Zaměstnanost a výdělky
Chudoba a příležitosti
Násilí a bezpečnost
Reprodukční práva
Zdraví a blahoBeing
Politická participace
Výdělky a rozdíl ve mzdách barevných žen
Výdělky žen se výrazně liší podle rasy a etnické příslušnosti. Napříč největšími rasovými a etnickými skupinami ve Spojených státech mají nejvyšší medián ročního výdělku ženy z Asie/Tichomořských ostrovů (46 000 USD), následované běloškami (40 000 USD). Nejnižší výdělky mají ženy původem z Ameriky a Hispánie, a to 31 000, resp. 28 000 USD.
Ačkoli celkově nejvyšší výdělky mají ženy z Asie/Tichomořských ostrovů a nejnižší výdělky mají ženy původem z Hispánie a Hispánie, existují v rámci těchto skupin značné rozdíly. Mezi ženami z Asie/Tichomořských ostrovů mají nejvyšší mediánový roční výdělek Indky, a to 60 879 USD – více než dvojnásobek výdělku nejméně vydělávající skupiny, Hmongů (30 000 USD), a přibližně dvojnásobek výdělku druhé nejméně vydělávající skupiny, Bangladéšanek (30 439 USD). Mezi hispánskými ženami mají nejvyšší výdělky ženy argentinského a španělského původu (40 804, resp. 40 586 USD), zatímco ženy honduraského a guatemalského původu mají nejnižší výdělky (22 784, resp. 23 337 USD). Mezi indiánskými ženami je medián ročního výdělku nejvyšší u Chickasawů (42 000 USD) a nejnižší u Siouxů (28 410 USD) a Apačů (28 500 USD; tabulka B2.3). Tyto rozdíly ve výdělcích pravděpodobně částečně vyplývají z rozdílů v úrovni vzdělání; ženy z rasových a etnických skupin s vyššími výdělky mají s větší pravděpodobností vysokoškolské vzdělání (IWPR 2015).
Ve všech rasových a etnických skupinách uvedených na obrázku 2.3 a ve všech skupinách kromě dvou podrobných skupin uvedených v tabulce B2.3 – Pueblo a „ostatní“ Středoameričané – vydělávají ženy méně než muži. Mezi skupinami na obrázku 2.3 jsou rozdíly nejmenší u černochů a Hispánců, což je způsobeno poměrně nízkými výdělky černochů a Hispánců, které jsou výrazně nižší než výdělky mužů celkově.
Jiným způsobem zkoumání rozdílů ve výdělcích mužů a žen je porovnání výdělků různých skupin žen s nejpočetnější skupinou pracovní síly, bílými muži. Největšímu rozdílu ve výdělcích čelí hispánské ženy, jejichž mediánový roční výdělek je o něco málo vyšší než polovina výdělku bílých mužů (53,8 %). Ženy z Asie a Tichomořských ostrovů čelí nejmenšímu rozdílu, ale stále vydělávají pouze 88,5 procenta výdělků bílých mužů.
Chudoba a příležitosti mezi barevnými ženami
Míra zdravotního pojištění se liší podle rasy a etnické příslušnosti. Z největších rasových a etnických skupin měly v roce 2013 nejvyšší míru pokrytí bělošské (86,8 %) a asijské/pacifické ostrovanky (82,8 %). Nejnižší míru pojištění měly hispánské ženy (64,0 %) a indiánky (67,7 %) (obrázek 4.1). U všech níže uvedených rasových a etnických skupin měly ženy vyšší míru pokrytí než muži.
Pokrok, kterého ženy ve vzdělání dosáhly, nebyl v jednotlivých rasových a etnických skupinách rozložen rovnoměrně. Jak ukazuje obrázek 4.3, nejčastěji mají bakalářský nebo vyšší stupeň vzdělání ženy z Asie/Tichomořských ostrovů (48,4 %), následují ženy hlásící se k jiné rase nebo ke dvěma či více rasám (32,6 %) a bělošky (32,5 %). Nejmenší pravděpodobnost, že budou mít alespoň bakalářský titul, je u indiánských a hispánských žen (15,5 %, resp. 15,3 %). Každá třetí hispánská žena (33,9 procenta) má nižší než středoškolské vzdělání; podíl hispánských žen s touto úrovní vzdělání je přibližně dvakrát vyšší než podíl indiánských žen, tedy skupiny s druhým největším podílem žen s nejnižší úrovní vzdělání. U bělošských žen je nejmenší pravděpodobnost, že budou mít nižší než středoškolské vzdělání s maturitou.
V posledních letech se výrazně zvýšil počet a podíl firem, které jsou vlastněny barevnými ženami. V roce 1997 vlastnily barevné ženy – které tvoří přibližně 35 % ženské populace ve věku 18 let a více (IWPR 2015a) – ve Spojených státech 929 445 podniků, což představovalo 17 % všech podniků vlastněných ženami. Do roku 2014 se tento počet zvýšil na odhadovaných 2 934 500, což představuje 32 procent firem vlastněných ženami (American Express Open 2014). Nejrychlejší růst zaznamenaly firmy vlastněné černoškami nebo Afroameričankami; odhaduje se, že mezi lety 1997 a 2014 se počet firem vlastněných Afroameričankami zvýšil o 296 procent a jejich tržby o 265 procent, čímž překonaly růst všech firem vlastněných ženami (jejichž počet se podle odhadů zvýšil o 68 procent a tržby o 72 procent ve stejném období). Podniky vlastněné asijskými, hispánskými nebo latinskoamerickými a havajskými/pacifickými ženami rovněž zaznamenaly rychlejší růst počtu podniků a příjmů než všechny podniky vlastněné ženami. Firmy vlastněné původními americkými ženami však zaznamenaly větší nárůst počtu firem než všechny firmy vlastněné ženami, ale nezaznamenaly v letech 1997 až 2014 nárůst příjmů větším tempem než všechny firmy vlastněné ženami (American Express Open 2014). Mezi firmami vlastněnými ženami, které nepatří k menšinám, byl růst počtu firem (37 %) i příjmů (58 %) pomalejší než mezi všemi firmami vlastněnými ženami.
Míra chudoby se mezi dospělými ženami z největších rasových a etnických skupin značně liší. Nejvyšší míru chudoby vykazují indiánské ženy (28,1 procenta), následují černošky (25,7 procenta) a hispánské ženy (24,0 procenta). Míra chudoby bělošských žen je nejnižší ze skupin uvedených na obrázku 4.4 a je méně než poloviční než u indiánských, černošských a hispánských žen (11,7 %). U každé z největších rasových a etnických skupin je míra chudoby žen vyšší než u mužů; největší rozdíl je mezi hispánskými ženami a muži (obrázek 4.4).
Násilí &Bezpečí
Reprodukční práva
Původní americké ženy a nouzová antikoncepce
Výzkum naznačuje, že pro mnoho původních amerických žen může být nouzová antikoncepce obzvláště obtížně dostupná. Tento nedostatečný přístup představuje pro domorodé komunity vážný problém, zejména vzhledem k tomu, že indiánské ženy zažívají vyšší míru sexuálních útoků než ženy jiných ras a etnik (Breiding et al. 2014; Kingfisher, Asetoyer a Provost 2012). Jedna studie, která provedla průzkum ve 40 lékárnách indiánské zdravotní služby (IHS), zjistila, že pouze 10 % z nich má k dispozici plán B bez receptu; v 37,5 % zkoumaných lékáren byla nabízena alternativní forma nouzové antikoncepce a ve zbytku nebyla nouzová antikoncepce k dispozici vůbec (Gattozzi 2008; Asetoyer, Luluquisen a Millis 2009). Mnoho indiánských žen, které žijí v rezervacích, čelí významným překážkám v přístupu k nouzové antikoncepci prostřednictvím komerční lékárny mimo svou rezervaci (Kingfisher, Asetoyer a Provost 2012), včetně geografických omezení (nutnost překonat velkou vzdálenost, aby našly lékárnu, která poskytuje nouzovou antikoncepci) a finančních překážek. Rozšíření přístupu k pohotovostní antikoncepci pro indiánské ženy a další osoby, které k ní mohou mít nedostatečný přístup, je nedílnou součástí zlepšení celkového blahobytu žen a zajištění jejich reprodukčních práv.