Pozadí
V roce 1963 přijalo Valné shromáždění státu Tennessee „Local Option Revenue Act“, který zavedl místní volitelnou daň z prodeje a stanovil maximální sazbu místní daně ve výši jedné třetiny sazby státní daně z prodeje, která nesmí přesáhnout 5 USD v místních daních na jeden článek.
V roce 1968 byla v kapitole č. 488 zvýšena maximální sazba místní volitelné daně z prodeje na polovinu státní sazby a maximální výše místní daně z jednoho předmětu byla zvýšena na 7 USD.50 dolarů.
V roce 1983 Valné shromáždění přijalo veřejnou kapitolu č. 278, která zvýšila maximální prodejní cenu jednotlivého předmětu podléhajícího místní dani z prodeje na 667 dolarů. Kromě toho tento zákon stanovil další zvýšení částky místní daně, kterou lze vybrat z jednotlivého předmětu, o 443 dolarů, které bylo postupně zaváděno v průběhu dvou let takto: ve fiskálním roce 1984 byl strop pro jednotlivý předmět zvýšen na 889 dolarů; ve fiskálním roce 1985 byl strop pro jednotlivý předmět zvýšen na 1 100 dolarů.
V roce 1990 byl strop pro výši místní daně z obratu, kterou bylo možné vybrat na jeden artikl, opět zvýšen z 1 100 USD na současnou úroveň 1 600 USD.
V červenci 2002 však Valné shromáždění přijalo daňový balíček (Public Chapter 856 of the Acts of 2002), který měl podle očekávání přinést nové příjmy ve výši 933 milionů USD a poprvé po letech sladit opakující se příjmy s opakujícími se výdaji. V důsledku změn zákona T.C.A. 67-6-702 z roku 2002 stát nyní vybírá dodatečnou daň ve výši 2,75 % (celková státní daň z obratu činí 9,75 %) z každého dolaru jednotlivého zboží přesahujícího 1 600 USD až do maximálního státního limitu 3 200 USD.
Problém
V průběhu sedmiletého období, které začalo v roce 1983 a skončilo v roce 1990, byl strop pro jednotlivé předměty čtyřikrát zvýšen, čímž došlo k celkovému zvýšení o 933 USD. Tato pravidelná zvýšení stropu pomohla zmírnit dopady inflace na místní příjmy.
V průběhu posledních 16 let však nebyl strop pro jednotlivé předměty u místní volitelné daně z prodeje zvýšen ani o cent. V důsledku toho inflace způsobila, že procento místních příjmů z této daně dramaticky pokleslo; tím se omezila účinnost hlavního zdroje příjmů, který mají místní samosprávy v současné době k dispozici.
Změny z roku 2002 proto představují pro místní samosprávy dvojí úder, neboť omezují možnost místních samospráv zajistit si v budoucnu zvýšení horní hranice jednotné prodejní daně za účelem boje proti účinkům inflace na příjmy a omezují hlavní zdroj místních příjmů. V důsledku toho jsou místní představitelé nuceni hledat jiné možnosti, jak uspokojit stále rostoucí poptávku občanů po službách.
Návrh legislativy
TML usiluje o schválení legislativy, která ruší státem stanovenou 2,75 % sazbu daně na nákupy jednotlivých předmětů v hodnotě od 1 600 do 3 200 USD. Kromě toho legislativa zvyšuje místní limit pro jednotlivé předměty z 1 600 USD na 3 200 USD.
Přínosy pro obce
Tato navrhovaná legislativa fakticky umožní místním samosprávám vybírat místní daně z prodeje a použití z prvních 3 200 USD za jednotlivé předměty. Na základě údajů o státních příjmech z fiskálního roku 2008 přinese navrhovaná změna obcím a okresům přibližně 48,8 milionu dolarů dodatečných příjmů ročně
.