Američané se těžko vyrovnávají s umíráním a smrtí a často se zabývají plánováním pozůstalosti, plánováním péče o seniory a výběrem pohřebních služeb pouze tehdy, když nemají na výběr, např. když se smrt blíží nebo již nastala. Výsledek může být frustrující i drahý, protože lidé musí učinit významná ekonomická rozhodnutí, když jsou emocionálně rozrušení, a tato rozhodnutí mohou vést k napětí v rodině a dlouhodobým ekonomickým závazkům.
Tento pisatel byl příliš často svědkem toho, že rodiny s malými prostředky nakonec utratily desítky tisíc dolarů za pohřební nebo hřbitovní úpravy, když by zesnulý hlasitě protestoval proti „plýtvání“ a nikdo pořádně nezjistil, jaké alternativy jsou k dispozici. Nikdo z rodiny nechce být tím, kdo bude protestovat proti nákladům za přihlížení zbytku rodiny, a profesionálové v oboru, z nichž mnozí to myslí dobře, rozhodně nebudou navrhovat levnější alternativy.
Výběr hřbitovů, ba dokonce znalost toho, jak fungují a jak jsou regulovány, je další oblastí, s níž se málokdo chce konfrontovat, ale moudrá rodina pochopí jak závazky, tak právní ochranu spojenou s využíváním služeb hřbitova.
Nejde jen o výdaje. Občas se objeví skandální informace o nepohřbení správné osoby do správného hrobového místa nebo, což je ještě horší, o prodeji stejného hrobového místa stále dokola, kdy jsou těla doslova navršena jedno na druhém. Je to pouhé porušení smlouvy? Je to porušení zákona? O těchto a dalších otázkách pojednává tento článek.
Definice:
Hřbitov je místo, kde se pohřbívají mrtvá těla a zpopelněné ostatky. Jedná se o lokalitu vyčleněnou buď státním orgánem, nebo soukromým podnikem. Veřejný hřbitov je přístupný široké veřejnosti, zatímco soukromý hřbitov je využíván pouze malou částí komunity nebo rodinou.
Hřbitovy mohou být místem, kde se konají poslední obřady smrti. Tyto obřady nebo rituály se liší podle kulturních zvyklostí a náboženské víry. Zřízení hřbitova zahrnuje proces formálního určení pozemku k využití pro pohřbívání zemřelých. Musí být vyčleněn, označen a odlišen od přilehlého pozemku jako hřbitov.
Hřbitov nepodléhá pouze zákonům o běžném vlastnictví vzhledem k jejich inherentně odlišné povaze. Většina států zavedla přísné zákony, které se vztahují specificky na hřbitovy. Soukromé zájmy na místě pohřbení podléhají kontrole veřejných orgánů, které mají právo požadovat pohřbení těl, pokud to považují za nezbytné.
Kolumbárium je budova obsahující výklenky, do nichž se po kremaci ukládají urny s popelem zemřelých.
Zákon uvažuje obecně o dvou kategoriích hřbitovů, veřejných a soukromých. Veřejný hřbitov je hřbitov užívaný širokou komunitou, sousedstvím nebo církví, zatímco soukromý hřbitov je hřbitov užívaný pouze rodinou nebo malou částí komunity. O tom, zda je hřbitov veřejný, však nerozhoduje vlastnictví, ale skutečné veřejné užívání. Hřbitov, ačkoli je v soukromém vlastnictví nebo v soukromé správě, lze tedy považovat za veřejný hřbitov, pokud je podle přiměřených pravidel otevřen veřejnosti k pohřbívání zemřelých. Hřbitov, ačkoli je v soukromém vlastnictví, je správně klasifikován jako „veřejný hřbitov“, pokud se skládá z velkého počtu pohřebních parcel nebo míst prodávaných a určených k prodeji veřejnosti. Naopak rodinné pohřebiště bylo zákonem definováno jako pohřebiště, na němž se neprodávají pozemky veřejnosti a na němž jsou pohřby omezeny na skupinu osob, které jsou navzájem pokrevně nebo manželsky spřízněny.
Poznamenejme, že obecní korporace může držet majetek ve svěřeneckém fondu pro veřejné pohřebiště nebo v soukromém či vlastnickém charakteru jako soukromá korporace. Federální vláda poskytuje pohřební lokality pro vojenský a jiný vybraný federální personál.
V rozsudku Garland v. Clark, 264 Ala. 402, 405-406 (Ala. 1956) soud rozhodl, že k tomu, aby se místo mohlo nazývat veřejným hřbitovem, „…postačuje úmysl vlastníka pozemku věnovat jej pro veřejný hřbitov spolu s jeho přijetím a užíváním veřejností nebo souhlas a mlčenlivost vlastníka s dlouhodobým užíváním jeho pozemků k tomuto účelu.“
Zákonná úprava:
Hřbitovy jsou obvykle upraveny na úrovni státu.
Obvykle existují zákonná ustanovení, která se vztahují na soukromě provozované hřbitovy. Například § 5 zákona z roku 1903, Ill. Rev. Stat. kap. 21, odst. 39 (1951), stanoví, že pokud je hřbitov soukromě provozovaným hřbitovem, jak je definován v § 2 zákona o hřbitovní péči, Ill. Rev. Stat. ch. 21, odst. 64.1 a násl. (1951), přijatého šedesátým pátým generálním shromážděním, pak takové hřbitovní sdružení musí rovněž dodržovat ustanovení zákona o péči o hřbitovy. Viz Union Cemetery Ass’n v. Cooper, 414 Ill. 23 (Ill. 1953).
Zákon o péči o hřbitovy přijatý v tomto státě stanoví, že tyto hřbitovy musí před získáním prostředků na péči získat licenci od Auditor of Public Accounts. Pro získání takové licence je třeba poskytnout podrobné informace o personálu a financích a licence může být odmítnuta, pokud nejsou splněny určité stanovené podmínky. Soukromě provozovaný hřbitov s licencí musí podávat výroční zprávu o svých fondech péče. Tato zpráva musí uvádět příjmy do fondu a výdaje z fondu a seznam cenných papírů, do kterých je fond investován. Účetní knihy těchto hřbitovů musí být kdykoli přístupné k nahlédnutí. Při správě fondů péče podléhají soukromě provozované hřbitovy kontrole, dohledu a regulaci ze strany auditora, který může za určitých podmínek dočasně nebo trvale odejmout povolení k nakládání s fondy péče. Před přijetím prostředků na péči v souvislosti s prodejem hrobového místa musí soukromý orgán písemně stanovit povahu a rozsah poskytované péče, za kterou musí požadovat složení určité částky podle prodejní ceny nebo velikosti hrobového místa. S výjimkou případů, kdy je to zákonem prominuto, jsou tato soukromá sdružení povinna složit kauci, aby bylo zajištěno řádné nakládání s prostředky na péči. Podobné zákony mají i další státy.
Stát může regulovat umístění hřbitovů prostřednictvím výkonu své policejní moci zákonem, který přímo upravuje umístění hřbitovů. V Kalifornii viz Laurel Hill Cemetery v. San Francisco, 216 U.S. 358 (USA 1910). Tato policejní pravomoc může být delegována a vykonávána politickými jednotkami nebo podřízenými veřejnoprávními korporacemi státu, včetně obecních korporací nebo zdravotních úřadů. Viz Seale v. Masonic Cemetery Asso., 217 Cal. 286 (Cal. 1933).
V souvislosti s vládní regulací umístění hřbitovů jsou důležitá estetická, zdravotní a majetková hlediska. Jednoduše řečeno, mít vedle sebe hřbitov může radikálně snížit hodnotu nemovitosti, protože mnoho kupujících nechce bydlet vedle hřbitova. Právo zakázat nebo omezit umístění hřbitovů v určitém obvodu nebo oblasti se často opírá o tvrzení, že pohřbívání v takovém obvodu by bylo škodlivé pro veřejné zdraví. Některé další důvody pro výkon policejní pravomoci týkající se regulace umístění hřbitova jsou:
- veřejné blaho obecně.
- zda by zřízení hřbitova mohlo narušit rozmístění ulic a silnic a nepříznivě ovlivnit občanské podnikání.
- prosperita obce.
- přiměřenost stávajících hřbitovních zařízení v okrese.
- charakter obce obecně. Viz Laurel Hill Cemetery v. San Francisco, 152 Cal. 464 (Cal. 1907); Alosi v. Jones, 234 Ala. 391 (Ala. 1937); Scovill v. McMahon, 62 Conn. 378 (Conn. 1892); Gordon v. Commissioners of Montgomery County, 164 Md. 210 (Md. 1933).
Často se tvrdí, že právo zakázat nebo omezit umístění hřbitovů v určitém okrese nebo oblasti se opírá o tvrzení, že pohřbívání v takovém okrese by bylo škodlivé pro veřejné zdraví. Nařízení zakazující zřizování nových hřbitovů nebo pohřbívání lidských těl na zavedených hřbitovech nacházejících se v hustě obydlené městské oblasti jsou obecně platná, pokud nepůsobí nepřiměřeně nebo svévolně. Podobná nařízení v řídce osídlených lokalitách však byla shledána nebo uznána za neplatná, pokud nebylo prokázáno, že pohřbívání počítá s poškozováním veřejného zdraví v důsledku jejich těsné blízkosti k obydlím. Povolení zřídit hřbitov nelze učinit závislým na libovůli úředníků nebo správního orgánu daného místa. Zásady, na jejichž základě má být rozhodnutí přijato, musí být jasně stanoveny.
Pravidla týkající se umístění hřbitovů jsou platná, pokud nepředstavují narušení závazku ze smlouvy, nepředstavují porušení ústavních záruk řádného procesu nebo rovné ochrany zákonů, nebo proti zabrání soukromého majetku pro veřejné použití bez spravedlivé náhrady, nebo nepředstavují nesprávné delegování pravomoci.
Zrušení hřbitova: Právní účinky
Nemovitost, která byla věnována nebo užívána pro účely hřbitova, může být opuštěna, pokud jde o tyto účely, s výjimkou případných práv zúčastněných stran na to, aby hřbitov jako takový pokračoval. Viz Mayes v. Simons, 189 Ga. 845 (Ga. 1940). Otázka opuštění hřbitova může být vyvozena z jednání nebo prohlášení stran, vykládaných ve světle všech okolních okolností. Hřbitov však není opuštěný, dokud je udržován a zachováván jako místo odpočinku mrtvých s čímkoli, co poukazuje na existenci hrobů, nebo dokud je znám a uznáván veřejností jako hřbitov. Skutečnost, že po několik let nebyly provedeny žádné nové pohřby a že hroby byly zanedbány, nepůsobí jako opuštění a neopravňuje k znesvěcení hrobů, pokud těla pohřbená na hřbitově na něm zůstávají a místo probouzí posvátné vzpomínky u žijících osob. Viz Dangerfield v. Williams, 26 App. D.C. 508 (D.C. Cir. 1906).
K otázce opuštění patří:
- skutečný stav hřbitova,
- zda byla identita hřbitova skutečně zničena a
- zda je hřbitov rozpoznatelný a známý široké veřejnosti.
Pokud rodina přestala hřbitov navštěvovat a tak dlouho zanedbávala péči o něj, že pozemek již není rozpoznatelný jako hřbitov, je rodinné pohřebiště opuštěné. Pouze proto, že se další pohřbívání na hřbitově stalo nemožným, neztrácí hřbitov svůj charakter.
Soukromý hřbitov však lze považovat za opuštěný, pokud se v důsledku změněných podmínek nebo plynutí a devastace času jeho identita zničí. Tracy v. Bittle, 213 Mo. 302 (Mo. 1908)
Tato otázka se může stát kritickou pro developery, kteří chtějí pozemek využít k novým účelům a čelí otázce, zda mají právo změnit jeho využití navzdory jeho minulému stavu.
Při žádosti o přemístění hřbitova existuje domněnka ve prospěch ponechání hřbitova bez zásahu. Správní orgán musí vyvážit zájem žadatelů na zrušení pohřbu se zájmem veřejnosti a potomků na hodnotě nenarušeného kulturního a přírodního prostředí. Viz Hughes v. Cobb County, 264 Ga. 128 (Ga. 1994).
Tvrzením vlastníka pohřebiště, že má na pozemku vlastnické právo, nebude vlastníkovi hřbitova nutně bráněno v opuštění jeho hřbitova a v odstranění ostatků zemřelých osob na něm pohřbených. Žádost First Trinity Evangelical Luthern Church, 214 Pa. Super. 185 (Pa. Super. Court. 1969). V zájmu zachování kulturního dědictví okresu a hřbitova budou důkazy o nedostatečné údržbě a nevhodném prostředí podporovat přemístění hřbitovního místa.
Právo užívat pozemek s hřbitovem a udržovaný jako takový podléhá přiměřenému výkonu policejní moci. Pokud se však pozemek v důsledku okolních okolností nebo změněných podmínek stane nevhodným pro užívání hřbitova, k němuž byl určen, může zákonodárce nebo obec požadovat přerušení takového užívání. Jako dobrý příklad lze uvést, že ve velkých městech je nutné zakázat další pohřbívání na některých hřbitovech z důvodu jejich ohrožení veřejného zdraví a rovněž požadovat odstranění těl na nich pohřbených. Při rušení hřbitovů má zákonodárce stejnou pravomoc jako při jejich zřizování. Kdykoli je to nezbytné, může zákonodárce zákonem nařídit zrušení hřbitova a odstranění těl. Svou pravomoc může přenést na obec, která může vydat vyhlášku, jíž dosáhne téhož výsledku. Viz Masonic Cemetery Ass’n v. Gamage, 38 F.2d 950 (9th Cir. Cal. 1930).
V tomto ohledu nesmí být policejní moc vykonávána svévolně nebo nerozumně. Pokud existuje veřejná potřeba přerušení, pravomoc požadovat přerušení užívání hřbitova nutně zahrnuje pravomoc určit, zda taková veřejná potřeba existuje. Rozhodnutí zákonodárce je pro soudy rozhodující.
Pokud je užívání ukončeno a hřbitov opuštěn, dochází k navrácení původním dárcům nebo jejich zákonným zástupcům, a to bez takového užívání. Toto pravidlo se vztahuje jak na zákonná, tak na obyčejová věnování. Opětovné pohřby na pozemcích, které byly jednou definitivně opuštěny jako hřbitov, nemají za následek zabránění zpětnému převodu. Jiná situace však nastává, pokud dojde ke skutečnému převodu pozemků. V takových situacích záleží na tom, zda se pozemek při opuštění hřbitova vrátí zpět do vlastnictví zřizovatele, a to v závislosti na tom, zda byl převod absolutní. Pokud ano, neexistuje právo na zpětný převod, nebo se jednalo o převod s podmínkou, že pozemek bude nadále využíván pro hřbitov. Poté se při porušení podmínky obnovuje vlastnické právo na straně propachtovatele nebo toho, kdo převzal jeho práva.
To vše nutně znamená, že průměrná rodina, která stojí před otázkou trvalého pobytu svého blízkého na hřbitově, stojí před otázkou, jaká práva vlastně má.
Právo k pozemkům a hrobkám
Právo vlastníka hřbitovního pozemku je smluvní a podléhá běžným pravidlům smluvního práva. Téměř ve všech právních řádech platí, že ten, kdo koupí a nechá si převést pozemek na veřejném pohřebišti, nezískává právo na půdu. Získává pouze právo pohřbívat na něm, které je různě označováno jako věcné břemeno nebo jako licence či výsada. Ebenezer Baptist Church, Inc. v. White, 513 So. 2d 1011 (Ala. 1987).
Zjednodušeně řečeno to znamená, že nevlastníte půdu ani nemáte vlastnické právo jakéhokoli typu k určité půdě. Místo toho máte věcné břemeno nebo licenci k užívání pozemku za účelem uložení ostatků vaší blízké osoby.
Často může zaniknout pouze opuštěním. Při koupi pozemku jsou práva kupujícího vyjádřena nebo se má za to, že podléhají stanovám a pravidlům a předpisům nebo stanovám hřbitovního sdružení nebo korporátní společnosti. Pravidla a předpisy přijaté vlastníkem hřbitova však musí být jednotné a přiměřené. Jsou-li předpisy nepřiměřené, je souhlas osoby s tím, že se bude pravidly a předpisy řídit, neúčinný. Viz Hollywood Cemetery Asso. v. Powell, 210 Cal. 121 (Cal. 1930).
K udělení výlučného práva užívat hřbitovní pozemek není nutná formální smlouva. Za předpokladu, že oprávnění z věcného břemene užívají hřbitovní pozemek výlučně, nepřetržitě a nepřetržitě, se skutečným nebo předpokládaným vědomím vlastníka, lze věcné břemeno nabýt i zápornou držbou. Hřbitovní pozemek může být ve společném držení dvou nebo více osob. Pokud je ještě volné hrobové místo, spoluuživatelé hrobového místa jej drží s právem být na něm pohřbeni v pořadí, v jakém zemřeli. Souhlas ostatních spoluvlastníků s pohřbením jejich spolunájemce na něm není nutný.
Ačkoli se uznává, že cizí nájemce nemůže být po právu pohřben na pozemku bez souhlasu všech spoluvlastníků, v případě, že byl proveden pohřeb, se soudy zdráhají nařídit odstranění těla. Obvykle nelze pohřební pozemek učinit předmětem rozdělení poté, co na něm byla pohřbena těla, což je pravidlo veřejného pořádku. Locke v. Locke, 291 Ala. 344 (Ala. 1973)
V některých jurisdikcích se po pohřbu na pohřebišti, které je v držení jednotlivého vlastníka, stává pohřebiště nezcizitelným, s výjimkou zvláštního odkazu nebo případů stanovených zákonem. Kromě toho mohou pravidla společnosti stanovit zákaz zcizení nebo rozdělení nebo může být v převodu hřbitovního pozemku výslovné ustanovení, že jej nelze převést jinak než se souhlasem hřbitovní společnosti. Vlastník však může zcizit nebo převést svá práva k hřbitovnímu pozemku před pohřbením na něm, pokud neexistují žádné předpisy, stanovy nebo jiná omezení, která by stanovila opak. Pokud kupující rodinného hřbitovního pozemku před smrtí místa nepostoupí, mají potomci zemřelého kupujícího věcné břemeno k nevyužitým místům v zemi vyhrazeným pro rodinné pohřby. Fraser v. Tenney, 987 S.W.2d 796 (Ky. Court. App. 1998)
Protože právo vlastníka hrobového místa bylo označeno jako věcné břemeno nebo licence, v případě neexistence zákonných omezení nebo opačných smluvních podmínek se jedná o právo, které je převoditelné a děditelné. Právo zcizit hrobové místo může být omezeno zákonnými ustanoveními, která omezují zcizovací právo a stanoví, že hrobové místo připadne po smrti vlastníka jeho dědicům ze zákona. Pohřební pozemek, který není výslovně odkázán, nepřechází na základě obecného nebo pozůstalostního odkazu, pokud není stanoven zákonem. Přechází na zákonné dědice zůstavitele, jako by zůstavitel zemřel ze zákona. Pokud by v důsledku toho došlo k narušení charakteru pozemku jako rodinného hrobového místa, lze mít za to, že pozemek nepřechází ze závěti. Robertson v. Mt. Olivet Cemetery Co, 116 Tenn. 221 (Tenn. 1906).
Pokud pozemek není odevzdán, dědic nabývá takové vlastnické právo pod dojmem a s výhradou užívání, kterému jej předek věnoval za svého života, ačkoli vlastnické právo přechází na dědice ze zákona, z nichž každý nabývá nedělený podíl a právo na sepulturu na něm. Dědic tedy nabývá s výhradou svěřenského práva ve prospěch rodiny.
Hrobové místo, na němž byla pohřbena těla, nemůže být předmětem hypotéky. Kromě toho k takovému pozemku nebude zřízeno rovnodílné zástavní právo na náklady na materiál použitý při jeho úpravě. V některých jurisdikcích jsou pohřební pozemky ze zákona vyňaty z exekuce nebo zabavení. United Cemeteries Co. v. Strother, 332 Mo. 971 (Mo. 1933)
Závěr a praktické aspekty
Pročítání smlouvy týkající se práv nebo čtení stanov hřbitovní asociace obvykle není to, co si truchlící rodina přeje. Je však nezbytné si uvědomit, že při pořízení pozemku nebo hrobky si člověk „nekupuje pozemek“ s nezcizitelnými právy. Smlouva a stanovy skutečně vymezují práva a možnost hřbitov změnit, uzavřít nebo přemístit něčího blízkého.
To není ve své podstatě nerozumné. Společnost se mění, mění se využití pozemků, rodiny se stěhují, mění se potřeby. Prakticky každé větší město mělo na svém okraji mnoho hřbitovů, které jsou nyní v důsledku růstu měst v centru a až na výjimky je pozemek potřebný pro zástavbu a hřbitovy se nakonec přesouvají.
S růstem počtu obyvatel a stále menším množstvím pozemků v blízkosti měst lze očekávat, že se tento proces bude opakovat a je krajně nepravděpodobné, že hřbitovní místo, které si dnes vyberete, bude existovat i za dvě stě let.
Pro většinu lidí a rodin je těžké se s tím vyrovnat. Všichni si rádi myslíme, že hřbitov je navždy, že za tisíc let budou moci naši příbuzní hrobové místo stále navštěvovat, že zesnulý zde bude spát navždy.
V praxi to znamená přečíst si hřbitovní dokumenty… všechny… a to včetně pochopení, jaká mají práva na přemístění, uzavření hřbitova atd. Před koupí si přesně zjistěte, co kupujete, a pokud jste na to v danou chvíli příliš rozrušení, najděte si přítele nebo odborníka, který to udělá za vás.
Mnoho našich klientů volí pohřbení popela do moře právě proto, aby se celé této problematice vyhnuli. Na otázku, jak budou hrob navštěvovat, jeden klient uvedl: „Pokaždé, když se dívám na západ slunce a pozoruji vlny, navštěvuji hrob. To by se tátovi v každém případě líbilo.“
.