ROOSEVELT, THEODORE, (pravnuk Archibalda Bullocha, synovec Roberta Barnwella Roosevelta, tchán Nicholase Longwortha), viceprezident a 26. prezident Spojených států; narozen 27. října 1858 v New Yorku; soukromě se učil; v roce 1880 absolvoval Harvardovu univerzitu; vystudoval práva; cestoval do zahraničí; člen shromáždění státu New York v letech 1882-1884; přestěhoval se do Severní Dakoty a žil na svém ranči; v roce 1886 se vrátil do New Yorku; prezidentem Benjaminem Harrisonem jmenován členem Komise pro státní službu Spojených států amerických v letech 1889-1895, kdy rezignoval a stal se prezidentem newyorské Rady policejních komisařů; na tuto funkci rezignoval poté, co jej prezident William McKinley jmenoval náměstkem ministra námořnictva 1897-1898, kdy odstoupil, aby mohl vstoupit do války se Španělskem; zorganizoval první pluk dobrovolnické kavalerie Spojených států, lidově známý jako Rooseveltovi drsní jezdci; guvernér státu New York 1899-1900; v roce 1900 zvolen viceprezidentem Spojených států na kandidátce republikánů v čele s Williamem McKinleym a 4. března 1901 byl inaugurován; po smrti prezidenta McKinleyho 14. září 1901 se stal prezidentem Spojených států; zvolen prezidentem Spojených států v roce 1904, inaugurován 4. března 1905 a funkci vykonával do 3. března 1909; neúspěšný kandidát Pokrokové strany na prezidenta Spojených států v letech 1912 a 1916; věnoval se literární činnosti; zemřel v Oyster Bay v okrese Nassau, N.Y.Y., 6. ledna 1919; pohřben na hřbitově Young’s Memorial Cemetery.