Pamatujete si první válku v Zálivu? Válka v Perském zálivu? Pouštní bouře a/nebo Pouštní štít? Všechno jsou to stejné války. Ať už ji dnes nazýváme jakkoli, byla to válka, která vyhnala irácká vojska z Kuvajtu, zkontrolovala desetiletou agresi Saddáma Husajna vůči svým sousedům a zlomila hrozivý přízrak Vietnamu, který se vznášel nad americkou armádou.
Americká armáda se v této válce dostala na vrchol. Do té doby zažili vojáci menší akce, ale nic se nevyrovnalo rozsahu a dosahu skutečné „matky všech bitev“, v níž stál Saddámův Irák proti Spojeným státům a jejich koaličním partnerům s mandátem OSN.
„Vaše společnost se nedokáže smířit s 10 000 mrtvými v jedné bitvě“. – Saddám Husajn, 25. července 1990.
„Tohle neustojíme, tuhle agresi proti Kuvajtu.“ – Prezident George Bush, 6. srpna 1990.
Konflikt je nyní starý něco přes 25 let. Pravděpodobně se zdál jako rychlé vítězství, které pravděpodobně nebude mít trvalé následky v análech dějin, ale netušili jsme, že právě připravuje půdu pro dalších 30 let v regionu. Nebylo možné předvídat, že k této válce vůbec dojde. V roce 1990 se prezident Bush (41) nedokázal zbavit přezdívky „slaboch“, kterou mu v roce 1987 udělil časopis Newsweek.
Ve světě po 11. září nabývaly události vedoucí ke konfliktu a po něm trvalého významu. Dnes americká vojska přišla a odešla, přišla a odešla, přišla a odešla z Iráku. Tato země se stala trvalým vedlejším cílem Ameriky. Pak operace Northern Watch a Southern Watch ustoupily operaci Iraqi Freedom a s ní Bayonet Lightning, Red Dawn a bezpočtu dalších, které samy ustoupily operaci Inherent Resolve. Dnes jsou v Iráku vojáci, kteří ještě nebyli na světě, když Saddám poprvé obsadil kuvajtská ropná pole, a sám Saddám se dnešního dne nedožil.
Tady je 21 faktů o irácké válce vašeho táty.
Iránsko-irácká válka vedla k tomu, že Irák napadl Kuvajt.
Irák dlužil 80 milionů dolarů zahraničního dluhu z války s Íránem v letech 1980-1988. Saddám Husajn požadoval po Saúdské Arábii a Kuvajtu odpuštění 30 miliard dolarů iráckého dluhu, který považoval za důsledek osmileté ochrany Kuvajtu před šíitskými íránskými silami. Poté obvinil Kuvajt z krádeže irácké ropy prostřednictvím šikmých vrtů.
Jelikož irácká ekonomika závisela na prodeji ropy, Saddám doufal, že své dluhy splatí zvýšením ceny ropy prostřednictvím snížení produkce OPEC, ale místo toho Kuvajt zvýšil produkci a opakovaně těžil více, než byla jeho kvóta, čímž snížil ceny ve snaze dosáhnout lepšího řešení hraničního sporu s Irákem.
V roce 1991 měl Irák pátou největší armádu na světě.
Je pravda, že irácké ozbrojené síly se v roce 1991 pyšnily více než milionem mužů v uniformě, ale pouze třetina z nich byly kvalifikované profesionální bojové síly. Saddám Husajn napadl Kuvajt se 120 000 z nich a 2 000 tanky. Po zahájení války v Perském zálivu uzavřel Irák mír s Íránem a zvýšil stav svých okupačních sil na 300 000 osob. Irák odvedl tři čtvrtiny mužů ve věku 15 až 49 let. I přesto bylo irácké letectvo velké, ale slabé, a jeho námořnictvo „prakticky neexistovalo.“
Saddám si myslel, že mu Spojené státy daly svolení k invazi do Kuvajtu.
Velvyslancem prezidenta Bushe v Iráku byl April Glaspie, který mu při setkání s iráckým diktátorem zdůraznil, že USA si nepřejí obchodní válku s Irákem. Saddám zopakoval svůj závazek k míru v regionu, pokud budou Kuvajťané souhlasit s dodržováním produkčních standardů OPEC. Velvyslanec Glaspie Saddámovi řekl:
„Nemáme však žádný názor na arabsko-arabské konflikty, jako je váš spor o hranice s Kuvajtem. Na konci šedesátých let jsem působil na americkém velvyslanectví v Kuvajtu. Pokyn, který jsme v tomto období měli, zněl, že se k této otázce nemáme vyjadřovat a že tato otázka není spojena s Amerikou. James Baker nařídil našim oficiálním mluvčím, aby tuto instrukci zdůrazňovali.“
Když se v Kuvajtu nic nezměnilo a egyptská diplomacie selhala, Saddám zahájil invazi. Saddám, který často zdůrazňoval touhu po přátelství s USA, byl překvapen, že prezident Bush jeho jednání odsoudil. Na pozdější otázku, proč to Saddámovi řekla, Glaspie odpověděla: „Netušili jsme, že zajde tak daleko.“
Saddám si myslel, že arabským státům nebude vadit, když Irák anektuje Kuvajt.
Invaze proběhla v době první palestinské intifády, která se těšila široké arabské podpoře. Zatímco se Palestinci snažili setřást izraelskou okupaci, Saddám se snažil oslovit panarabský nacionalismus tím, že bude silným mužem, který se postaví Západu a Izraeli. Zdůvodňoval to tím, že Britové v 19. století nezákonně odtrhli Kuvajt od velkého Iráku a on se snaží napravit západní křivdu. Liga arabských států s tím nesouhlasila.
Egyptský prezident Husní Mubarak se pokusil vyjednat smlouvu, aby zabránil válce, ale Saddám po dvou hodinách odešel. Jeho vojska vtrhla do Kuvajtu 2. srpna 1990. Dvě třetiny států Ligy arabských států se připojily k rezoluci OSN odsuzující invazi, zatímco saúdskoarabský král Fahd a kuvajtští představitelé požádali NATO o pomoc. Irák anektoval Kuvajt jako svou 19. provincii, jejímž guvernérem se stal Alí Hasan al-Madžíd (známý jako „Chemický Alí“).
Irák převálcoval Kuvajt během dvou dnů.
Na rozdíl od íránsko-irácké války (která trvala osm let) irácká elitní republikánská garda (s názvy, které znějí, jako by je vymyslel americký teenager, například 1. obrněná divize Hammurabi nebo 4. motorizovaná pěší divize Nebukadnesar) rychle porazila kuvajtské síly a během hodiny dosáhla Kuvajtu.
Kuvajťany buď převálcovali na zemi, nebo je vytlačili (stejně jako 80 % kuvajtského letectva) do sousední Saúdské Arábie nebo na ostrov Bahrajn. Kuvajt nebyl zmobilizován k válce, přestože Saddám neustále vyhrožoval.
Kdykoli to bylo možné, Kuvajťané kladli zuřivý odpor, dokonce založili podzemní hnutí odporu, i když bylo většinou nevycvičené a neschopné. Ve snaze zajmout kuvajtského emíra Iráčané zaútočili na Dasmanův palác, přestože emír již odešel. Emírův bratr byl zabit, když více než 12 hodin vedl obranu paláce v přesile celé irácké divize. Jeho tělo bylo položeno před tank a přejeto.
Irák okupoval Kuvajt mezi srpnem 1990 a lednem 1991 – a bylo to brutální.
V té době se irácké síly dopustily nejméně šestnácti zločinů proti zákonům ozbrojeného konfliktu, jak jsou uvedeny v Ženevské a Haagské úmluvě. Mezi tyto zločiny patří provozování nejméně dvou desítek mučíren jen v Kuvajt City, které mučily civilisty až k smrti a znetvoření. Kuvajtské ženy byly drženy jako rukojmí a opakovaně znásilňovány. Irácké okupační síly zabily nejméně 1 082 kuvajtských civilních nebojujících osob, včetně žen, dětí a mentálně postižených. Poté nastražily zařízení na ropné vrty, aby v případě napadení explodovaly.
Koaliční síly začaly vyhánět Iráčany z Kuvajtu až v lednu 1991, po termínu stažení stanoveném OSN na 15. ledna. Jakmile se koaliční a irácké síly setkaly v poli, Iráčané se dopustili dalších válečných zločinů. Mimo jiné předstírali, že se vzdávají americké námořní pěchotě, a pak na ni zahájili palbu. Iráčané se převlékali za civilisty a pak přepadávali koaliční síly. Iráčtí vojáci také mučili válečné zajatce.
USA nemohly zabránit tomu, aby Irák napadl Saúdskou Arábii.
Krátce po irácké invazi do Kuvajtu přijala OSN rezoluce, které ji odsoudily, vyzvaly k odsunu iráckých vojsk a anulovaly iráckou anexi. Začal Pouštní štít, kdy USA a koalice šest měsíců budovaly letecké a námořní síly v regionu, prosazovaly blokádu Iráku ze strany OSN a sankce uvalené Spojenými státy. Do vybudování by však irácké síly snadno překonaly saúdskou obranu. Proč Saddám neprosadil svou převahu okamžitě, není známo.
Irácké síly vtrhly do Saúdské Arábie v lednové bitvě o Chafdží v roce 1991 a město dobyly v noci na 29. ledna. V té době však již bylo příliš pozdě. Koaliční síly měly více než dost vojáků a techniky, aby Iráčany odrazily. Útoky odrazila americká námořní pěchota, armádní rangers a koaliční letadla a město bylo brzy znovu dobyto saúdskými a katarskými silami, podporovanými americkým letectvem.
Koalice vybudovala falešné základny a jednotky, aby Iráčany oklamala a přiměla je bránit nesprávnou oblast.
Koalice použila podvodné buňky, aby vytvořila dojem, že se chystá zaútočit v blízkosti kuvajtského „podpatku boty“, na rozdíl od skutečně realizované strategie. Armáda zřídila FOB Weasel poblíž opačného konce kuvajtské hranice, což byla síť falešných táborů obsazených pouze několika desítkami vojáků. Pomocí počítačem řízených vysílaček se předávaly zprávy mezi fiktivními úseky velitelství. Používaly se generátory kouře a reproduktory přehrávající předem nahrané zvuky tanků a nákladních aut, nafukovací Humvee a vrtulníky.
Generál Norman Schwarzkopf velel silám větším a složitějším než invaze v Den D za druhé světové války a nechtěl vést pozemní válku.
„Stormin‘ Norman“, jak se mu začalo říkat, byl vysoce vyznamenaný a uznávaný veterán vietnamské války. Velel koalici 670 000 příslušníků z 28 zemí spolu s kombinovanými námořními a leteckými silami, přičemž 425 000 vojáků pocházelo ze Spojených států. Podle svých pamětí realizoval svůj operační plán na obranu Saúdské Arábie a vyhnání Iráku z Kuvajtu s využitím doktríny generála Colina Powella (tehdejšího předsedy sboru náčelníků štábů) o drtivé síle a začlenil do něj Montgomeryho taktiku pouštních obrněnců z druhé bitvy u El-Alameinu za druhé světové války, to vše ve snaze minimalizovat ztráty na obou stranách.
„Nesnáším válku. Absolutně nenávidím válku,“ řekl jednou. „Když válka začala, doufali jsme, že se vzpamatují a hned přestanou,“ řekl. „Po 38 dnech jsme se dostali do bodu, kdy jsme mohli zahájit pozemní válku, a do té doby se nestáhli.“ Pozemní válka po zahájení trvala pouhých 100 hodin, než Irák kapituloval.
Pouštní bouře byla relativně levná válka.
Přestože hlavním dodavatelem byly Spojené státy, 39 zemí přispělo koalici nějakým významným způsobem lidmi a/nebo materiálem. Ano, tam dole je Afghánistán v modrém.
Ministerstvo obrany USA odhadlo náklady na válku v Zálivu na 61 miliard dolarů. Kuvajt, Saúdská Arábie a další státy Perského zálivu uhradily 36 miliard dolarů, zatímco Německo a Japonsko 16 miliard dolarů. Přesto byla Pouštní bouře v poměru k hrubému domácímu produktu (0,3 %) nejlevnější válkou v historii USA. Větší náklady na válku pro region byly pravděpodobně vyšší než 676 miliard dolarů.
Saddám Husajn vyhlásil džihád proti USA.vedené koalici.
Saddám začal v iráckých médiích působit více islámským, náboženským dojmem, ukazoval se, jak se modlí v mešitách a podporuje palestinskou věc, a doufal, že válku přetvoří v boj proti západnímu imperialismu a izraelským intrikám.
Plán nevyšel. Šejk Abdul-Azíz bin Baz, přední saúdský vykladač islámského práva, označil Saddáma Husajna za „nepřítele Boha“.
Pouštní bouře pomohla zajistit prezidentství Billa Clintona.
Již irácká invaze způsobila více než dvojnásobné zdražení ropy, což vedlo k celosvětové recesi v 90. letech a porážce George H. W. Bushe z rukou Billa Clintona v prezidentských volbách v roce 1992, přestože byl populárním a úspěšným válečným prezidentem. Volební tým Billa Clintona proslul termínem „It’s the economy, stupid“ (Je to ekonomika, hlupáku) jako mantrou své kampaně.
Irák používal ropu jako zbraň.
Dým z hořících ropných polí měl narušit činnost koaličních letadel a teplo z požárů mělo zpomalit postup koaličních vojsk. Iráčtí bojoví ženisté vykopali zákopy naplněné ropou a zapálili je, aby zpomalili postup koalice, a vylili ropu do Perského zálivu ve snaze zabránit americké námořní pěchotě v obojživelném vylodění. Odhady množství irácké ropy uniklé do Perského zálivu se pohybují v rozmezí 4 až 11 milionů barelů, což je několikanásobek ropné skvrny Exxon Valdez, a na saúdskoarabském pobřeží nebyla nikdy uklizena. Irákem založených 610 ropných požárů zničilo 85 % kuvajtských ropných vrtů. Celkové množství spálené ropy se odhaduje na 1 miliardu barelů v hodnotě 2,8 miliardy dolarů.
Ropné požáry zničily letoun C-130 saúdského královského letectva (RSAF), přičemž zahynulo 92 senegalských vojáků a 6 členů saúdské posádky. Umožnily jednotkám irácké republikánské gardy získat náskok před Američany v bitvě na fázové linii Bullet, což bylo jedno z mála iráckých vítězství ve válce.
Izrael měl třetí největší počet obětí, přestože nebyl ve válce.
Irák vypálil na Izrael rakety Scud ve snaze vtáhnout zemi do konfliktu, což by přinutilo mnoho arabských států v koalici vybrat si mezi stažením nebo bojem po boku Izraele, přičemž ani jedno nebylo pro Araby lákavé. V reakci na to USA a Nizozemsko vyslaly do Izraele a Turecka raketové prapory Patriot, aby zabránily Izraeli v odvetě (Válka v Perském zálivu znamenala první zachycení střely ve vzduchu).
Sedmdesát čtyři Izraelců zemřelo, když Irák vypálil rakety Scud směrem na Tel Aviv. Mnoho z nich zasáhlo tel avivskou čtvrť Ramat Gan, která byla kupodivu čtvrtí iráckých emigrantů. Kupodivu pouze tři Izraelci zemřeli na následky střel – ostatní zemřeli na infarkt nebo podobná onemocnění v důsledku bombardování. Irák v průběhu války vypálil na Izrael a Saúdskou Arábii přibližně 88 raket Scud.
Letecká válka byla jednou z nejmasivnějších a nejúčinnějších leteckých kampaní vůbec.
Irácké letectvo bylo téměř zcela zničeno a nikdy nebylo plně efektivní. Koalice masivně nasadila více než 3 000 letadel, což vedlo k termínu stažení 15. ledna. Jednalo se o největší letecký přesun v historii, který předčil i berlínský letecký přesun. Americké letectvo podniklo počínaje 17. lednem 1991 více než 100 000 vzletů (leteckých misí) a svrhlo více než 88 500 tun bomb.
Iráčané ztratili 38 letounů MiG koaličním letectvem, zatímco zbytek raději uprchl do Íránu, než aby byl sestřelen. Tam byly zajaty a drženy několik let a Írán si letouny ponechal. Koaliční laserem naváděné „chytré bomby“ přesto způsobily stovky civilních obětí, dokonce zasáhly civilní protiletecký kryt a poté zasáhly civilní čtvrť al-Fallujah v Bagdádu. Když do oblasti po bombardování přispěchali příbuzní a první pomocníci, byli bombardováni také.
Jeden americký pilot byl po válce 18 let považován za nezvěstného.
Koaliční síly v průběhu války zajaly přibližně 70 000 Iráčanů. Na konci války bylo známo, že Irák zadržoval celkem 26 spojeneckých zajatců: 22 Američanů, dva Brity, jednoho Itala a jednoho Kuvajťana. Předpokládá se také, že Irák unesl 30-40 000 kuvajtských civilistů. Podle plukovníka námořní pěchoty Jima Acreeho Iráčané dodržovali Ženevskou konvenci „celých 20 minut“. Američtí váleční zajatci byli mučeni, biti a hladoví. Mnozí z těchto válečných zajatců se násilně objevili v irácké propagandě.
Podplukovník amerického námořnictva Scott Speicher zůstal ještě několik let poté nezvěstný v akci poté, co byl jeho FA-18 Hornet sestřelen nad Irákem a jeho letecká kombinéza byla nalezena poblíž místa havárie. Speicherovy ostatky se našly v roce 2009 a vrátily se domů.
„Naše námořnictvo nikdy nevzdá pátrání po svém kolegovi, bez ohledu na to, jak dlouhé nebo obtížné toto pátrání může být,“ uvedl tehdy v prohlášení admirál Gary Roughead, náčelník námořních operací. „Jsme nesmírně vděční kapitánu Speicherovi a jeho rodině za oběť, kterou přinesli pro náš národ, a za příklad síly, který nám všem dali.“
Prezident Bush netlačil na Bagdád, aby dodržel mandát OSN.
Prezident Bush chtěl udělat jen to, co schválila Rada bezpečnosti OSN. Koaliční síly vyhnaly iráckou armádu z Kuvajtu do 27. února a prezident Bush zastavil všechny útočné operace. To bude kontroverzní až do prezidentství jeho syna George W. Bushe, kdy jsme se naučili respektovat starší.
„Kdybychom obsadili celý Irák,“ prohlásil gen. Norman Schwarzkopf napsal ve svých pamětech, „byli bychom jako dinosaurus v dehtové jámě – stále bychom tam byli a náklady na tuto okupaci bychom nesli my, nikoliv OSN“. V roce 2007 Colin Powell poznamenal: „V posledních měsících se mě nikdo neptá, proč jsme nešli do Bagdádu. Docela dobře teď chápu, proč by se na Bagdád mělo vždy pohlížet s určitými výhradami.“
V roce 1991 zemřelo na infekci HIV více Američanů než v operaci Pouštní bouře.
Odhaduje se, že v konfliktu zahynulo 100 000 iráckých vojáků, zatímco Spojené státy měly v regionu pouze 383 mrtvých. Rok 1991 byl vrcholem epidemie HIV/AIDS, neboť počet nakažených se oproti předchozímu roku zvýšil o 15,3 %. HIV/AIDS byl v tomto roce devátou nejčastější příčinou úmrtí v USA, zemřelo na něj 29 850 Američanů. Do roku 1993 se počet nakažených a zemřelých na HIV/AIDS zdvojnásobí.
První válka v Perském zálivu přinesla vzestup kabelového zpravodajství, a tím i kabelové televize.
Mediální pokrytí bylo velmi omezené, protože koaliční velitelé se obávali, že hrůzy války povedou k dalšímu vietnamskému syndromu, kdy obrazové materiály obrátí veřejnost proti válce obecně. Pentagon poskytoval pravidelné brífinky, ale jen málo novinářů smělo navštívit frontu. Satelitní technologie zároveň umožňovala živé videozáznamy raket odpalovaných z letadlových lodí a náletů na irácké cíle, zatímco technologie kamer s nočním viděním dodávala válce futuristický, téměř videoherní ráz. Tak moc, že se jí začalo přezdívat „válka s Nintendem“.
Ptáci pokrytí olejem, koaliční válečné brífinky, videa sestřelených raket do komínů a okamžité reakce kuvajtských a saúdských civilistů – to vše vytvářelo skvělé televizní záběry. Hlavním tahounem sledovanosti CNN se stalo živé zpravodajství z hotelu v centru Bagdádu, které jako jediné vysílalo válku 24 hodin denně. Vzhledem k tomu, že CNN byla dostupná pouze prostřednictvím kabelové televize, došlo k prudkému nárůstu předplatného a placená televize se stala trvalou součástí amerického života, což byl první krok k ukončení nadvlády „velké trojky“ stanic ABC, NBC a CBS.
USA podporovaly povstání proti Saddámovu režimu.
Prezident Bush ve svých projevech naznačil, že USA budou podporovat frakce bojující proti iráckému baasistickému režimu. V roce 1991 začalo v jižním Iráku šíitské povstání, které však USA ani koaliční síly vojensky nepodpořily – dokonce umožnily prorežimním vrtulníkům povstání brutálně potlačit – navzdory jižní bezletové zóně. Na severu Iráku kurdští bojovníci uspořádali vlastní povstání, ale protože jim USA nepomohly, iráčtí generálové zůstali loajální a Kurdy zmasakrovali.
Saddám Husajn se veřejně omluvil za invazi do Kuvajtu
Tak nějak. Irácký ministr informací Mohammad Said al-Sahhaf (který se během invaze do Iráku v roce 2003 stal známým jako „Komický Alí“ nebo „Bagdádský Bob“), který také v roce 2003 oznámil, že v Bagdádu nejsou žádné americké jednotky, protože americká vojska rychle obsadila většinu města, přečetl prohlášení:
„Omlouváme se za to, co se vám stalo v minulosti,“ přečetl za iráckého diktátora. „Oddaní a svatí bojovníci v Kuvajtu se setkali s iráckými protějšky“ pod jejich společným tvůrcem proti „nevěřícím armádám“ „Londýna, Washingtonu a sionistické entity.“
Jestli jsme se něco naučili, tak to, že si máme dávat pozor na to, koho nazýváme slabochem.“
DALŠÍ PŘÍSPĚVKY OD MY JSME MOCNÍ:
17 divokých faktů o válce ve Vietnamu
15 nezapomenutelných fotografií z operace Pouštní bouře
Tenkrát, když americká armáda ukradla ruský vrtulník pro CIA
We Are The Mighty (WATM) se snaží sloužit vojenské komunitě autentickou zábavou a originálním obsahem. Díky týmu vojenských veteránů a civilních příznivců armády nabízí WATM prvotřídní originální a kurátorské videoprogramy všech žánrů, stejně jako fotografie, příběhy, kvízy, seznamy a mnoho dalšího. Více informací najdete na stránkách We Are the Mighty.
Zobrazit celý článek