Západní Evropa ve středověku
Po 500 let byla velká část Evropy součástí Římské říše. Zbytek kontinentu ovládaly skupiny lidí, které Římané nazývali „barbaři“, protože se neřídili římskými zvyky. Když Řím v roce 476 n. l. padl pod nájezdy barbarů, Evropa zůstala bez centrální vlády a systému obrany. Mnoho invazních skupin založilo po celé západní Evropě království. Tato království spolu často válčila. Nejmocnějšími vládci byli ti, kteří ovládali nejvíce území a měli nejlepší válečníky.
Říše Karla Velikého Jednou z mocných skupin v této době byli Frankové (od nichž je odvozen název dnešní Francie). Frankové byli úspěšní, protože vyvinuli nový styl válčení. Ten závisel na rytířských oddílech, těžce vyzbrojených bojovnících, kteří bojovali na koních. Aby panovník získal a udržel si moc, potřeboval služby a loajalitu mnoha rytířů. Za jejich věrnost a službu panovník rytíře odměňoval půdou a výsadami.
Jedním z prvních vůdců Franků byl ambiciózní mladý válečník jménem Clovis. V roce 481 př. n. l. se Clovis ve věku 15 let stal vůdcem Franků. O pět let později porazil u Soissons poslední velkou římskou armádu v Galii. Během své třicetileté vlády vedl Franky ve válkách, které výrazně rozšířily hranice franského království.
Clovis také pomohl přivést Franky ke křesťanství. Klovis se oženil s křesťankou Klotildou a nakonec se nechal pokřtít v římskokatolické církvi. Křesťany se stalo i mnoho jeho následovníků.
Nejvýznamnějším vůdcem Franků byl Karel Veliký (SHAR-luh-main), což znamená „Karel Veliký“. Tento impozantní král vládl více než 40 let, od roku 768 do roku 814. Písemnosti z té doby uvádějí, že měřil šest stop a čtyři palce – na svou dobu byl mimořádně vysoký – a byl „vždy vznešený a důstojný“. Podle legendy četl jen velmi málo a neuměl psát, přesto si rád nechával předčítat učená díla. Podporoval vzdělanost a učenost a učinil ze svého dvora centrum kultury. A co je nejdůležitější, sjednotil téměř všechny křesťanské země Evropy do jedné říše. Jeden z básníků na jeho dvoře ho nazval „králem otcem Evropy“.
Karlemagne vybudoval svou říši s pomocí papeže-Leo III, vůdce římskokatolické církve. Církev byla v této době ústřední součástí společnosti. Pro Karla Velikého bylo požehnání církve poselstvím: „Bůh je na mé straně“. Lev zase potřeboval podporu někoho, kdo má armádu. Na oplátku za pomoc Karla Velikého ho papež v roce 800 n. l. korunoval císařem Svaté říše římské
Říše Karla Velikého přežila mnoho útoků. Po jeho smrti v roce 814 se však rychle rozpadla. Slabí panovníci, kteří ho následovali, nedokázali říši ubránit před novými vlnami nájezdů. Přesto tito králové pomohli připravit půdu pro systém feudalismu tím, že po vzoru Karla Velikého odměňovali rytíře půdou a výsadami výměnou za vojenskou službu.
Potřeba řádu a ochrany V 9. a 10. století ohrožovaly západní Evropu tři hlavní skupiny. Muslimové neboli vyznavači islámského náboženství postupovali ze Středního východu a severní Afriky na území dnešního Španělska. Z východu se sem tlačili Maďaři, středoasijský národ. Vikingové přitáhli z dnešního Norska a Dánska.
Vikingové byli krutí válečníci, kteří naháněli strach obyvatelům Evropy. Někdy bylo záměrem Vikingů založit kolonie. Nejvíce je však proslavily děsivé nájezdy na města a náboženská centra.
Představte si útok Vikingů. Obyvatelé města jsou na ranní bohoslužbě, když se ozve poplašný zvon. Vikingové! Dlouhé, mělké dřevěné čluny přiblížily Vikingy ke břehu. Nyní opouštějí své čluny a běží k městu s meči a sekerami zvednutými nad hlavami. Lidé se rozbíhají na všechny strany. Několik vesničanů, kteří se snaží klást odpor, je zabito. Jiní jsou vikingskými nájezdníky zajati a odvedeni zpět na lodě.
Je jasné, že obyvatelé západní Evropy potřebovali vymyslet nové způsoby obrany. Aby ochránili sebe a svůj majetek, postupně vytvořili systém, který nazýváme feudalismus. Zjistěme, jak fungoval.