V knize Bloodlines: Autor John Piper tvrdí, že miluje reformovanou teologii tak, jako by miloval obraz své ženy. Piper tím chce říci, že nemiluje obraz své ženy jako takový. Nemiluje inkoust na papíře ani pixely na obrazovce. Miluje spíše obraz, protože je přesným zobrazením ženy, kterou miluje. Podobně když Piper říká: „Miluji reformovanou teologii“, myslí tím, že zjevuje Boha v tom smyslu, že „je to nejlepší složený, z Bible vydestilovaný obraz Boha, jaký existuje“ (s. 130). Stručně řečeno, nemiluje doktríny na papíře, ale Boha, kterého tyto doktríny popisují.
Myslím, že je to užitečný způsob, jak mluvit o jakékoli doktríně, ale zejména o doktrínách reformované teologie. Přesto tu opět přichází ta otázka:
Co je to reformovaná teologie? Co je to ten „biblicky destilovaný obraz Boha“, o kterém Piper mluví?“
Rad bych na tuto otázku odpověděl, a přesto s ní zápasím. Vysvětlení reformované teologie zabere jen několik stránek, ale může zabrat i knihovny. Představit ji v hodině nedělní školy mi může trvat 15 minut, ale někomu může trvat 15 let, než ji přijme. Důvodem, proč může být reformovaná teologie tak obtížně uchopitelná, je zčásti to, že jde o téma, které od nás vyžaduje jak širokou znalost dějin vykoupení, tak i znalost klíčových biblických pasáží. Bez obojího je těžké dosáhnout velkého pokroku.
Nehledě na to se stále rád pokouším na tuto otázku odpovědět, protože věřím, že dobré porozumění reformované teologii může prohloubit naši radost z Boha. I když to říkám, jsem si vědom toho, že studium reformované teologie může vyvolat nemalé zděšení, zejména zpočátku. Mně se to určitě stalo. Ačkoli jsem reformovanou teologii neznal podle jména, když jsem poprvé uvažoval o tom, co učí, jednou jsem zklamaně hodil knihu Johna Pipera Budoucí milost na zeď svého pokoje.
Nebudu se zde tedy pokoušet vyčerpávajícím způsobem vysvětlit reformovanou teologii, ale pokusím se vám ji představit ve čtyřech bodech.
Vděční dědicové reformace
Ti, kdo přijímají reformovanou teologii, se považují za dědice církevních reforem, které proběhly kolem roku 1500 (a později). Reformace začala rostoucí touhou ukázat římskokatolické církvi její chyby a ozdravit ji. Ve skutečnosti si v době, kdy píši tyto řádky, mnozí protestanti na celém světě připomínají 500. výročí reformace, které je označeno datem 31. října 1517, kdy Martin Luther slavně přibil svých 95 tezí na dveře kostela v německém Wittenbergu.
Nakonec však to, co začalo jako pokus především o reformu stávající církve, vedlo k úplnému odtržení od římskokatolické církve. Tento odklon od římskokatolické církve stál u zrodu protestantských denominací, odštěpení, které vyústilo v mnoho odštěpení. A i když je šíření křesťanských denominací v některých ohledech nežádoucí, ti, kdo přijímají reformovanou teologii, si hluboce váží věřících žen a mužů, kteří žili v době reformace a kteří pracovali na reformě církve, často za cenu velkých osobních ztrát. Martin Luther, stejně jako každý věřící, měl hluboké chyby (viz tento článek), ale Bůh si jeho i mnohé další mocně použil.
Pět solí
Reformovaná teologie se hlásí k pěti velkým solím, které vzešly z reformace (sola je latinsky „sám“). Těchto pět solí zní:
Sola Scriptura Pouze Písmo
Sola Christus Pouze Kristus
Sola Gratia Pouze milost
Sola Fide Pouze víra
Soli Deo Gloria Pouze ke slávě Boží
V knize Bloodlines Piper splétá základní význam těchto jednotlivých frází do jednoho jednotného významu výrokem:
Ne každý však na toto tvrzení vysloví srdečné „amen“: „Boží ospravedlnění hříšníků je pouze z milosti, pouze skrze víru, pouze kvůli Kristu, pouze k Boží slávě, pouze na základě autority Písma“ (str. 131). Reformační sóla přišla přes a proti tomu, co bychom mohli nazvat „antisóly“. Tyto antisóly byly běžným učením církve před reformací a na mnoha místech se bohužel stále vyučují, ať už přímo, nebo nepřímo. Antisóly by mohly vypadat asi takto:
Písmo plus církevní dogmata
Kristus plus jeho matka, kněží a svatí
Milost plus svátosti
Víra plus konání dobrých skutků
K Boží slávě plus lidské schopnosti
Podobně jako Piperovo prohlášení se pokusím tyto antisóly splést do jedné sjednocující věty: „
Doufám, že je jasné, že tyto antisóly se rovnají tomu, co Pavel nazývá „jiným evangeliem“ (Galatským 1,6 a násl.). Antisóla nám nenabízejí dobrou zprávu o dokonaném Kristově díle pro naše spasení. Místo toho nám říkají, abychom se hodně snažili a dělali, co je v našich silách, a přitom si připevňovali závaží na kotníky. Pouze evangelium nás napravuje před Bohem.
Učení o milosti
Ti, kdo přijímají reformovanou teologii, vidí v Písmu učení, které se často nazývá „pět bodů kalvinismu“ nebo „učení o milosti“. Tyto nauky jsou způsobem, jak hovořit o vztahu mezi Boží svrchovaností a lidskou odpovědností, zejména při spasení.
Tyto body se často vysvětlují pomocí zkratky TULIP, která znamená: „TULIP“:
Total depravity
Unconditional election
Limited atonement
Irresistible grace
Perseverance of the saints
Nikdo neví, kdy byla tato zkratka poprvé použita, ale k seskupení těchto myšlenek došlo poprvé na počátku 16. století. Příběh vypadá následovně. Skupina duchovních silně ovlivněných učením Jakuba Arminia vypracovala teologický dokument nazvaný Remonstrance, který měl pět bodů. (Právě od Jakuba Arminia pochází název arminián, stejně jako od jména Jana Kalvína pochází název kalvinista). Pět bodů Remonstrance bylo vlastně kritikou kalvinistického učení. O několik let později jiná skupina duchovních vypracovala kalvinistickou odpověď na Remonstranci, která měla rovněž pět bodů. Tato kalvinistická odpověď je známá jako Dortské kánony. TULIP z větší části používá jiný slovník než pět bodů Dortských kánonů, ale myšlenky jsou stejné.
Za několik týdnů napíšu delší příspěvek o tom, jak by se měl TULIP chápat (zde), ale myslel jsem, že v tomto stručném úvodu do reformované teologie bude užitečné jednoduše zmínit, co tato zkratka znamená, a něco z její historie.
Substanciální kontinuita mezi Starým a Novým zákonem?“
Timothy Keller a D. A. Carson jsou spoluzakladatelé The Gospel Coalition, služby, která se snaží pomáhat církvím věrně předávat evangelium a vzdělávat křesťanské vedoucí. Služba se považuje za „široce reformovanou“. Tím, že říkají, že jsou „široce reformovaní“, narážejí na rozdíly, které tito dva zakladatelé představují, přičemž jeden z nich je svým přesvědčením baptista (Carson) a druhý presbyterián (Keller). Stejné rozdíly jsou patrné u Charlese Spurgeona (baptista) a Jonathana Edwardse (presbyterián). Tyto rozdíly mezi široce reformovanými lidmi ilustrují, proč jsem za nadpis této části uvedl otazník; někteří vidí podstatnou kontinuitu mezi Starým a Novým zákonem, jiní nikoli. Dovolte mi, abych se vrátil k vysvětlení.
Možná bychom mohli křesťany, kteří přijímají reformovanou teologii v její plnosti, nazvat „plně reformovanými“ – tedy těmi, kteří jsou reformovaní s velkým „R“ (do této kategorie by mohli patřit presbyteriáni). Naopak ty, kteří nejsou plně reformovaní, bychom mohli nazývat reformovanými s malým „r“ (reformovaní baptisté).
Rozdíl mezi těmito dvěma skupinami souvisí s mírou kontinuity či diskontinuity, kterou každá skupina vidí mezi Starým a Novým zákonem. Presbyteriánská teologie má tendenci vidět větší kontinuitu mezi zákony (i když samozřejmě ne úplnou kontinuitu), zatímco reformovaná baptistická teologie má tendenci vidět větší diskontinuitu mezi zákony (i když samozřejmě ne úplnou diskontinuitu).
Jednou konkrétní oblastí, v níž se to projevuje, je to, jak velkou kontinuitu vidí jednotlivé skupiny mezi Božím lidem ve Starém zákoně (Izrael) a Božím lidem v Novém zákoně (církev). Drobné rozdíly zde vedou k tomu, že každá skupina chápe křest jinak. Pravděpodobně jste věděli o rozdílech mezi baptisty a presbyteriány ohledně křtu – presbyteriáni praktikují křest dětí a baptisté křtí pouze dospělé věřící – ale možná jste si nebyli vědomi některých souvislostí, které k tomuto rozdílu vedou.
.