Existuje nekonečné množství aforismů o lásce a randění, které se nám od malička vštěpují do mozku. Naštěstí je většina z nich nesmysl. Ale nejhorší z nich je představa, že se musíte naučit milovat sami sebe, než budete moci milovat někoho jiného. Proč je to největší blbost? Protože nebere v úvahu historii mentální odlišnosti. Je to obrat bez jakýchkoli nuancí, který slouží k tomu, aby se ti z nás, kteří jsou náchylní cítit se špatně, cítili ještě hůř. Pokud je klíčem ke zdravému vztahu komunikace, pak tato malá falešná zpráva říká, že ti z nás, kteří se třeba nemají rádi za všech okolností, nejsou do konverzace připuštěni a musí vést život bez lásky.
Aha, ne?
Jsem člověk s depresí, co si pamatuji, když už na to mám jazyk. Bylo to ve školce, kdy jsem se dívala na oblohu a ptala se, proč budu vždycky tak trochu „mimo“, ve druhé třídě, kdy se mě moje zamilovanost opakovaně ptala, proč jsem pořád smutná, a na střední škole písničky My Chemical Romance, které ve mně rezonovaly až příliš hluboko. Dospělých příkladů z pozdějšího věku je víc, ale nejsou zdaleka tak vtipné ani tragické. Zvládat náladu na denní bázi je pekelná túra do kopce plná naprosté nejistoty, ale je to něco, čemu jsem začal rozumět. Některé dny je nemožné vstát z postele, zatímco jiné dny mi připomínají, že mám hezký život.
Randění s depresí vstupuje na ošemetné území. Chodit s někým znamená, že se moje břemeno stane na chvíli břemenem někoho jiného, a je těžké pochopit, proč by se někdo chtěl přidat k člověku s depresí právě na tuto jízdu. Někdy budeme nuceni věci předčasně ukončit, budu brečet, odpojím se, budeš si myslet, že jsi to ty, chceš se ještě držet za ruku?“
Náročnou součástí randění s depresí je náročná část randění obecně: Vyznat se tak, abyste se nechtěli upálit. Dlouho jsem se připojovala k Tinderu a Bumble a všem těm stránkám, ke kterým se má člověk připojit jako mladý hipík, jen abych zjistila, že se nikdy nedokážu přinutit k tomu, abych se dostavila na rande, protože se nikdy nedokážu přinutit k tomu, abych skutečně opustila svůj dům. To se stalo nesčetněkrát, zejména pokud jde o jakýkoli závazek zahrnující večer, víkend, kdykoli vyjde slunce, kdykoli zapadne slunce, bary, filmy, restaurace a planetu Zemi. Obzvlášť dobrá jsem se stala ve vymýšlení výmluv (upozornění pro rodinu a přátele: nikdy nedochází k úniku plynu), díky čemuž jsem si kdysi vysloužila přezdívku „Squirmy Shermie“, což měl být, jak předpokládám, roztomilý výraz o tom, že jsem zatracená vločka.
Naopak jsem zjistila, že setkávání s lidmi na místech, která bych normálně stejně obsadila, mi pomáhá zmírnit určité stresy. Chodím hodně na koncerty a navazovat tam rozhovory mi připadalo snazší – je tam společný zájem a nemusím se nutit do setkání s Travisem No-Last-Name v nóbl restauraci. Když se s nějakým týpkem v davu spřátelím, můžeme si po koncertě zajít na skleničku a uvidíme, co z toho bude. Není to dokonalý systém, ale rozhodně se mi osvědčil: koncerty vedly k nachos vedly k pivu vedly ke skutečné romantice.
Pokud jste někdo s depresí, kdo se seznamuje s lidmi online (prozradíte mi své tajemství?), vybírejte si místa, která vám dělají dobře. Místo ovlivňuje náladu, a pokud se cítíte úzkostně, může vám pomoci vybrat si místo schůzky: kavárnu, kterou máte rádi, uklidňující park, místní kobku, cokoli, co vám vyhovuje.
Ačkoli je transparentnost zásadní, říct někomu, že máte deprese, příliš brzy (třeba na prvním rande) asi není nejlepší krok. Příliš mnoho a příliš rychle zabíjí náladu a někdy se to může číst jako trochu praštěné? O tom, jak jsem opustila zemi s úplně cizími lidmi, vám taky vyprávět nebudu, aspoň pak vypadám šíleně a zajímavě. Jednou jsem se odhalila člověku, s nímž jsem cítila opojnou chemii, a po dvou společných filmových dnech jsem měla pocit, že jsem se nemýlila, když jsem ho informovala o svém stavu. Rychle se vypařil s pouhým „teď to nezvládnu“. Není to nic, co by se dalo zvládnout, a on je pitomec, ale nedivím se mu, že si myslel, že mu nabízím těžkou pilulku ke spolknutí. To, co jsem považovala za laskavost, bylo špatně vyloženo – nedorozumění, ke kterému dochází, když někoho pořádně neznáte.
Vaše deprese se netýká nikoho jiného, ale pokud chcete s někým pěstovat vztah, dejte mu nejdřív příležitost poznat vás: Warts-and-all přijde na řadu později, pokud je ten druhý člověk hoden vašich zranitelností. Stigma obklopující duševní zdraví je stále velmi reálné. Možná tento pojem představíte později při seznamování pomocí filmu nebo televizního pořadu a uvidíte, jak vaše osoba zareaguje. Pokud k tomu není otevřený, pravděpodobně se na to vykašle. V nedávné historii jsem se naučil používat seriál You’re The Worst (Jsi nejhorší) – je to nejpřesnější zobrazení deprese, alespoň mé deprese, jaké jsem za poslední dobu viděl, a nejsem sám, kdo si to myslí.
Ale možná nejlepší rada, kterou mám, pokud jde o randění s depresí – a kterou bych si přál, abych si uvědomil mnohem dřív – je, že je v pořádku poslouchat svůj mozek, i když je vám z toho mizerně. Pokud si myslíte, že nejste schopni vážně randit, dejte si prostor, abyste zvládli svou vlastní duševní odlišnost. Ano, může to znamenat, že přijdete o něco úžasného, ale úžasné má tendenci čekat, když je to skutečné. V minulosti jsem přerušila věci, které vypadaly slibně, abych na sobě zapracovala, a ničeho nelituji. Děláš to, co je nejlepší pro tebe i pro toho druhého. Není to rozhovor o nápravě toho, co je špatně – nic není špatně s vámi. Je to učení se, jak se těšit z času stráveného se sebou a jak se těšit z času stráveného se sebou a druhým člověkem.
Největší překážkou je často upřímnost a otevřenost, pokud jde o přijetí pomoci. Jsem člověk s depresí, který je shodou okolností také zamilovaný, a byla to náročná cesta, než jsem se sem dostal. Ale pokud máte dobrého partnera, bude tu pro vás chtít být, a to může být zatraceně děsivé. Trpět o samotě není snadné, ale vyhnete se tak rozpakům a smutku, které přicházejí spolu s vyložením všeho na světlo. Ale hádejte co? Je mnohem snazší být člověkem s někým, kdo vás miluje. Je to naprosto děsivé, ale stojí to za pokus. Koneckonců ve Spojených státech je 18 milionů lidí, kteří trpí depresí, a většina z nich pravděpodobně chodí na rande.
Není tu žádné tajemství, které by bylo třeba odhalit, kromě toho, že chodit na rande je možné a že láska je skvělá.