V posledních třech letech, kdy jsem procházel bouřlivým údolím zhoršujícího se fyzického a duševního zdraví, jsem se přistihl, že neustále hledám jediné řešení celé věci. Jak jsem se již zmínil v dřívějších příspěvcích, tato cesta vlastně začala téměř o deset let dříve, ale po většinu té doby jsem nevědomky věřil nevyslovenému kulturnímu duchovnímu příběhu, že jsem jen duch uvězněný ve fyzickém těle. Nikdy jsem nebral v úvahu fyzické ani duševní faktory, pokud šlo o mé duševní zdraví (já vím, já vím), ale neustále jsem hledal pouze „duchovní“ odpovědi. Uplatňoval jsem snad někde málo víry? Udělal jsem ve svém povolání chybu nebo jsem propásl svou jedinou velkou Boží příležitost? Nekráčel jsem skutečně v Bohu, jak jsem doufal? Nebo ještě hůř, byl jsem prostě jen zlomený?
Odpověď nespočívala v žádné z těchto otázek, ale ve smutné pravdě, že jsem naprosto nepochopil, v čem vlastně spočívá spasení, které jsem přijal.
Víte, my nejsme duchovní bytosti uvězněné ve fyzických tělech, které čekají na propuštění z vězení. To je stará gnostická myšlenka, nikoli novozákonní nebo dokonce hebrejská. Ty i já jsme živé duše.
Živá duše se skládá z mysli, těla a ducha. Zcela integrovaná a neoddělitelná, což z nás dělá to, čím jsme dnes.
Proto nakonec dojde ke vzkříšení těla. Proto bylo vzkříšeno i samotné Ježíšovo tělo. Ježíš se neinkarnoval jako člověk jen dočasně, aby dokázal něco a hned skočil zpět do ducha. Ježíš je člověkem trvale. Na věčnost. Stejně jako ty a já. Právě teď je fyzickou lidskou bytostí, ať už je kdekoli. Víme, že není takový, jaký byl, protože čteme, že po svém vzkříšení prochází zdmi a přenáší se. Ale také víme, jak se o to poeticky dělí Jan, že ačkoli ještě nevíme, co to znamená, budeme jako on, až ho znovu uvidíme (1 Jan 3,2).
Stále se mnou? Dobrá, vraťme se hned na začátek.
V Genesis, když nás s láskou stvořil náš nebeský Otec, čteme, že jsme byli nejprve fyzickými bytostmi. Než jsme byli čímkoli jiným, byli jsme hroudou zformované hlíny. Vědecké objevy s tím souhlasí, nedávno se zjistilo, že jsme z velké části tvořeni stejnou hmotou jako hvězdy. V tomto okamžiku, jak jej podává Genesis, jsme však byli sochami. Neživé krajinné obrazy věčné krásy, které ještě neodrážejí Boží mysl, ale jsou alespoň známkou jeho tvořivosti.
Poté se stane něco úžasného.
Bůh do nás vdechne svůj život.
Než si začneš představovat něco, co zde není napsáno, nastíníme alespoň to, co zde není řečeno. Bůh nevložil do těla dříve stvořené duchy. Nejsme věční (jako že duchovně nepředcházíme existenci našich těl. Jsme stvořeni). Bůh nevytrhl duši z nebes, aby ji vstříkl, vdechl do člověka svůj dech a člověk ožil. Podstatou člověka je, že všichni jsou oživeni a udržováni při životě Božím dechem. Mysl, tělo a duch, to vše je osvíceno teplem věčného dechu.
To může znít jednoduše, ale má to velké důsledky pro to, jak chápeme naši celistvost.
1/ Na našich tělech záleží
Na našich tělech záleží, protože nás tak Bůh stvořil. Po Genesis 2 a našem rozhodnutí chodit ve svém vlastním omezeném chápání, a ne v Božím, jsme neustále meandrovali do nemoci. Říci, že jsme stvořeni tak, jak jsme, neznamená, že netrpíme následky života v rozporu s tím, jak jsme byli stvořeni. Pokud však Bůh stvořil naše tělo záměrně a hodlá totéž tělo pozvednout k oslavě, pak to, jak se ke svému tělu chováme a jak ho spravujeme, je pro Boha stejně důležité jako cokoli jiného, ať už jde o duševní zdraví, peníze, vztahy nebo kariéru.
2/ Nemůžeme od sebe oddělovat různé aspekty
Je snadné vyčíst z velkého přikázání – miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem duší, silou a myslí, jak Ježíš naznačuje, že je možné milovat ho pouze jedním aspektem. To však nejde. Místo aby nastínil jednotlivé části naší bytosti pro poslušnost, extrapoluje různé způsoby, jak ho naše jediná osoba může milovat. Starozákonní slovo pro duši je „nefeš“ a nejlépe se překládá jako krk nebo hrdlo. Někdy se překládá jako duše, někdy jako hrdlo, někdy jako tělo, někdy jako mysl. Jde o to, že všechny tyto aspekty nás samých představují naši živou bytost, ale žádný z nich nelze vyčlenit z ostatních. Blahoslavenství a Ježíšovo učení nelze rozdělit pouze na duchovní nebo tělesné. Každá duchovní praxe má fyzický přesah směrem k Bohu a druhým a každý fyzický skutek lásky má individuální duchovní přínos. To měl Jakub na mysli, když řekl: „Víra bez skutků je mrtvá“. Je prostě nemožné tyto dvě věci od sebe oddělit. A tak je to i s naším bytím.
3/ Často neexistuje jediné řešení našich duchovních / citových / fyzických zkoušek
Pro některé zkoušky neexistuje v tomto životě žádné řešení. Je to bolestná realita důsledků našeho bytí v této fázi vesmírného dramatu, zatímco čekáme na úplnou dokonalost a svobodu našich těl. Ale pro věci, jako jsou deprese, imunitní onemocnění, úzkost, nespavost a únava, často existuje třídílné řešení. Pro některé lidi je to samozřejmé, ale pokud jste tam, kde jsem byl já před deseti lety, budete si říkat: „To je šílené, my se prostě potřebujeme modlit“. Pravdou je, že potřebujeme modlitbu, a pokud možno prorockou modlitbu citlivých lidí, kteří umí naslouchat v daném okamžiku. Ale možná také potřebujeme zdravý výživový plán, nějaké poradenství a možná i správné vitamíny, které nám pomohou nastartovat se k celistvosti.
Nemůžeme se prostě modlit ve svém pokoji a očekávat, že uvidíme nebeské království v úplnosti, ale musíme prakticky milovat své nepřátele, své bližní a utlačované. Nemůžeme se také jen modlit a doufat, že nás deprese, úzkosti, strach nebo únava také zbaví. I to se samozřejmě může stát, protože Bůh je živý. Ale za obou okolností je podle mého názoru spravedlivé říci, že víra bez skutků je mrtvá.
Pokud příliš pijete nebo se každý večer stravujete ve fast foodu, budete se probouzet se zamlženým mozkem, nedostatkem živin a křečovitou náladou. O to víc se také budeš muset přemáhat, abys prožíval radost, lásku a vášeň Ducha, který v tobě žije. Není to žádná raketová věda. Ale v generaci přesycené snadno dostupnými požitky si možná potřebujeme připomenout jednoduchou pravdu.
Nemysli si tedy, že jsi jen duch ve fyzickém těle. Ježíšovo učení se neustále soustředilo na to, jak je důležité, abys to, co děláš se svým tělem, bral vážně. Uvědom si, že pouhá modlitba není jediným Božím způsobem, jak tě rozvíjet. Dal ti také Ducha sebeovládání a moudrosti.
Nejsi duch, jsi člověk.
Tak tě Bůh stvořil a tak tě také jednoho dne vzkřísí a uzdraví.
Jak se máš chovat?