V úterý zemřel Jaime Escalante, charismatický bývalý středoškolský učitel z východního Los Angeles, který naučil národ, že studenti z městských čtvrtí mohou zvládnout i tak náročné předměty, jako je počítání. Bylo mu 79 let.
Escalante, o němž byl v roce 1988 natočen film „Stand and Deliver“, zemřel v domě svého syna v Roseville v Kalifornii, uvedl herec Edward James Olmos, který učitele ve filmu ztvárnil. Escalante měl rakovinu močového měchýře.
„Jaime neučil jen matematiku. Jako všichni velcí učitelé měnil životy,“ řekl Olmos na začátku tohoto měsíce, když organizoval výzvu k získání finančních prostředků na zaplacení Escalanteho rostoucích účtů za lékařskou péči.
Escalante se stal celostátně známým po skandálu z roku 1982, kdy 14 jeho studentů z Garfieldské střední školy složilo zkoušku z matematiky pro pokročilé, aby byli později obviněni z podvodu.
Příběh jejich konečného triumfu – a Escalanteho boje za zvýšení standardů na škole plné dělnických, převážně mexicko-amerických studentů – se stal námětem filmu, který z plešatícího bolivijského přistěhovalce středního věku udělal nejslavnějšího učitele v Americe.
Vášnivý učitel
Escalante byl svéráz, který nevycházel s mnoha svými kolegy ze státní školy, ale okouzlil studenty svým zábavným stylem a hlubokým porozuměním matematice. Do Garfieldu, kde vybudoval jeden z největších a nejúspěšnějších programů Advanced Placement v zemi, se za ním jezdili dívat pedagogové z celé země.
„Jaime Escalante zanechal hluboký a trvalý odkaz v boji za akademickou spravedlnost v americkém školství,“ řekl Gaston Caperton, bývalý guvernér Západní Virginie a prezident College Board, která sponzoruje Scholastic Assessment Test a zkoušky Advanced Placement.
„Jeho vášnivé přesvědčení, že všichni studenti, pokud jsou řádně připraveni a motivováni, mohou uspět v akademicky náročných předmětech bez ohledu na jejich rasové, sociální nebo ekonomické zázemí. Díky němu byli pedagogové na celém světě nuceni přehodnotit dlouho zažité představy o tom, kdo může uspět.“
Escalanteho vzestup přišel v době, kterou odborníci odsuzovali jako éru alarmující průměrnosti v národním školství. Prosazoval přísnější standardy a odpovědnost pro žáky a pedagogy, přičemž často dráždil kolegy a rodiče svým rázným vystupováním a nekompromisními postoji.
Pro svůj odpor k dvojjazyčnému vzdělávání byl označován za zrádce. Říkal, že nenávistná pošta, kterou dostával za obhajobu Návrhu 227, úspěšného volebního opatření z roku 1998, které mělo zrušit dvojjazyčné programy v Kalifornii, byla jedním z faktorů, proč se v tom roce rozhodl odejít do důchodu poté, co opustil Garfield a sedm let učil na střední škole Hirama Johnsona v Sacramentu.
Odstěhoval se zpět do Bolívie, kde se znovu vrhl do školních lavic, zřejmě s úmyslem splnit slib, že zemře při tom, co uměl nejlépe – učit. Často se však vracel do Spojených států, aby promlouval ke vzdělávacím skupinám, a nadále se spojoval s konzervativní politikou. Uvažoval o tom, že by se stal poradcem prezidenta George W. Bushe pro vzdělávání, a v roce 2003 podepsal smlouvu jako poradce pro vzdělávání v kampani guvernéra Arnolda Schwarzeneggera v Kalifornii.
Escalante se narodil 31. prosince 1930 v La Pazu v Bolívii a byl vychováván matkou poté, co se jeho rodiče, oba učitelé, rozešli, když mu bylo asi 9 let. Navštěvoval uznávanou jezuitskou střední školu San Calixto, kde se díky své bystré mysli a sklonu k rošťárnám často dostával do problémů.
Po střední škole sloužil v armádě během krátkého bolivijského povstání. Ačkoli si pohrával s myšlenkou navštěvovat inženýrskou školu v Argentině, nakonec se zapsal na bolivijskou státní učitelskou školu Normal Superior. Než ji dokončil, učil na třech nejlépe hodnocených bolivijských školách. Oženil se také s Fabiolou Tapiou, spolužačkou z této školy.
Na naléhání své ženy se Escalante vzdal učitelského místa kvůli příslibu lepší budoucnosti ve Spojených státech pro jejich prvorozeného syna Jaimeho juniora (druhý syn Fernando měl následovat). S 3 000 dolary v kapse a jen o málo víc než „ano“ a „ne“ ve svém anglickém slovníku odletěl Escalante na Štědrý den 1963 sám do Los Angeles. Bylo mu 33 let.
Jeho žena a syn se k němu později připojili v Pasadeně, kde jeho první prací bylo vytírání podlah v kavárně naproti Pasadena City College, kde se zapsal na hodiny angličtiny. Během několika měsíců byl povýšen na kuchaře, přes den roznášel hamburgery a po nocích studoval bakalářský titul z matematiky a fyziky. To ho přivedlo k lépe placené práci technika v pasadenské elektronické firmě, kde se stal ceněným zaměstnancem. Učebna však stále lákala učitele v jeho nitru. Získal stipendium na Cal State Los Angeles, aby získal učitelské oprávnění. Na podzim roku 1974, když mu bylo 43 let, přijal snížení platu, aby mohl začít učit na Garfield High s platem 13 000 dolarů.
„Moji přátelé říkali: ‚Jaime, ty ses zbláznil‘. Ale já jsem chtěl pracovat s mladými lidmi,“ řekl deníku The Times. „To je pro mě větší odměna než peníze.“
Když přišel na školu, se zděšením zjistil, že byl přidělen k výuce matematiky na nejnižší úrovni. Ještě nešťastnější byl, když zjistil, jak rozbředlé jsou učebnice matematiky – na úrovni páté třídy v Bolívii. Tváří v tvář neukázněným studentům si začal přát, aby se jeho stará práce vrátila.
Motivování studentů
Escalante však zůstal a brzy si získal pověst člověka, který dokáže změnit těžko motivovatelné studenty. V roce 1978 měl ve své první třídě AP calculus zapsáno 14 studentů. Z pěti, kteří přežili jeho tvrdé domácí úkoly a požadavky na docházku, pouze dva získali úspěšný výsledek zkoušky.
V roce 1980 však zkoušku složilo sedm z devíti studentů, v roce 1981 14 z 15.
V roce 1982 měl 18 studentů, které připravoval na akademickou výzvu jejich mladých životů.
Na jeho naléhání se učili před školou, po škole a o sobotách, přičemž Escalante byl jejich trenérem a roztleskávačem. Některým z nich chyběli podporující rodiče, kteří potřebovali, aby jejich teenageři pracovali a pomohli jim zaplatit účty. Jiné studenty bylo třeba přesvědčit, aby trávili méně času ve školní kapele nebo v atletice. Přesto si všichni postupně vytvořili náklonnost k počtům a ke „Kimo“, své přezdívce pro Escalanteho, inspirované přezdívkou Tonto pro Osamělého jezdce, Kemo Sabe.
Escalante byl v měsících před zkouškou AP dvakrát hospitalizován. Během výuky ve večerní škole dostal infarkt, ale ignoroval příkazy lékařů, aby si odpočinul, a druhý den byl zpátky v Garfieldu.
Pak jeden víkend zmizel, aby si nechal vyoperovat žlučník. Jak vypráví reportér deníku Washington Post Jay Mathews ve své knize „Escalante: Nejlepší učitel v Americe“ z roku 1988, tvrdý učitel proměnil zdravotní problémy v další zbraň ve své brašně triků. „Vy osli mi způsobujete infarkt,“ říkal opakovaně svým studentům, když se vrátil. „Ale já se vrátím! Pořád jsem šampion.“
Mantra vytváření pocitu viny byla účinná. Jeden student řekl: „Když to zvládne Kimo, zvládneme to i my. Když nás chce tak moc učit, můžeme se to naučit.“
Program Advanced Placement opravňuje studenty k získání vysokoškolských kreditů, pokud složí zkoušku s výsledkem 3 nebo vyšším. Po mnoho let byl nástrojem elity; například zkoušku z matematiky skládala jen asi 3 % amerických středoškoláků, když Escalante koncem 70. let program na Garfieldu oživil.
V roce 1982 skládalo AP zkoušky z různých předmětů včetně španělštiny a dějepisu rekordních 69 studentů Garfieldu. Escalanteho studenti matematiky skládali zkoušku v květnu pod bedlivým dohledem hlavního školního poradce. Výsledky, které byly zveřejněny v létě, byly ohromující:
Dobrá zpráva se však rychle změnila ve špatnou.
Kontroverze při testování
Společnost Educational Testing Service, která zkoušku spravuje, uvedla, že zjistila podezřelé podobnosti v řešeních uvedených u 14 zkoušek. Tyto výsledky zneplatnila.
Tento krok rozzlobil studenty, kteří se domnívali, že by služba nezpochybňovala jejich výsledky, kdyby byli běloši. Ale jednalo se o Garfield, školu tvořenou převážně Mexičany s nižšími příjmy, která jen o několik let dříve málem přišla o akreditaci. „Panuje zde obrovský pocit, že Hispánci nejsou schopni zvládnout vyšší matematiku a přírodní vědy,“ uvažoval Escalante později v rozhovoru pro Newsday.
Stejně jako mnozí v garfieldské komunitě se obával, že se studenti stali obětí rasistického útoku, což Educational Testing Service důrazně popřela. Dva ze studentů řekli Mathewsovi z Washington Post, že k nějakému podvádění došlo, ale později své přiznání odvolali.
Ospravedlnění přišlo při opakování testu. Ze čtrnácti obviněných z přestupku jich dvanáct zkoušku opakovalo a úspěšně ji složilo.
Poté počet studentů Garfieldovy univerzity, kteří navštěvovali matematiku a další předměty pro pokročilé, prudce vzrostl. Do roku 1987 pouze čtyři střední školy v zemi měly více studentů, kteří skládali a složili zkoušku AP z matematiky než Garfield.
Escalanteho dramatický úspěch zvýšil povědomí veřejnosti o tom, co je třeba k tomu, abyste byli nejen dobrým, ale i skvělým učitelem. Jedna z nejbystřejších analýz jeho stylu výuky pochází od herce, který ho několik dní stínoval, než ho ztvárnil ve filmu „Postav se a vydej“.
„Je to nejstylizovanější člověk, s jakým jsem se kdy setkal,“ řekl Olmos, který byl za svůj výkon nominován na Oscara, v roce 1988 deníku New York Times. „Měl tři základní osobnosti – učitele, otce-přítele a rovného pouličního gangu – a žongloval s nimi, měnil je v jediném okamžiku. . . . Je to jeden z největších vypočítavých bavičů.“
Ultimativní umělec
Escalante byl ve třídě dokonalým umělcem, který vtipkoval, předváděl imitace a používal nejrůznější rekvizity – od basketbalových míčů a natahovacích hraček až po sekáčky na maso a panenky vesmírných mimozemšťanů – k vysvětlování složitých matematických pojmů.
Sportovních analogií bylo mnoho. Například dokonalá parabola se podobala nebeskému háku Kareema Abdula-Jabbara. „Calculus Does Not Have To Be Made Easy — It Is Easy Already,“ stálo na transparentu, který měl Escalante ve své třídě.
V roce 1991 si sbalil tašku svých triků a odešel z Garfieldu s tím, že už má dost politiky na fakultě a malicherné řevnivosti.
Zamířil na Hiram Johnson High s úmyslem vyzkoušet své metody v novém prostředí.
Ale za sedm let tam nikdy neměl více než asi 14 studentů matematiky ročně a 75% úspěšnost, což dával za vinu fluktuaci administrativy a kulturním rozdílům.
Na Garfieldu, kde byla úspěšnost při jeho odchodu vyšší než 90 %, mu k úspěchu pomohl podporující ředitel Henry Gradillas a talentovaní kolegové, včetně oceňovaného učitele matematiky Bena Jimeneze.
Návrat do Bolívie
Pětatřicet let poté, co opustil Bolívii a vydal se na cestu za učitelskou slávou, se Escalante vrátil domů.
Usadil se se svou ženou v jejím rodném městě Cochabamba, stal se profesorem matematiky na částečný úvazek na Universidad del Valle a v roce 2008 stále vyučoval počty v Bolívii.
Do Spojených států se často vracel, aby navštívil svého syna a přednášel motivační projevy.
Svou poslední cestu do USA podnikl kvůli léčbě rakoviny, kvůli níž nemohl chodit ani mluvit hlasitěji než šeptem.
Tento měsíc, kdy se podrobil režimu prášků, čajů a mastí na klinice v Renu, se v Garfieldu sešlo mnoho jeho bývalých studentů, aby vybrali peníze.
Mezi kolegy učiteli byl neoblíbený a ve Spojených státech získal jen několik významných učitelských ocenění. Rád byl hodnocen podle výsledků, čemuž se většina jeho profese stále brání.
Když stál tváří v tvář smrti, stále mu záleželo na výsledcích – na mladých myslích, které před třemi desetiletími držel v zajetí a z nichž jsou dnes inženýři, právníci, lékaři, učitelé a administrátoři.
„V této zemi jsem měl mnoho příležitostí, ale nejlepší jsem našel ve východním L. A.,“ řekl v jednom ze svých posledních rozhovorů. „Nejvíce jsem hrdý na své skvělé studenty.“
Escalanteho přežila jeho manželka, synové a šest vnoučat.
Na této zprávě se podílel autor deníku Times Robert J. Lopez.