Slovo „rychlý“ původně znamenalo „živý“. Historicky bylo oživení někdy považováno za počátek vlastnictví „individuálního života“ plodem. Britský právní učenec William Blackstone vysvětloval téma oživení v 18. století ve vztahu k fetišismu a potratům:
Život … začíná v pojetí práva, jakmile je dítě schopno se pohybovat v matčině lůně. Neboť jestliže žena rychle čeká dítě a lektvarem nebo jinak ho v lůně usmrtí, nebo jestliže ji někdo bije, čímž dítě v jejím těle zemře, a ona porodí mrtvé dítě, to sice není vražda, ale podle starověkého práva to bylo zabití nebo neúmyslné zabití. V současnosti se však na ni nepohlíží v tak krutém světle, i když zůstává velmi ohavným přestupkem.
Přesto bylo urychlení pouze jedním z několika měřítek, která se historicky používala k určení, kdy se na plod váže právo na život. Podle „starověkého práva“, které zmiňuje Blackstone, bylo dalším měřítkem formování plodu, k němuž dochází několik týdnů před oživením. Henry de Bracton vysvětloval starověké právo asi pět set let před Blackstonem:
Udeří-li někdo těhotnou ženu nebo jí podá jed, aby dosáhl potratu, je-li plod již zformován nebo oživen, zejména je-li oživen, dopustí se vraždy.
V osmnáctém a devatenáctém století se žena odsouzená za hrdelní zločin mohla domáhat odkladu popravy, pokud byla těhotná; o ženě, která tak učinila, se říkalo, že se „dovolává břicha“. V Irsku 16. března 1831 baron Pennefather v Limericku prohlásil, že samotné těhotenství k odkladu nestačí, ale musí dojít k urychlení
.