu studie (Sahu et al., 2011). Podobný druh celoročního osídlení sudokopytníky byl z této lokality hlášen i dříve (Nair et al., 1988; Sasikumar et al., 1990). Během studovaného období byli sudokopytníci zastoupeni čtyřmi druhy – Balanus amphitrite, B. tintinabulum, B. reticulatus a B. variegates – které byly zjištěny jako nejdominantnější na týdenních (12,4-99 %) i měsíčních (5,9-85,2 %) panelech. Osídlení sudokopytníky bylo kontinuální s vrcholy v období červen-červenec a listopad-duben. Podobný průběh osídlení sudokopytníky byl zaznamenán také v pobřežních vodách Kalpakkamu (Rajagopal et al., 1997; Nair et al., 1988). Pro posouzení rychlosti růstu bylo provedeno měření rostrokarinálního průměru a během našich pozorování bylo dosaženo maximální velikosti 10-1 mm.
Hydroidi: Hydroidi byli po sudokopytnících druzí jak v hojnosti, tak v sezónním výskytu a dominovala jim Obelia sp. Začali se na panelech objevovat po 5 d ponoření. Byla zjištěna maximální délka 17 mm. Jejich procentuální podíl na celkové populaci se během sledovaného období pohyboval mezi 0,64 % a 81,62 %. Vrchol osídlení tímto druhem byl v období červenec-srpen (před monzunem) a leden-březen (po monzunu). Zjistilo se, že současná pozorování jsou podobná dřívějším zjištěním (Nair et al., 1988; Sasikumar et al., 1989). Je důležité zmínit, že kvetení medúz a jejich pronikání do chladicího vodního systému MAPS je v Kalpakkamu příležitostným problémem (Masilamani et al., 2000). Hojnost medúz závisí na různých faktorech, jako je dostupnost kopepodů a rybích larev, úbytek kyslíku, uvolňování živin atd. (Brodeur a kol., 2002; Hirose a kol., 2009; Møller a Riisgård, 2007). Předchozí studie na této lokalitě přisuzovala rozkvět medúz zvýšené populaci kopepodů, hojnosti rybích larev a stabilním podmínkám salinity oceánu (Masilamani a kol., 2000). Medúzy jako predátoři zooplanktonu, rybích jiker a larev příležitostně dominují vodnímu ekosystému, což zvyšuje pravděpodobnost vysoké impedance (Lynam et al., 2006). Slabá schopnost plavat a unášet se vodním proudem navíc činí medúzy zranitelnými vůči impingmentu v sacích systémech elektráren, které odebírají obrovské množství vody.
Medúzy: Ascidie jsou velmi významnou skupinou organismů s celosvětovým geografickým rozšířením (Whoi, 1952). Didemnum psammathodes a Lissoclinum fragile jsou hlavními druhy ascidií, které se vyskytly během tohoto pozorování. Výskyt ascidií byl obecně omezen na období březen-duben a červen-srpen, s maximem osídlení během března-dubna. Takovou dominanci ascidií v určitém období lze přičíst zvýšené hustotě larev. Ascidie mají tendenci vytvářet klidový vak, a když nastanou příznivé podmínky, buňky obnoví tkáně a vyvinou se v dospělou ascidii. Taková interakce období rozmnožování organismů ve vývoji bentických společenstev byla popsána jinde (Chalmer, 1982). V období září-prosinec se vyskytovala úplná absence ascidií. Úplné vymizení askidií během monzunového období (červen-září) bylo zaznamenáno také z přístavu New Mangalore (západní pobřeží Indie) (Khandeparker et al., 1995). Nedostatek osídlení během monzunového období byl přičítán nízké salinitě a zvýšené suspendované zátěži (zákalu). Vrchol kolonizace ascidií v období únor-červen (Rajagopal et al., 1997) a duben-červenec (Nair et al., 1988) je víceméně srovnatelný se současnými zjištěními.
Mořské sasanky: Mořské sasanky tvoří rovněž významnou část bentických společenstev a v této studii byly zastoupeny Sertularia sp. a Aiptasia sp. Jejich přítomnost byla zaznamenána během týdenních i měsíčních pozorování. Jejich osídlení začalo od září-října a byly zvláště hojné v období SV monzunu (Masilamani et al., 2000). Jejich vzrůst byl 1,5-8 mm v průměru během 7-30 d pozorovacího období. V předmonzunovém období bylo osídlení menší. Současná pozorování týkající se osídlení mořskými sasankami se shodují s dřívějšími zprávami (Nair et al., 1988; Sasikumar et al., 1989; Rajagopal et al., 1997).
Mlži zelené: Mušle zelené (Perna viridis) jsou nejdůležitější složkou makrobentosu v tropických vodách (Masilamani et al., 2001). V této studii byli zelení mlži zjištěni jako klimaxové společenstvo. To by mohlo být způsobeno rychlým růstem a konkurenční převahou slávek zelených, které si na povrchu panelů vytvořily dominantní postavení, takže většině ostatních znečištěných organismů zbývá jen málo prostoru k usazení (Masilamani et al., 2002a,b). Překvapivým zjištěním této studie je, že přestože se jedná o klimaxové společenstvo a nejdominantnější druh, škeble zelená v průběhu roku 2010 zcela vymizela. V této studii, vyjma roku 2010, se jejich procentuální složení pohybovalo od 11,0 % do 62,2 % celkové populace makrobentosu. Také jejich kolonizace byla zpravidla pozorována v období květen-září s vrcholem osídlení během května-června a srpna-září, které pokračovalo až do listopadu. První vrchol se shodoval se sezónními teplotními a salinitními maximy této studie. Maximum osídlení P. viridis během relativně vysokých teplot a salinity bylo již dříve hlášeno z této lokality (Rajagopal et al., 1997) a také z Kovalamu a Ennore, trochu severněji od Kalpakkamu (Selvaraj, 1984). Druhý vrchol osídlení slávek zelených se shodoval s maximem hustoty fytoplanktonu a relativně vysokým stavem zasolení v srpnu až září, což naznačuje vliv dostupnosti potravy a zasolení na početnost larev slávek a jejich osídlení (Pieters et al., 1980; Newell et al., 1982; Paul, 1942).
Další organismy:
Další organismy: Mezi další skupiny organismů patřili mihule (Ectoprocta), ústřice, mnohonožky, ploštěnci a někteří další korýši, jako jsou krabi (larvy i mladí jedinci), amfipodi a mladí humři. Způsob osídlení mihulí (Ectoprocta) nevykazoval na krátkodobých panelech žádný jednoznačný trend v jejich časové variabilitě. Výskyt juvenilních ústřic (Crassostrea madrasensis, Ostrea edulis) byl pozorován téměř ve všech měsících, s vrcholem osídlení během srpna. Během této studie byl zaznamenán značný podíl (~ 7-20 %) ústřic na bentickém společenstvu. V předchozích zprávách však bylo zjištěno, že osídlení ústřic z této lokality je velmi zanedbatelné (Rajagopal et al., 1997; Sasikumar et al., 1989; Nair et al., 1988). Ačkoli dostupnost mnohoštětinatých červů (Serpula vermicularis, Hydroides norvegica) (0,05-2,1 % měsíčně a 2-56 % kumulativně) byla pozorována po většinu studovaného období, vykazovala vrchol osídlení v lednu. Během kumulativního pozorování (28 d) byla zjištěna poměrně vysoká hustota polychet, která během dalších pozorování postupně mizí. Během krátkodobých pozorování bylo osídlení plochými červy ve srovnání s ostatními organismy relativně nižší
.