Ve společném prohlášení, které bylo následně zveřejněno, vyzvali k ukončení konfliktů zuřících na Blízkém východě a k ukončení pronásledování křesťanů v regionu, „v zemi, kde byla naše víra poprvé rozšířena a kde žijí od dob apoštolů spolu s dalšími náboženskými společenstvími.“
V souvislosti se schizmatem mezi jejich náboženstvími oba také prohlásili: „Doufáme, že naše setkání může přispět k obnovení této Bohem chtěné jednoty.“
O setkání s ruským patriarchou usiloval Vatikán po celá desetiletí, kdy se papežové snažili zacelit rozpory mezi východní a západní větví křesťanství. Podle analytiků se Františkovi, který prohloubení ekumenických vazeb učinil ústředním bodem svého pontifikátu, podařilo dosáhnout setkání díky složité souhře faktorů.
Analytici poznamenávají, že Putin mohl setkání zablokovat, ale zřejmě dospěl k závěru, že by mohlo vylepšit jeho globální postavení a podkopat snahy Západu izolovat Rusko sankcemi kvůli konfliktu na Ukrajině. Putin se snaží vykreslit Rusko jako ochránce sužovaných křesťanů na Blízkém východě, včetně Sýrie, kde podporuje režim prezidenta Bašára Asada.
Kirill se snaží vylepšit svou image doma po korupčních skandálech, které se točí kolem církevního majetku. Připravuje se také na velký koncil pravoslavných představitelů, který se uskuteční v červnu na řeckém ostrově Kréta. Koncil pořádá jeho rival, konstantinopolský ekumenický patriarcha Bartoloměj, duchovní vůdce pravoslaví. Setkání s Františkem jen posiluje postavení ruského patriarchy.
„Vnímá to tak, že se promítá jako globální pravoslavný vůdce,“ řekl Aristoteles Papanikolaou, spoluzakladatel Centra pravoslavných křesťanských studií na Fordhamově univerzitě. „Je to také způsob, jak globálně promítnout Rusko.“
Kořeny rozkolu mezi Východem a Západem v křesťanství lze vysledovat až ke schizmatu v roce 1054. Východní církve vedené konstantinopolským patriarchou se oddělily od západní církve vedené papežem Lvem IX. a každý z vůdců druhou stranu hněvivě exkomunikoval. Ruští křesťané se dostali pod oběžnou dráhu Konstantinopole.