Vztah Ofélie k Hamletovi V Shakespearově Hamletovi, přestože Hamlet lhal a využíval Ofélii pro své dobro, byl do ní skutečně zamilovaný. V průběhu hry si můžeme všimnout dramatické změny od začátku do konce, pokud jde o Hamletův vztah k Ofélii. Na začátku hry vidíme, že Hamlet k Ofélii něco cítí, ale pak ho vidíme, jak s ní mluví nahlas a začne své city k ní popírat. Vidíme, jak Hamlet píše Ofélii milostné dopisy, v polovině hry, kdy Ofélie začíná šílet, vzpomíná na Valentýna a na to, jak ji Hamlet zradil. Na konci hry, když Hamlet zjistí, že Ofélie je mrtvá, se čtenáři dozvídají, že Hamlet byl do Ofélie skutečně zamilovaný, když se přizná, že …zobrazit další obsah…
Ofélii bez jejího vědomí využíval. Tím, že Hamlet psal Ofélii milostné dopisy, si myslel, že až lidé zjistí, že je „blázen“, budou si myslet, že to má co do činění s Ofélií. ‚Pochybuješ, že hvězdy jsou oheň; pochybuješ, že se slunce pohybuje; pochybuješ, že pravda je lhář; ale nikdy nepochybuj, že miluji. ‚Ó milá Ofelie, je mi zle z těch čísel; nemám umění počítat své stesky: ale že tě miluji nejvíc, ó nejvíc, tomu věř. Adieu. ‚Tvá navždy nejdražší paní, dokud tento stroj je mu, HAMLET. ‚ (2. dějství, 2. scéna) Když Polonius čte dopis, poskytuje to jasný důkaz, že Hamlet je skutečně vášnivě zamilován do Ofélie, stejně jako ji využíval. Když se Hamlet vydá za Ofélií, dokazuje to, že Hamlet Ofélii skutečně důvěřuje, protože tajně ví, že to půjde říct Poloniovi, a proto by se zvěst o jeho šílenství rychleji rozšířila. “ Můj pane, když jsem šila ve své komnatě, přišel přede mne lord Hamlet, s rozhalenkou, bez klobouku na hlavě, s punčochou zkaženou, bez podvazků a spuštěnou až ke kotníku, bledý jako košile, s koleny, jež se o sebe klepou, a s pohledem tak žalostným, jako by byl vypuštěn z pekla, aby mluvil o hrůzách.“ (2. dějství, 1. scéna) Když Hamlet vymýšlel plán, použil způsob, jak Ofélii skutečně říct, že ji miluje. Když jde Ofélie o Hamletovi říct Poloniovi, ten jí odpoví: „Šílená z lásky tvé!“. (2. dějství, 1. scéna) …zobrazit další obsah…
“ Zítra je svátek svatého Valentýna, Všeho dopoledne čas, A já služka u tvého okna, Abych byla tvým Valentýnem. Vstal tedy, oblékl si šaty, a dveře do komnaty zatloukl, vpustila ho služebná, aby ven už nikdy žádná služebná neodešla“. (4. dějství, 5. scéna) Hamlet slíbil, že si Ofélii vezme, pokud se spolu vyspí, ale jakmile se spolu vyspí, svůj slib poruší a nevezme si ji, protože už není panna. To ukazuje, že ji Hamlet v minulosti využil pro své dobro. Předtím Hamlet říká Ofélii: „Kdysi jsem tě miloval“ (3. dějství, 1. scéna) a Ofélie odpovídá: „Vskutku, můj pane, přiměl jsi mě k tomu, abych tomu věřila“. V této scéně Hamlet popírá, že by kdy Ofélii miloval. Ofélie s ním mluví, jako by měl mnohem vyšší společenské postavení než ona, což ukazuje, že jsou ze zcela odlišných světů. Hamlet Ofélii odpovídá slovy: „Neměla jsi mi věřit, neboť ctnost nemůže tak naočkovat náš starý stav, ale my si na ní pochutnáme. I lov’d not you.“ (3. dějství, 1. scéna) Tento citát ukazuje, že Hamlet skutečně lituje svého rozhodnutí nechat Ofélii odejít, protože předtím sice říká, že ji kdysi miloval, ale nyní říká, že k ní nikdy nic necítil. Zde vidíme, jak Hamlet sám sebe zpochybňuje, pokud jde o jeho city k
.