Ačkoli by se na první pohled zdálo, že účel vzdělávání je jasný a snadno identifikovatelný, myslím, že pokud se zeptáte jen několika lidí ve své sociální síti, zjistíte, že záměr vzdělávání není vůbec jasný.
Účel vzdělávání se v průběhu času vyvíjel. Mírně se také liší podle toho, zda se na něj díváte z pohledu společnosti, vzdělavatele, nebo rodičů.
Rodiče zpočátku využívali vzdělávání jako péči o děti, když se přesunuli z farem do průmyslového pracovního prostředí. Pak šlo o výuku schopností, která jim poskytovala dovednosti a schopnosti, jež jim poslouží v pozdějším životě. V novější době se vzdělávání stalo nástrojem, který je připravoval na konkurenční charakter pracovní síly.
Vychovatelé dříve pracovali na principu přísnosti za všech okolností, protože dětem vnucovali soubor norem a chování. Pak se vyvinulo zaměření na vtisknutí určitých disciplín do dětského mozku. Budoucnost vzdělávání nyní spočívá v tom, o co usilovali velcí učitelé po celé věky – inspirovat děti k učení a využití jejich talentu.
Různé dopady na vzdělávání měla i společnost; zpočátku byla škola řízena náboženskými zájmy, nakonec se stala spíše zájmem vlády nebo politiky a nyní jde ve většině případů o to, aby naši lidé měli výhodu na světové scéně.
Je jasné, že neexistuje jediná formující síla a že rodiče, pedagogové a politici nejsou na stejné vlně, pokud jde o účel školy. Kdyby se tyto účely více přímo sladily, rámec pro to, aby vzdělávání fungovalo skvěle, by byl efektivnější.
Učitelé mohou vést tuto kampaň tím, že přijmou novou pedagogiku.
Vzdělávání 1.0
Předám obsah svým tempem a svým způsobem a vy se budete učit, pokud to dokážete.
Vzdělávání 2.0
Přizpůsobím způsob a to, co učím, tak, aby vám to dalo co největší šanci na úspěch.
Vzdělávání 3.0
Poskytnu vám potřebné zdroje a obsah, abyste se mohli učit, co potřebujete, způsobem, který vám vyhovuje, kdykoli a kdekoli. Poté vám budu k dispozici, abych vám pomohl toto učení užitečně aplikovat.
Aktuálním mistrem světa v hodu oštěpem a jedním z favoritů na zlato na letošních olympijských hrách v Riu je Julius Yego. Pochází z Keni, země, kterou většina z nás pravděpodobně zná především díky divoké přírodě, kávě a dálkovým běžcům. Z 86 keňských olympijských medailí jich 79 získala v běhu, zbývajících sedm v boxu.
Když Yego skončil ve finále oštěpu na olympijských hrách v Londýně v roce 2012 osmý, nikdy neměl trenéra ani lekce. Spíše se učil sám prostřednictvím YouTube.