Přijde mi, že už je to věčnost, co jsem byl na vodě. Když Alan navrhl na dnešek rychlý pádlovací výlet, chopil jsem se příležitosti. Jeho dcera Caitlin a její přítel Ben byli ve městě, zatímco Furman má podzimní prázdniny, takže jsme hledali rychlý výlet někam poblíž. Jezero Saluda Lake tomu odpovídalo.
K jezeru Saluda Lake jsou dva veřejné přístupy. Saluda Landing je na greenvillské straně a je to soukromá lodní rampa a přístaviště. Na Pickensově straně se nachází poměrně nový veřejný park. Když jsme tam byli naposledy, Saluda Landing nám účtoval 3 dolary za spuštění lodi, zatímco park v Pickens vybíral 3 dolary za parkovné. Otázka tedy zněla, zda se nám vyplatí 6 dolarů za pohodlí u Furmanu a spuštění blíže k místu, kde jsme chtěli pádlovat? Rozhodli jsme se, že ano, a dohodli jsme se, že se sejdeme v Saluda Landing. Nicméně…
… když jsem tam přijel s loděmi, na ceduli stálo 7 dolarů za spuštění lodi. Přišlo mi, že 28 dolarů za čtyři lodě je přehnané a popírá to faktor pohodlí. Zašel jsem do obchodu s návnadami a rybářskými potřebami, abych si cenu potvrdil.
Uvnitř jsem potkal Franka, který to tu koupil teprve před několika měsíci. Frank se ukázal jako milý chlapík a opravdu se snažil místo proměnit v rozšířenou kavárnu a další vybavení. Všiml jsem si, že to tu vypadá mnohem čistěji než při mé poslední návštěvě. Podařilo se nám vyjednat mnohem, mnohem nižší startovací cenu, pokud jsme s Alanem zabrali jen jedno z dlouhých parkovacích míst. Frank mi také poskytl několik skvělých informací o probíhajícím projektu bagrování, stavu jezera a nejlepší trase, jak se vyhnout provozu bárek.
Vyložil jsem lodě, které jsem přivezl, a pořídil několik fotografií, zatímco jsem čekal na Alana a jeho skupinu.
Brzy dorazila Alanova & společnost a vyrazili jsme. Plán byl pádlovat proti proudu řeky Saludy, co nejdále to půjde, a pak se vrátit. Obvykle musíme před cestou proti proudu pádlovat několik set metrů na jih, abychom se vyhnuli písečnému přesypu, který je výsledkem mnohaletého zanášení. Tentokrát však na bárce seděl bagr a kopal. Většina písečného přesypu byla pryč a my jsme mohli obejmout východní hřbet a otočit se proti proudu dříve než v minulosti.
Podle Franka má projekt bagrování dvě fáze. První je prohloubení jezera a odstranění písečného přesypu. Na tomto snímku z Google Earth je písečná kosa dobře viditelná…
Vyhloubený písek se převáží na bárkách k další písečné kose, kde byl naložen na sklápěcí vozy. Pro odvoz písku nákladními auty byl vybudován dočasný betonový most. Nakonec by byla odstraněna i tato větší nánosová rýha. Na tomto pohledu z Google Earth je spit zelený se stromy a vegetací.
Když jsme poprvé pádlovali po jezeře, vzali jsme to s Alanem po levé straně spitu a skončili ve slepé uličce. Později jsme s Davidem Freelandem našli správnou cestu a pádlovali proti proudu. Tentokrát jsme se vydali touto druhou cestou.
Provoz na lodích byl docela hustý a na větší kose bylo hodně živo. Zůstali jsme poblíž východního břehu.
Šířka jezera se v tomto místě podobá spíše řece, ale je plochá a bez proudu Domy jsou v této části jezera dále od sebe. Jezero bylo na některých místech mělké, ale průjezdné. Bylo zde také několik zajímavých zátok k prozkoumání.
Na dlouhém trávníku vedoucím dolů k jezeru byl prostor upraven jako svatební místo s bílým stanem a židlemi. Jedna konstrukce vypadala jako ohrada nebo ohrada. Ukázalo se, že je to altán ležící na boku.
Ačkoli jsme byli z dohledu bagrovacích prací, ještě chvíli jsme slyšeli zvuky těžkých strojů. Řeka samotná však byla klidná a lepší počasí jsme si nemohli přát. Podél břehu jsme zahlédli volavku a několik divokých krocanů.
Potkali jsme další dva vodáky, kteří jeli po proudu a lovili ryby z kajaků. Spustili se na Farrs Bridge od kamarádova domu. Zanedlouho jsme objeli zatáčku a dostali se na dohled zmíněného mostu – silnice 183 z Greenville do Pickens.
Zvuky stavby utichly, a jak jsme pokračovali proti proudu, utichly i zvuky dálnice. Podél tohoto úseku se rozkládala otevřenější krajina jen s několika domy. Některé z nich byly velmi pěkné usedlosti.
Jednu konkrétní usedlost tvořil srub s televizní anténou a hospodářská budova, která byla rozšířena o zastíněnou verandu. Měli velmi pěknou lávku překlenující potok. Rozhodli jsme se pádlovat pod jejich mostem a prozkoumat potok. Dostali jsme se až k brodu se skalním podložím, než jsme se museli otočit.
Zpět na hlavním kmeni jsme se rozhodli pokračovat chvíli proti proudu. Zkontroloval jsem na telefonu Google Maps a o kousek výš jsem zahlédl velký ostrov. Vzpomněl jsem si, že jsme s Davem pádlovali kolem východní strany ostrova a pak se vrátili po západní straně. Zdálo se mi to jako dobré místo, kde bychom se mohli otočit i pro tento výlet.
Na ostrov jsme dorazili celkem rychle. Východní koryto bylo poměrně úzké a připomínalo mi spíše jiné řeky na severu státu.
Když jsme obeplouvali ostrov a otočili se po proudu, začali jsme si všímat proudu, protože jsme mohli plout spolu s ním. Západní koryto bylo mnohem širší. Asi v polovině cesty za ostrovem se na západě otevřela zátoka skrz několik plevelů a leknínů. Zátoku obklopovaly pastviny s kravami.
Pokračovali jsme po proudu cestou, kterou jsme přijeli. Čas rychle ubíhal a naše dvouhodinové pádlování se rozšířilo na tři hodiny na vodě. Za tu dobu jsme podle GPS upádlovali 5,84 míle. Zde je mapa naší trasy…
…a zde je zbytek fotografií z výletu…
Po dokončení bagrování bude mnohem lepší přístup do všech částí jezera. Bohužel se obávám, že se také zvýší provoz velkých lodí, což sníží atraktivitu pro kajakáře. To se asi ještě uvidí. Když už mluvíme o přístupu, líbí se mi, co se Frank snaží udělat se Saluda Landing. Nicméně si myslím, že jeho poplatky za spuštění na vodu jsou přehnané. Teď má monopol, ale přál bych si, aby stanovil jeden poplatek pro přívěsné lodě s motorem a jeden pro kánoe a kajaky. Do té doby, pokud máte čas, doporučuji vyrazit do veřejného parku na straně Pickens, pokud chcete spustit. Přesto, bez ohledu na to, jak se tam dostanete, je Saluda Lake pěkným útočištěm pro pádlování velmi blízko Greenville.