Wyman se učil hrát na klavír od 10 do 13 let. Rok po svatbě 24. října 1959 s osmnáctiletou bankovní úřednicí Diane Coryovou si koupil na splátky elektrickou kytaru Burns za 52 liber (v přepočtu 1 206 Kč v roce 2019), ale nebyl spokojen s jejími pokroky. Na baskytaru přešel poté, co ji slyšel na koncertě Barrona Knighta. Bezpražcovou elektrickou baskytaru vytvořil odstraněním pražců na použité britské baskytaře Dallas Tuxedo a v roce 1961 na ni hrál v kapele The Cliftons z jižního Londýna.
Používal umělecké jméno Lee Wyman (později Bill Wyman), přičemž si vzal příjmení přítele, s nímž v letech 1955-1957 vykonával státní službu v Královském letectvu. V srpnu 1964 si právně změnil příjmení na Wyman.
The Rolling Stones a vedlejší projekty z 80. let minulého stoletíUpravit
Když mu bubeník Tony Chapman řekl, že rhythm and bluesová skupina Rolling Stones potřebuje basistu, zúčastnil se konkurzu a 7. prosince 1962 byl přijat jako nástupce Dicka Taylora. Na kapelu zapůsobil jeho nástroj a zesilovače (jeden z nich si Wyman sám upravil). Wyman byl nejstarším členem skupiny.
Kromě hry na baskytaru Wyman často poskytoval doprovodné vokály na prvních deskách a do roku 1967 také na koncertech. Napsal a nazpíval hlavní vokál ve skladbě „In Another Land“ z alba Their Satanic Majesties Request, která byla vydána jako singl a připsána výhradně Wymanovi, čímž se stala jeho prvním oficiálním sólovým singlem. Tato píseň je jednou ze dvou Wymanových skladeb vydaných skupinou Rolling Stones; druhou je „Downtown Suzie“. (nazpívaná Mickem Jaggerem) na albu Metamorphosis, sbírce nahrávek Rolling Stones. Název „Downtown Suzie“ vybral jejich někdejší manažer Allen Klein bez konzultace s Wymanem nebo kapelou. Původní název byl „Sweet Lisle Lucy“, pojmenovaný podle Lisle Street, ulice ve čtvrti červených luceren v londýnském Soho.
Wyman měl blízko k Brianu Jonesovi; s Jonesem obvykle sdíleli společné pokoje, když byli na turné, a často spolu chodili do klubů. S Jonesem se spolu scházeli i v době, kdy se Jones od kapely distancoval. Když se Wyman dozvěděl o Jonesově smrti, byl rozrušen a byl jedním ze dvou členů kromě Wattse, kteří se v červenci 1969 zúčastnili Jonesova pohřbu. Wyman se také přátelil s kytaristou Mickem Taylorem. Stejně jako ostatní členové Rolling Stones s Taylorem spolupracoval od jeho odchodu z kapely v roce 1974.
Wyman si po celý život vedl deník, který si začal psát už v dětství a použil ho při psaní své autobiografie Stone Alone z roku 1990 a knihy Rolling with the Stones z roku 2002. V knize Stone Alone Wyman tvrdí, že spolu s Brianem Jonesem a bubeníkem Charliem Wattsem složil riff písně „Jumpin‘ Jack Flash“. Wyman uvádí, že skladba „(I Can’t Get No) Satisfaction“ byla vydána jako singl až po hlasování v kapele v poměru 3:2: Wyman, Watts a Jones hlasovali pro, Jagger a Keith Richards byli proti, protože se domnívali, že není dostatečně komerční.
Wyman hrál také na albu The London Howlin‘ Wolf Sessions, vydaném v roce 1971, s Howlin‘ Wolfem, Ericem Claptonem, Charlie Wattsem a Steviem Winwoodem, a na albu Jamming with Edward, vydaném v roce 1972, s Ry Cooderem, Nicky Hopkinsem, Jaggerem a Wattsem. Hrál na baskytaru nejméně ve dvou skladbách alba „I Can Tell“ Johna P. Hammonda z roku 1967
V červenci 1981 se Wymanův sólový singl „(Si Si) Je Suis un Rock Star“ stal v mnoha zemích hitem první dvacítky. V roce 1981 také Wyman složil soundtrack k albu Green Ice ke stejnojmennému filmu Ryana O’Neala a Omara Sharifa. V polovině 80. let složil hudbu ke dvěma filmům italského režiséra Daria Argenta:
Wyman se v roce 1987 objevil ve filmu Jezte bohaté. Produkoval a hrál na několika albech skupiny Tucky Buzzard.
Po turné Steel Wheels/Urban Jungle Tours skupiny Rolling Stones v letech 1989-90 Wyman skupinu opustil; své rozhodnutí oznámil v lednu 1993. Rolling Stones pokračovali v nahrávání a koncertování s Darrylem Jonesem na baskytaru.
Dne 24. října 2012 Stones oznámili, že na koncertech v Londýně (25. a 29. listopadu) a Newarku (13. a 15. prosince) by se k nim na pódiu měli připojit Wyman a Mick Taylor. Richards dále uvedl, že Jones bude dodávat baskytaru po většinu vystoupení. Na prvním londýnském koncertě 25. listopadu hrál Wyman ve dvou skladbách za sebou: „It’s Only Rock ‚n Roll“ a „Honky Tonk Women“. Později prohlásil, že nemá zájem připojit se ke kapele na dalších koncertech turné v roce 2013.
Pozdější činnostUpravit
Wyman byl porotcem 5. ročníku Independent Music Awards na podporu kariéry nezávislých umělců.
Dne 25. října 2009 vystoupil Wyman na reunionovém koncertu se skupinou Faces, kde stejně jako předtím v letech 1986 a 1993 zastoupil zesnulého Ronnieho Lanea.
Dne 19. dubna 2011 vydal pianista Ben Waters album k poctě Iana Stewarta s názvem Boogie 4 Stu. Wyman na něm hrál ve dvou skladbách: „
Magazín The New York Times 25. června 2019 zařadil Billa Wymana mezi stovky umělců, jejichž materiál byl údajně zničen při požáru společnosti Universal v roce 2008
.