Vyhledejte 御 ve Wikislovníku, volném slovníku.
Bikago (zkrášlující) předpony o- (お〜) a go- (ご〜) (obě zapsané znakem 御 v kandži) jsou počešťující předpony, které se používají u podstatných jmen a v některých kontextech u sloves. Obecně platí, že před sinojaponskými slovy (tj. slovy převzatými z čínštiny nebo vytvořenými ze sinojaponských prvků) stojí go- (on’jomi), zatímco před domácími japonskými slovy stojí o- (kun’jomi). Existuje však mnoho výjimek, kdy se předpona o- používá pro čínsko-japonská slova, včetně お茶 o-cha „čaj“, お大事に o-daiji-ni „uzdravit se“, お電話 o-denwa „telefon“, お稽古 o-keiko „cvičit“, お宅 o-taku „domov/ty“ a mnoho dalších. Existuje také jedna běžná výjimka pro předponu go-, ごゆっくり go-yukkuri „pomalu“, kde hlavní slovo zjevně není čínského původu.
Tyto předpony se používají pro dva účely: mluvit uctivě o rodině, majetku nebo činech cizího člověka nebo společensky nadřízeného (jako součást 尊敬語, sonkeigo); nebo mluvit obecně kultivovaně či zdvořile (敬語 keigo obecně, konkrétně 美化語, bikago).
Použití předponyEdit
Ačkoli se tyto honorifikační předpony často překládají do češtiny jako „čestné“ („o-denwa“ by se například uvádělo jako „čestný telefon“), je tento překlad těžkopádný a nemůže vyjádřit skutečný pocit z jejich použití v japonštině. Tyto předpony jsou v podstatě nepřeložitelné, ale jejich použití naznačuje zdvořilou úctu k pojmenovanému předmětu nebo k osobě, ke které nebo o které se mluví. Kratší překlad je „drahý“ – například o-ko-san, お子さん, se idiomaticky překládá jako „tvé drahé dítě“ – a podobný pocit vyjadřují i anglické výrazy jako „Would you care for a spot of tea?“ nebo „Would you care for a little tea?“. (na rozdíl od prostého „Would you like some tea?“).
Stejně jako u honorifikačních slovních tvarů a titulů se honorifikační předpony používají, když se mluví o společensky nadřízeném nebo když se mluví o jeho činech či majetku, ale obvykle se nepoužívají, když se mluví o sobě nebo o vlastních činech či majetku nebo o činech či majetku své skupiny.
Například když se v restauraci mluví o vlastní objednávce, použije se chūmon, ale když se mluví o objednávce zákazníka, personál restaurace použije go-chūmon. Podobně kazoku znamená „moje rodina“, zatímco go-kazoku znamená „tvoje rodina“ (nebo obecně řečeno rodina někoho jiného).
Existují slova, která často nebo vždy užívají tyto předpony, bez ohledu na to, kdo a ke komu mluví; často jde o běžné předměty, které mohou mít zvláštní kulturní význam, například čaj (o-cha) a rýže (go-han). Slovo meši, japonský ekvivalent sinojaponského go-han, je považováno za hrubé a mužské (男性語). Čestné o- se také někdy připojuje ke slovesným kmenům (連用形, ren’yōkei, pokračovací tvar, kmen -masu – viz kmenové tvary) domácích sloves (odtud domácí o-), aby odkazovalo na konkrétní předmět spojený se slovesem, jako ve slovech oshibori (お絞り、絞る) „horký ručník“ a onigiri/omusubi (お握り、握る a お結び、結ぶ) „rýžová koule“.
V ojedinělých případech se používá jak základní tvar, tak honorifika s různým čtením. Pozoruhodným příkladem je 利益 ri-eki „prospěch, zisk (např. obchodní)“ a 御利益 go-ri-yaku „božská přízeň, milost“; prosté ri-yaku se někdy používá, ale go-ri-eki obvykle ne. První, každodenní termín, používá obvyklé čtení kan-on, zatímco pozdější, specializovaný náboženský termín, používá starší čtení go-on.
Čestné předpony mohou být použity i pro jiné předměty, případně pro komický nebo sarkastický efekt (například o-kokakōra „čestná Coca-Cola“). Nadužívání honorifikačních předpon může být chápáno jako okázalé nebo simulantské a stejně jako v jiných zdvořilostních projevech je častěji používají ženy než muži.
V čajovém obřadu mají běžné ingredience a vybavení vždy honorifikační o- nebo go-, včetně vody (o-mizu), horké vody (o-yu) a čajových misek (o-chawan). Tyto výrazy však často slyšíme i v každodenním životě.
Cizí výpůjčky (gairaigo, kromě těch, které pocházejí z čínštiny; viz výše) zřídkakdy přejímají honorifika, ale pokud ano, o- se zdá být vhodnější než go-. Příkladem je o-bīru (bīru: pivo), které lze někdy slyšet v restauracích, o-kādo (kādo: karta, jako v kreditní kartě nebo bodové kartě), které je často slyšet v supermarketech a obchodních domech, a o-sōsu (sōsu: omáčka).
SlovesaUpravit
Uctivou předponu lze použít také u čestných sloves, když se mluví o nadřízeném, v takovém případě se tvoří pomocí o-, následovaným kmenem masu, po němž následuje -ni-naru (〜になる) (vhodně skloněné), jako ve slově o-kaeri-ni-narimashita (お帰りになりました, šel domů).
Ženská jménaEdit
O- se v předválečném Japonsku také běžně používalo jako čestná přípona k ženským jménům, zejména v kombinaci s vypouštěním běžných přípon, jako je -ko (子, doslova „dítě“). Například Hanako (花子) by byla označována jako O-hana (お花), Harumi (春美) by se stala O-haru (お春), Yuki (雪) by se stala O-yuki (お雪) atd. To bylo méně zdvořilé oslovení než „san“. Například služebná jménem Kikuko by se oslovovala spíše O-kiku než Kikuko-san. Toto použití v současné japonštině vymizelo a místo něj se začala používat zdrobňující přípona -chan (srovnej s mužským -kun), jako například Aki-chan pro Akiko.
Vzácné tvaryEdit
Existuje také vzácnější předpona mi- (kun’yomi), která se většinou používá ve slovech souvisejících s bohy a císařem, například mi-koshi (御輿, „přenosná svatyně“ v šintoismu) a mi-na (御名, „svaté jméno“ v křesťanství). V tomto kontextu se však často nahrazuje slovem 神 („bůh“, vyslovuje se také mi-) a pak se může přidat další 御 (vyslovuje se お-, o-), jako ve slově 御神輿 (o-mi-koshi). Někdy je čtení nejednoznačné – například 御霊屋 „mauzoleum“ se může vyslovovat buď mi-tama-ya, nebo o-tama-ya. Při výslovnosti mi- se předpona obvykle píše kandži (na rozdíl od o- a go-, které jsou velmi často hiraganou), ale v některých případech se píše hiraganou, přičemž pozoruhodným příkladem je mi-hotoke (御仏, „Pán Buddha“), které se často píše jako み仏, částečně proto, aby se předešlo záměně s nesprávným čtením *go-butsu.
Čestná předpona se obecně nepíše uprostřed. Ve složeninách, kde by honorifikační předpona uprostřed padla, se honorifikační předpona téměř vždy vypouští. Například お茶／御茶 o-cha „čaj“, ale 麦茶 mugi-cha „ječný čaj“, nikoli ×麦お茶／麦御茶 *mugi-o-cha. Existují však výjimky, například 乾御門 inui-go-mon „severozápadní brána (do císařského paláce)“; všimněte si, že se používá také 乾門 inui-mon „severozápadní brána (obecně)“.
Vzácně se místo toho používá 御 jako čestná přípona, zejména ve slovech 甥御 oigo „tvůj synovec“ a 姪御 meigo „tvá neteř“.
Znak 御 má i další čtení, zejména on (kun’yomi) a gyo (on’yomi), jak je vidět ve slovech on-ša (御社, tvá společnost, doslova „ctihodná společnost“) a gyo-en (御苑, císařská zahrada, doslova „ctihodná zahrada“), ale ta nejsou produktivní (nepoužívají se k tvorbě nových slov, ale pouze ve slovech stávajících).
Další předpona, vyslovovaná jako o- （お〜）. a potenciálně zaměnitelná s 御〜 při zápisu v hiraganě, je 阿〜 o-, která má rovněž citové konotace, ale je samostatným výrazem a není produktivní. Dříve se používalo pro příklonku u ženských jmen a dnes je nejmarkantnější ve spojení 阿多福／阿亀 (o-ta-fuku, o-kame, „žena s měsíční tváří, homely woman“), které se často píší jako お多福／お亀, což může být (částečně) zaměněno za hiraganovou podobu ×御多福／×御亀. Znak 阿 se častěji vyslovuje jako a a používá se zejména ve slovech a názvech ze sanskrtu, jako je a ve slabice „aum“, proto je v tomto použití neznámý, což vytváří možnost záměny.
V jednom případě může být použita trojí počešťující předpona, a to ve slově o-mi-o-tsuke, zdvořilostním výrazu pro polévku miso, která se běžně označuje jako miso-shiru (味噌汁, polévka miso). To se může v kandži psát více způsoby, včetně (御御御汁, čestná-čestná-čestná polévka), ale také jako (御味御汁, ctihodná chuť ctihodné polévky) (味 = mi, chuť), a hlásku 御御御〜 lze považovat za ateji, slovní hříčku 御 a 味, které mají čtení mi.