Světová zdravotnická organizace (WHO) vyzývá země a globální partnery v oblasti zdraví, aby zintenzivnili boj proti malárii, nemoci, které lze předcházet a kterou lze léčit a která si každoročně vyžádá statisíce obětí. Ke změně globální trajektorie onemocnění a dosažení mezinárodně dohodnutých cílů je zapotřebí lépe zacílených intervencí, nových nástrojů a navýšení finančních prostředků.
Podle nejnovější zprávy Světové zdravotnické organizace o malárii pokrok v boji proti malárii nadále stagnuje, zejména v afrických zemích s vysokou zátěží. Mezery v přístupu k život zachraňujícím nástrojům podkopávají celosvětové úsilí o omezení této nemoci a očekává se, že pandemie COVID-19 tento boj ještě více zbrzdí.
„Je na čase, aby se vedoucí představitelé v Africe – a na celém světě – znovu postavili výzvě malárie, stejně jako to udělali, když položili základy pokroku dosaženého od počátku tohoto století,“ řekl generální ředitel WHO Dr. Tedros Adhanom Ghebreyesus. „Díky společnému postupu a závazku nenechat nikoho pozadu můžeme dosáhnout naší společné vize světa bez malárie.“
V roce 2000 podepsali afričtí představitelé přelomovou Deklaraci z Abuji, v níž se zavázali snížit počet úmrtí na malárii na kontinentu o 50 % během deseti let. Pevný politický závazek spolu s inovacemi nových nástrojů a prudkým nárůstem finančních prostředků katalyzoval bezprecedentní období úspěchů v celosvětové kontrole malárie. Podle této zprávy se od roku 2000 podařilo zabránit 1,5 miliardy případů malárie a 7,6 milionu úmrtí.
Pokračující plošina
V roce 2019 činil celosvětový počet případů malárie 229 milionů, což je roční odhad, který se za poslední 4 roky prakticky nezměnil. Toto onemocnění si v roce 2019 vyžádalo přibližně 409 000 životů oproti 411 000 v roce 2018.
Stejně jako v minulých letech nesl africký region více než 90 % celkové zátěže onemocnění. Od roku 2000 se v regionu podařilo snížit počet úmrtí na malárii o 44 %, z odhadovaných 680 000 na 384 000 ročně. Pokrok se však v posledních letech zpomalil, zejména v zemích s vysokou zátěží touto nemocí.
Významnou hrozbu pro budoucí úspěchy představuje nedostatek finančních prostředků na mezinárodní i domácí úrovni. V roce 2019 dosáhlo celkové financování 3 miliard USD oproti celosvětovému cíli 5,6 miliardy USD. Nedostatek finančních prostředků vedl ke kritickým mezerám v přístupu k osvědčeným nástrojům pro kontrolu malárie.
COVID-19 další výzvou
V roce 2020 se COVID-19 objevil jako další výzva pro poskytování základních zdravotnických služeb na celém světě. Podle této zprávy se v letošním roce podařilo většinu kampaní na prevenci malárie realizovat bez větších zpoždění. Zajištění přístupu k prevenci malárie – jako jsou sítě ošetřené insekticidy a preventivní léky pro děti – podpořilo strategii reakce na COVID-19 tím, že snížilo počet nakažených malárií a následně zmírnilo zátěž zdravotnických systémů. WHO rychle pracovala na tom, aby poskytla zemím pokyny k přizpůsobení jejich reakcí a zajištění bezpečného poskytování služeb v oblasti malárie během pandemie.
WHO se však obává, že i mírné narušení přístupu k léčbě by mohlo vést ke značným ztrátám na životech. Zpráva například uvádí, že 10% narušení přístupu k účinné antimalarické léčbě v subsaharské Africe by mohlo vést k dalším 19 000 úmrtím v regionu. Narušení o 25 % a 50 % by v regionu mohlo vést k dalším 46 000, resp. 100 000 úmrtím.
„Zatímco Afrika ukázala světu, čeho lze dosáhnout, pokud se společně zasadíme o ukončení malárie jako hrozby pro veřejné zdraví, pokrok se zastavil,“ řekl Dr. Matshidiso Moeti, regionální ředitel WHO pro Afriku. „COVID-19 hrozí, že ještě více zmaří naše úsilí o překonání malárie, zejména léčbu lidí s touto nemocí. Navzdory ničivému dopadu, který má COVID-19 na africké ekonomiky, musí mezinárodní partneři a země udělat více pro to, aby zajistili zdroje na rozšíření programů boje proti malárii, které tolik mění životy lidí.“
Reakce WHO
Klíčovou strategií pro opětovné nastartování pokroku je reakce „High burden to high impact“ (HBHI), kterou v roce 2018 katalyzovala WHO a partnerství RBM pro ukončení malárie. Tuto reakci vede 11 zemí – včetně 10 zemí subsaharské Afriky – které představují přibližně 70 % světové zátěže malárií.
Země HBHI se v posledních dvou letech odklánějí od přístupu ke kontrole malárie, který je „univerzální pro všechny“ – místo toho volí reakce šité na míru na základě místních údajů a informací. Nedávná analýza z Nigérie například zjistila, že díky optimalizované kombinaci zásahů by tato země mohla do roku 2023 zabránit desítkám milionů dalších případů a tisícům dalších úmrtí ve srovnání s přístupem, který by zůstal nezměněn.
Ačkoli je na měření dopadu přístupu HBHI ještě příliš brzy, zpráva uvádí, že v letech 2018 až 2019 se počet úmrtí v 11 zemích snížil z 263 000 na 226 000. Indie pokračovala v působivých výsledcích, když za poslední dva roky snížila počet případů o 18 % a počet úmrtí o 20 %. Mezi zeměmi HBHI však došlo k mírnému nárůstu celkového počtu případů, a to z odhadovaných 155 milionů v roce 2018 na 156 milionů v roce 2019.
Splnění globálních cílů v oblasti malárie
V letošní zprávě jsou zdůrazněny klíčové milníky a události, které v posledních desetiletích pomohly formovat globální reakci na tuto nemoc. Počínaje 90. lety 20. století položili představitelé zemí postižených malárií, vědci a další partneři základy obnovené reakce na malárii, která přispěla k jedné z největších návratností investic do celosvětového zdravotnictví.
Podle zprávy v posledních dvou desetiletích eliminovalo malárii 21 zemí; z toho 10 zemí bylo WHO oficiálně certifikováno jako země bez malárie. Tváří v tvář přetrvávající hrozbě rezistence vůči antimalarikům dosahuje 6 zemí subregionu Velkého Mekongu i nadále významných úspěchů na cestě k cíli, kterým je eliminace malárie do roku 2030.
Mnoho zemí s vysokou zátěží malárií však ztrácí pozice. Podle globálních prognóz WHO bude cíl snížení výskytu případů malárie do roku 2020 nesplněn o 37 % a cíl snížení úmrtnosti o 22 %.
Poznámka pro redakci
Práce WHO v oblasti malárie se řídí Globální technickou strategií pro malárii 2016-2030 (GTS), kterou schválilo Světové zdravotnické shromáždění v květnu 2015. Strategie zahrnuje čtyři globální cíle pro rok 2030 s milníky na cestě ke sledování pokroku. Cíle pro rok 2030 jsou následující: 1) snížení výskytu případů malárie nejméně o 90 %; 2) snížení úmrtnosti na malárii nejméně o 90 %; 3) eliminace malárie v nejméně 35 zemích a
4) zabránění opětovnému výskytu malárie ve všech zemích, které jsou bez malárie.
Krátkodobé milníky GTS pro rok 2020 zahrnují celosvětové snížení výskytu případů malárie a úmrtnosti na malárii nejméně o 40 % a eliminaci malárie v nejméně 10 zemích. Podle zprávy budou milníky pro rok 2020 v oblasti výskytu případů a úmrtnosti na malárii nesplněny:
– Výskyt případů: WHO předpokládá, že v roce 2020 bude na každých 1000 osob ohrožených touto nemocí připadat odhadem 56 případů malárie oproti cílové hodnotě GTS 35 případů. Odhaduje se, že milník GTS nebude splněn o 37 %.
– Míra úmrtnosti: Odhad celosvětově předpokládaných úmrtí na malárii na 100 000 ohrožených obyvatel činil v roce 2020 9,8 úmrtí oproti cílové hodnotě GTS 7,2 úmrtí. Tento milník nebude splněn odhadem o 22 %.
Africký region WHO – Od roku 2014 se tempo pokroku v počtu případů i úmrtí v regionu zpomalilo, což lze přičíst především zastavení pokroku v několika zemích se středním nebo vysokým přenosem. V roce 2019 připadalo na šest afrických zemí 50 % všech případů malárie na světě: Nigérie (23 %), Demokratická republika Kongo (11 %), Sjednocená republika Tanzanie (5 %), Niger (4 %), Mosambik (4 %) a Burkina Faso (4 %). Vzhledem k posledním trendům africký region nedosáhne milníků GTS 2020 pro výskyt případů a úmrtnost o 37 %, resp. 25 %.
„High burden to high impact“ (HBHI) – projekt HBHI, který byl zahájen v listopadu 2018, vychází ze zásady, že nikdo by neměl zemřít na nemoc, které lze předcházet a kterou lze léčit. V jeho čele stojí 11 zemí, které v roce 2017 dohromady představovaly přibližně 70 % světové zátěže malárií: Burkina Faso, Kamerun, Demokratická republika Kongo, Ghana, Indie, Mali, Mosambik, Niger, Nigérie, Uganda a Sjednocená republika Tanzanie. V posledních dvou letech realizovalo všech 11 zemí HBHI aktivity ve čtyřech prvcích reakce: 1) politická vůle snížit počet obětí malárie; 2) strategické informace pro podporu dopadu; 3) lepší pokyny, politiky a strategie; a 4) koordinovaná národní reakce na malárii
Eliminace malárie – mezi lety 2000 a 2019 získalo 10 zemí oficiální certifikát WHO o eliminaci malárie: Spojené arabské emiráty (2007), Maroko (2010), Turkmenistán (2010), Arménie (2011), Kyrgyzstán (2016), Srí Lanka (2016), Uzbekistán (2018), Paraguay (2018), Argentina (2019) a Alžírsko (2019). V roce 2019 Čína již třetí rok po sobě vykázala nulový počet místních případů malárie; země nedávno požádala o oficiální certifikaci WHO o eliminaci malárie. V roce 2020 se Salvador stal první zemí Střední Ameriky, která požádala o certifikaci WHO o vymýcení malárie
V šesti zemích subregionu Velkého Mekongu – Kambodži, Číně (provincie Yunnan), Laoské lidově demokratické republice, Myanmaru, Thajsku a Vietnamu – klesl počet hlášených případů malárie od roku 2000 do roku 2019 o 90 %, zatímco počet případů P. falciparum (Pf) klesl za stejné období o 97 %. Tento zrychlený pokles výskytu Pf malárie je pozoruhodný vzhledem k hrozbě, kterou v subregionu představuje rezistence vůči antimalarikům.
Výzva k inovacím – Eliminace malárie ve všech zemích, zejména těch s vysokou zátěží onemocnění, bude pravděpodobně vyžadovat nástroje, které dnes nejsou k dispozici. V září 2019 vydal generální ředitel WHO „výzvu k boji proti malárii“, v níž vyzval světovou zdravotnickou komunitu, aby zvýšila investice do výzkumu a vývoje nových nástrojů a přístupů k boji proti malárii. Toto poselství bylo dále posíleno ve zprávě Strategické poradní skupiny WHO pro vymýcení malárie z dubna 2020.
.