Jedná se o příběh rozkošného mláděte velblouda v Mongolsku, kterému se jeho matka po těžkém porodu zcela vyhýbala. Po většinu filmu stojí mládě samo a naříká. Zlomí vám to srdce.
Vedlejšími hvězdami filmu jsou pastevci, kteří se trápí kvůli své rozvrácené velbloudí rodině. Je naprosto jasné, že pokud nejsou šťastní velbloudi, nejsou šťastní ani jejich majitelé; spojení člověka a velblouda je intenzivní. Nakonec urazí mnoho kilometrů pouští a hledají učitele hudby, který by provedl rituál uzdravení velbloudů.
Chtěli jsme se dozvědět více o tom, jaké to je starat se o velbloudy v poušti Gobi, jedné z nejdrsnějších a nejtrestanějších krajin na světě. Vypátrali jsme Badamsurena (Mongolové se jmenují jen jedním jménem), mongolského pastevce ve věku kolem 50 let, a položili mu několik otázek. Jeho odpovědi jsme přeložili do češtiny.
Moderní farmář:
Badamsuren: Mám čtyři děti, tři z nich žijí a pracují v Hanhongoru. Moje žena je také pastevkyně. V zimě žijeme v centru města, ale v létě stěhujeme náš ger (mongolskou jurtu) na venkov. Rád sbírám staré autobusy a ty funkční používám každé léto k přesunu geru a rodiny.
MF: Jak dlouho pasete velbloudy?
B: Pasu velbloudy asi 25 let, jiná zvířata déle.
MF: Kolik máte velbloudů?“
B: Asi 45 vlastních velbloudů, ale pasu i cizí velbloudy. Je to běžná praxe, že lidé, kteří jsou dobří v pasení (a je v tom více zručnosti, než by se mohlo zdát), pasou cizí dobytek za podíl ze zisku. Já zase zaměstnávám lidi, kteří pasou moje zvířata v době, kdy jsem příliš zaneprázdněn.
MF: Popište běžný den.
B: Vstávám kolem šesté nebo sedmé hodiny ráno a pracuji do osmi nebo devíti večer, v závislosti na ročním období. Během dne přesouvám velbloudy na různé pastviny, dodávám jim vodu (v nezimních měsících) a kontroluji, zda nemají zranění. Mezi sezónní činnosti patří kastrace, asistence při porodu, stříhání vlny, dojení, vkládání dřevěných tyček do nosů na otěže a řeznické práce.
MF: Mají velbloudi velmi rozdílné povahy?
B: Velbloudi jsou různí, od náročných a temperamentních až po mírné a milé. Na pohlaví velblouda nezáleží.
MF: Povězte nám o nějakých špatně vychovaných velbloudech. Co dělají?“
B: Neposlouchají, potřebují korekci, a abychom je zvládli, často se do nich musí vkládat dřevěné kousky do nosu.“
MF: Co je na vaší práci nejtěžší?“
B: Nejtěžší je to v létě. Protože pasu v oblasti bez otevřené vody, musím každý den ručně čerpat vodu pro stádo. Každý velbloud potřebuje asi 50 litrů vody, takže to je nejméně 2250 litrů vody (přes 560 galonů vody), které denně ručně čerpám.
MF: Co je na vaší práci nejlepší?
B: Rád jsem venku a pracuji se svou rodinou. A samozřejmě trávit čas se zvířaty.
MF: Viděl jste film o plačícím velbloudovi? Co si o něm myslíte?“
B: Myslím, že byl velmi pěkný a věrný životu. Můj nejstarší syn je jedním z dětí, které hrají na morin khuur ve škole, když jdou hledat učitele hudby.
MF: Jaké různé produkty získáváte od velbloudů?
B: Od mých velbloudů získáváme vlnu, která se používá na oblečení a provazy, mléko nebo hormag, což je oblíbený nápoj v letním období, často se pije teplý s cukrem. Získáváme také další mléčné výrobky, jako jsou měkké a tvrdé sýry a maso.
MF: Kdybys nepásl velbloudy, jaká práce by tě bavila?
B: Stále bych chtěl pracovat se zvířaty. Mým snem je získat nějaké finanční prostředky na drobné podnikání, abych mohl zvětšit své stádo a nabízet služby, například trekování turistů po okolí. Před několika lety jsem spolupracoval s jednou německou skupinou na knize o treku na velbloudech z pouště Gobi do středního Mongolska. Rád bych podobných aktivit dělal více a stále rozšiřoval své vlastní znalosti o velbloudech.
Také jsem jedním ze čtyř zástupců místní samosprávy pro pastevce v kraji.
.