„AAARRRRKKGGGH“
Toto bylo (zhruba řečeno – možná jsem to napsal špatně) slovo, které *Josh vykřikl, když se před naší kanceláří minulý měsíc při sezení používal fukar na listí. Zároveň si dal ruce přes uši a utekl do kouta.
Josh nesnáší hlasité zvuky a velmi se trápí, kdykoli se v jeho blízkosti objeví. Zvláště těžké je pro něj, když jsou náhlé.
A Josh samozřejmě není nijak neobvyklý – existuje mnoho dětí, které jsou na hlasitý hluk extrémně citlivé. Mnoho dětí, které klinicky navštěvuji, uvede určitou citlivost na hluk. Někdy je citlivost na hluk spojena s širší smyslovou poruchou (například poruchou autistického spektra), ale někdy jsou to jen děti citlivé na hluk bez dalších poruch v pozadí.
Měl bych zde však dodat, že občas může být citlivost na hluk způsobena fyzickým problémem s ušima nebo sluchem (někdy prý s tímto problémem častěji bojují děti s průduškami nebo ty, které mají nerovnoměrný sluch) – a proto se často vyplatí poradit se s praktickým lékařem, aby zjistil, zda se jedná o tento případ – zejména pokud se objeví náhle.
Jakmile vyloučíme fyzickou příčinu, budeme někdy chtít jako odborníci udělat něco pro to, abychom dětem pomohli přizpůsobit se hlasitým zvukům.
Pro většinu dětí to znamená velmi postupně a laskavě je přimět být v blízkosti stále hlasitějších zvuků, aniž by před hlukem „utíkaly“ (tj. utíkaly, dávaly si ruce na uši, musely nosit sluchátka). Říkejme tomu „trénink na hlasitý hluk“ – je to něco, co by se mohlo provádět formálně v rámci poradenských sezení s dětmi – (nebo někdy neformálně pracovníky školy v závislosti na vztahu, který mají s dítětem/úrovni jejich důvěry v tomto směru)
1. Prvním krokem je poskytnout dětem informace o tom, proč by se měly snažit zvyknout si na hlasité zvuky. To znamená požádat je, aby se zamyslely nad tím, co je pro ně důležité a jak tyto věci mohou zahrnovat hluk.
Tady je například to, co jsem řekl Joshovi, abych mu pomohl pochopit, proč jsme chtěli provést trénink hluku:
Myslím si, že zvyknout si na hluk je důležité, protože svět může být hlučné místo! Zkusíme vymyslet nějaká zábavná, ale hlučná místa….. (Např. zábavní parky, obchody, dětská hřiště atd.)
Také – škola je hlučná. Když nechodíš do školy, tak se neučíš a přicházíš o všechno.
Je tedy důležité naučit se zvyknout si na hluk, aby ses mohl učit, dělat spoustu věcí a bavit se. Budeme trénovat tvůj mozek tak, aby věděl, že „hlasitý hluk je bezpečný“.
Může být vhodné vést s dětmi individuální, třídní nebo skupinové diskuse o tom, které situace a místa jsou hlučné a které situace a místa jsou tiché – a aby děti nakreslily, co samy dělají při spokojené činnosti na obou místech.
2. Pak je třeba pracovat s dětmi na tom, aby trénovaly používání strategií, jak se vyrovnat s hlasitými zvuky.
Různé děti budou preferovat a vyhovovat jim různé strategie zvládání hluku, ale zde jsou některé strategie, které děti, s nimiž jsem pracovala, používaly:
Strategie odvedení pozornosti – „Zahrajeme si naši hru na představivost/budeme tancovat/budeme si číst tuto knihu, až se ozve hluk“
Strategie uvolnění jejich těla – „zhluboka se nadechneme a rozcvičíme svaly, jakmile uslyšíme hlasitý zvuk“
Klidné věty – Když uslyším hlasitý zvuk, řeknu jednu z následujících vět: „Hluk mi nemůže ublížit. Hluk je bezpečný. Hluk je prostě hlučný!“
Předvídání (forma kontroly) – Očekávanému hluku dám známku z 10, jak hlasitý podle dítěte bude, a pak na něj počkám a dám mu známku z 10, jak hlasitý byl.
Požádám děti, aby si vybraly strategii a procvičily ji se mnou. Někdy jim také dávám napsat seznam strategií, které mohou zvolit, když je hlučná doba. Vzhledem k tomu, že někdy jsou hluky nepředvídatelné a strategie je třeba použít velmi rychle a bez varování, hráli jsme hry, které dětem pomáhají být rychle připravené („everybody do the flop“ je klip na youtube, který jsem použila, aby se děti rychle uvolnily)
3. Měli bychom dětem říct, že bychom je chtěli záměrně přimět, aby si chvíli procvičovaly pobyt v blízkosti hlasitějších zvuků. (Důležité: je nezbytné, abychom to dělali pouze na bezpečné úrovni – prosím, nikdy dětem nefoukejte do uší náhle nahlas ani nepouštějte nic na úrovni, která by dítěti způsobovala nějakou bolest)
Například bych mohl říct toto:
Na pár minut budeme společně trénovat poslech nějakého hlasitějšího zvuku a budeme při tom dělat něco zábavného. Tímto způsobem můžeme trénovat tvůj mozek, že „hluk je bezpečný!“. Jaké strategie zvládání hluku bys chtěl/a používat, zatímco budeme poslouchat hluk.
Další tipy pro trénink hluku
1. Jaké strategie zvládání hluku bys chtěl/a používat? Některým dětem s poměrně silnou citlivostí na hluk chvíli trvá, než si na hlasitý hluk zvyknou – například podle mých zkušeností musí tento druh tréninku obvykle probíhat pravidelně (každý den nebo každý druhý den) po dobu alespoň 8-10 dní, aby byl vidět pokrok.
2. Pokud provádíte pravidelný trénink hluku – zvažte použití vizuální tabulky – některé děti rády vidí, kdy a kolik hlasitého hluku budou trénovat.
3. Nechte děti, aby si vybraly hlasitý hluk. Rodiny, se kterými jsem pracovala, používaly rádio, klaksony, zvonky, hudbu nebo televizní zvuky.
4. Hluk by měl pocházet z vnějšího zdroje – NE ze sluchátek.
5. Hluk by měl být zvenčí. Často se dětem daří lépe, pokud mají v době, kdy je hluk zapnutý, nějakou zábavnou činnost
6. Na konci použijte poděkování a potvrzení za to, že hluk vydržely, např. větu: „Páni, ty už jsi dneska tak dobrý ve zvládání hluku.“
Ještě poslední poznámka – ne vždy je důležité, aby všechny děti absolvovaly tento druh tréninku hlasitého hluku. Pro některé děti je jednodušší se hlasitému hluku prostě vyhnout, dokud nebudou starší a nebudou ho zvládat lépe (proto některé děti nosí sluchátka v supermarketech apod.). Můj názor je, že pro některé rodiny je to vhodné, pokud toho mají jako rodiče/pečovatelé prostě příliš mnoho na práci a nijak výrazně to nenarušuje jejich běžný život.
Ale pokud byste chtěli na tomto problému zapracovat, postup podle výše uvedených kroků často přináší pozitivní výsledky.
Přeji vám hodně štěstí. Pokud byste to chtěli zkusit, ale chtěli byste nějakou podporu, mohla by vás zajímat naše služba online supervize dětských psychologů pro profesionály – více informací najdete na www.calmkidcentral.com/professionalsonly.
*Snad už víte, že všechny příklady, které v tomto blogu používám, mají změněná jména a údaje. *Josh je vymyšlené dítě – kombinace mnoha dětí, se kterými jsem v průběhu let pracovala. Naproti tomu foukač listí je zcela skutečný. Každé ráno mě přivádí k šílenství 🙂